Díky kombinaci dobrého počasí a intenzivního nasazení pesticidů se podařilo na jaře roku 2005 jejich další šíření zastavit. Ovšem za cenu několika set milionů dolarů v přímých nákladech a zničené úrody za dva a půl miliardy dolarů.
Podobné excesy naštěstí neprovádějí sarančata každou sezonu. V roce 2004 jim pomohly nezvykle bohaté srážky, které oblast Sahelu zavlažily o rok dříve. Kobylky se tak mohly množit v dlouhotrvajících příznivých podmínkách a jejich počet rychle rostl. Když srážky ustaly, sarančata před sebou měla jen dvě možnosti: buď zůstanou na místě a s jistotou pojdou hlady, nebo se vydají za potravou a nejspíš zemřou cestou. Sarančata od nepaměti volí nejistou naději.
Tři nohy, získáš hejno
Na cestu se hmyz intenzivně připravuje. Jedinci změní barvu ze zelené na hnědou a začnou se sdružovat do skupin. Celá proměna trvá několik generací a na jejím konci stojí místo nenápadných zelených kobylek saranče v pestrých válečných barvách, od žluté po černou.
Vědci v posledních letech přesvědčivě ukázali, že důvodem k ,balení zavazadel‘ je růst hustoty populace nad určitou mez, kdy patrně neúnosně stoupá riziko kanibalismu.
Sarančata samozřejmě populační hustotu nepočítají, signálem „přelidněnosti“ je pro ně stoupající množství doteků s jinými jedinci. Citlivé jsou především chloupky na zadních nohou. V laboratoři tak lze (i když ne vždy) uměle vyvolat houfování i u „nepřemnožených“ sarančat jenom drážděním těchto chloupků.
Tým vědců z několika anglických a australských univerzity také v roce 2004 ukázal, jaké fyziologické změny v těle sarančat provází jejich viditelnou přípravu na plenitelskou dráhu. Mimo jiné zjistil, že se jim v mozku mění hladiny třinácti důležitých chemických sloučenin.
V posledním čísle časopisu Science nyní stejný kolektiv pod vedením Michaela Ansteyho z univerzity v Oxfordu určil viníka nebezpečné proměny úplně přesně. „Našli jsme dílek, který se uvede do chodu jako první a spustí domino, “ tvrdí přesvědčený Anstey v rozhovoru pro Science. Na vině je podle něj nárůst hladiny serotoninu.
Tato látka je životně důležitá pro správný chod nervové soustavy, protože zprostředkovává přenos vzruchů mezi neurony. Je také známá jako „hormon štěstí“. I proto má celá řada moderních antidepresiv zacíleno právě na serotonin: konkrétně se snaží zpomalit jeho odbourávání a zlepšit stav pacienta zvýšením jeho množství v mozku.
U sarančat zvýšení produkce serotoninu nevyvolává ústup depresí, ale během několika hodin transformaci na nebezpečného škůdce. I bez jakýchkoliv dalších stimulů.
Anstey se domnívá, že časem látky zaměřené na blokování serotoninu poslouží jako prevence houfování sarančat. Jiní odborníci ovšem varují před tímto postupem a namítají, že by takové látky mohly napáchat možná i větší škody než dnes používané pesticidy. Právě proto, že je serotonin životně důležitý pro řadu dalších tvorů.
Podobné excesy naštěstí neprovádějí sarančata každou sezonu. V roce 2004 jim pomohly nezvykle bohaté srážky, které oblast Sahelu zavlažily o rok dříve. Kobylky se tak mohly množit v dlouhotrvajících příznivých podmínkách a jejich počet rychle rostl. Když srážky ustaly, sarančata před sebou měla jen dvě možnosti: buď zůstanou na místě a s jistotou pojdou hlady, nebo se vydají za potravou a nejspíš zemřou cestou. Sarančata od nepaměti volí nejistou naději.
Tři nohy, získáš hejno
Na cestu se hmyz intenzivně připravuje. Jedinci změní barvu ze zelené na hnědou a začnou se sdružovat do skupin. Celá proměna trvá několik generací a na jejím konci stojí místo nenápadných zelených kobylek saranče v pestrých válečných barvách, od žluté po černou.
Vědci v posledních letech přesvědčivě ukázali, že důvodem k ,balení zavazadel‘ je růst hustoty populace nad určitou mez, kdy patrně neúnosně stoupá riziko kanibalismu.
Sarančata samozřejmě populační hustotu nepočítají, signálem „přelidněnosti“ je pro ně stoupající množství doteků s jinými jedinci. Citlivé jsou především chloupky na zadních nohou. V laboratoři tak lze (i když ne vždy) uměle vyvolat houfování i u „nepřemnožených“ sarančat jenom drážděním těchto chloupků.
Tým vědců z několika anglických a australských univerzity také v roce 2004 ukázal, jaké fyziologické změny v těle sarančat provází jejich viditelnou přípravu na plenitelskou dráhu. Mimo jiné zjistil, že se jim v mozku mění hladiny třinácti důležitých chemických sloučenin.
V posledním čísle časopisu Science nyní stejný kolektiv pod vedením Michaela Ansteyho z univerzity v Oxfordu určil viníka nebezpečné proměny úplně přesně. „Našli jsme dílek, který se uvede do chodu jako první a spustí domino, “ tvrdí přesvědčený Anstey v rozhovoru pro Science. Na vině je podle něj nárůst hladiny serotoninu.
Tato látka je životně důležitá pro správný chod nervové soustavy, protože zprostředkovává přenos vzruchů mezi neurony. Je také známá jako „hormon štěstí“. I proto má celá řada moderních antidepresiv zacíleno právě na serotonin: konkrétně se snaží zpomalit jeho odbourávání a zlepšit stav pacienta zvýšením jeho množství v mozku.
U sarančat zvýšení produkce serotoninu nevyvolává ústup depresí, ale během několika hodin transformaci na nebezpečného škůdce. I bez jakýchkoliv dalších stimulů.
Anstey se domnívá, že časem látky zaměřené na blokování serotoninu poslouží jako prevence houfování sarančat. Jiní odborníci ovšem varují před tímto postupem a namítají, že by takové látky mohly napáchat možná i větší škody než dnes používané pesticidy. Právě proto, že je serotonin životně důležitý pro řadu dalších tvorů.
