30. listopadu 2015 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Učil tenis George Bushe. Karel Koželuh zahynul po záhadné autonehodě

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Karel Koželuh (vlevo) a Roman Najuch, maziválečné tenisové hvězdy, se utkali v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karel Koželuh (vlevo) a Roman Najuch, maziválečné tenisové hvězdy, se utkali v... | foto: Reprofoto
PRAHA Je pozdní večer 27. dubna 1950. Po rovné a naprosto přehledné Starokolínské ulici v Újezdě nad Lesy se od Prahy řítí osobní automobil. Vtom přichází strašlivá rána, osobní auto naráží do nákladního. Nikdo dnes už asi nezjistí, co bylo přesnou příčinou osudové nehody. Jisté je pouze to, že tehdy vyprchal život asi nejvšestrannějšího českého sportovce všech dob.

Legendární Karel Koželuh reprezentoval v hokeji i ve fotbale, ovšem nejvíce se proslavil tenisovým uměním.

Byl pravou světovou celebritou. Tleskali mu státníci i hollywoodská smetánka. Kolébka tenisu – Anglie – si jej vybrala jako národního kouče. Mezi jeho přátele se počítali Vlasta Burian, Jan Masaryk či americký automobilový magnát Henry Ford.

Ne vždy tomu tak ale bylo.

Karel Koželuh se 7. března 1895 narodil do početné rodiny chudého vršovického pekaře. Brzy ale tuhle pražskou čtvrť opustili a přestěhovali se na Letnou.

Když bylo Karlovi pět let, začal si na tamějších kurtech přivydělávat jako sběrač míčků, stejně jako další jeho čtyři sourozenci. Vždy, když byla příležitost, tak zkoušel jako malý i míčky odpalovat. A šlo mu to náramně, brzy začal tenisu vyučovat i jiné. Už ve dvanácti letech šel trénovat do Břežánek, ve čtrnácti dostal nabídku, aby rok předával své zkušenosti v Mnichově.

Nabídka to byla lákavá, měl dostávat 80 marek měsíčně a mít placený byt i stravu. Rodiče s povolením otáleli, pomohla až přímluva profesora Masaryka, jehož dceru Olgu tenisu vyučoval starší bratr Josef. „Dobře reprezentuj Čechy,“ slyšel od budoucího prezidenta.

Po roce stráveném v tenisovém klubu Iphitos se však Karel do Prahy vrátil.

Začalo se mu stýskat po rodině a jeho další lásce – fotbalu. Společně s bratrem Františkem nastupoval v útoku pražské Sparty, vzadu mezi tyčemi je jistil Vlasta Burian. Později kopal i za klub FK Teplitzer, s kterým v roce 1922 dokonce absolvoval turné po Jižní Americe.

O rok později už táhl útok národního týmu. S Karlem „Káďou“ Peškem byli hlavními strůjci slavného triumfu 5:1 nad Itálií, který viděla vyprodaná Letná.

Koželuh hrál tenis a fotbal, pak podlehl kouzlu ledního hokeje. Přirozený talent to dotáhl až do reprezentace, na evropském šampionátu 1925 na Štrbském Plese a ve Starém Smokovci pomohl vybojovat zlato. Čechoslováci na turnaji nedostali ani gól, porazili Belgii 6:0, Rakousko 3:0 a Švýcarsko 1:0. Zemi helvetského kříže pokořil jediným gólem právě Koželuh. Snad mu pomohlo, že se hrálo na přírodním kluzišti na tenisových kurtech...

Koželuha pak chtěli natrvalo do svých řad zlákat šéfové fotbalu i hokeje. Jenže sám hráč cítil, že nejlépe mu bude u bílého sportu.

Američané mu říkali „Nohy“

V tomto přesvědčení ho utvrdil turnaj ve Vídni v roce 1925. Český tenista na něm zářil a jeho hry si nemohli nevšimnout legendární Francouzi René Lacoste a Jean Borotra. Druhý jmenovaný ho pozval na turnaj profesionálů do Deauville, považovaný za tenisové mistrovství světa. „Uděláte díru do světa, věřte mi,“ slyšel Koželuh od Borotry.

V červenci 1925 se opravdu na turnaji ukázal a dostal se až do finále. Obhájci titulu Burkemu chyběly ve čtvrtém setu dva míče k vítězství, tribuny už slavily staronového šampiona. Koželuh se však nevzdal, a v pátém setu dokonce soupeři nadělil kanára. V Praze ho pak přivítalo více než deset tisíc jeho obdivovatelů.

Tohle byl ale jenom začátek. Mistrovství světa ovládl ještě pětkrát! Američané mu dokonce dali přezdívku „Legs“ – nohy.

Právě průprava z fotbalu a hokeje z něj udělala skvěle vybaveného tenistu, který doběhl prakticky každý míč. „Byl velmi dobře fyzicky připravený. Měl skvělý forhend, bekhend i volej. Prakticky neměl slabinu,“ řekl LN Karel Papoušek, s kterým Koželuh později trénoval.

Protože se tenisem živil, neměl Koželuh šanci startovat na grandslamech. Místo toho vyučoval bohatou klientelu všude po světě. Angličané ho také požádali, aby trénoval jejich daviscupový tým. Žil na Floridě, v Americe předal základy tenisu i malému chlapci se jménem George William Bush...

V roce 1931 vstoupil do profesionálního tenisu trojnásobný vítěz Wimbledonu William Tatem Tilden. Jako svého prvního „profi“ soupeře si zvolil právě českého hráče. Americké noviny psaly o zápasu století, slavná Madison Square Garden v New Yorku byla 18. února 1931 nabitá k prasknutí.

„Zápas mi dělá starosti. Nechci předem omlouvat případnou porážku, ale je proti mně ve velké výhodě. Už dlouho trénuje na tvrdém povrchu, já jen na antuce. A z letadla jdu v New Yorku rovnou na kurt,“ říkal tehdy Koželuh reportérům.

Všechno tohle se potvrdilo, vyslanec země ze středu Evropy ode- šel poražen 4:6, 2:6 a 4:6. S Tildenem se ale spřátelil, objeli spolu při svém turné Ameriku a Austrálii. V Hollywoodu obdivovali jejich zápolení Charlie Chaplin, Buster Keaton, Greta Garbo nebo Mae West...

Koncem 30. let už sám cítil, že je kariéra u konce. Měl zdravotní potíže se šlachami, kroutily se mu prsty. V roce 1938 si odskočil do Československa na operaci rukou, v předtuše problémů se pak vrátil do USA. Během 2. světové války pořádal exhibice, jejichž výtěžek poté věnoval Červenému kříži nebo československému odboji.

Po válce ho to táhlo domů, chtěl republice pomoci. Jeho přítel Jan Masaryk, ministr zahraničí, mu slíbil, že ho podpoří jako ministra sportu. V Československu Koželuh dál trénoval a vedl jako kapitán daviscupový tým. Kromě toho si otevřel obchod se sportovním zbožím na Václavském náměstí.

Změna režimu znamenala Koželuhův odchod ze světel slávy. Nastoupil jako tělovýchovný referent do podniku Stavobet. O emigraci neuvažoval, už měl dost trmácení po světě. „I když o všechno přišel, nechtěl odejít. Svoji vlast miloval,“ vysvětlila Miroslava Bendlová, Koželuhova praneteř.

Auto mělo uříznutou střechu

Na podzim 1949 se Koželuh přestěhoval do Klánovic u Prahy. „Můj otec s ním pracoval v Praze ve stejném podniku. Táta mu zprostředkoval koupi parcely, shodou okolností dokonce ve stejné ulici, jako jsme bydleli my. Postavil si tam vilu,“ líčil svěřenec Papoušek.

Sám tehdy nadějný 14letý tenista zanedlouho měl i nového učitele. „Na začátku roku 1950 slíbil pan Koželuh tátovi, že mě bude trénovat. Stihli jsme ale jen asi tři zápasy, potom se zabil. Stále si toho ale velmi cením, byla to pro mě čest.“

Karlu Koželuhovi se stala osudnou večerní cesta po oslavě na pracovišti, kvůli které nestihl vlak. Kolega se nabídl, že ho odveze podnikovým automobilem. Na naprosto rovné a přehledné silnici v Újezdě nad Lesy narazili do stojícího opuštěného neosvětleného nákladního vozu. „Kolem půlnoci jsem uslyšel ránu, oknem jsem viděl siluetu nákladního auta a zezadu do něj naražené osobní. Chtěl jsem jít ven, ale otec mi to zakázal,“ vzpomínal před pěti lety v časopisu Xantypa Stanislav Dlouhý, před jejichž domem ke srážce došlo.

„Zadek toho náklaďáku jim prý uřízl střechu, Koželuh byl na místě mrtvý,“ vysvětlil Papoušek okolnosti tragédie. Řidič zemřel po převozu do nemocnice, nehodu neměl kdo vysvětlit. „Byla to pro rodinu velká záhada,“ líčila Bendlová.

Žádný velký nekrolog se nekonal, v novinách se objevila jen krátká zmínka. Proč připomínat muže, který se znal třeba i s ředitelem FBI Johnem Edgarem Hooverem...

Místo soucitu zavřeli komunisté Koželuhovu manželku Miroslavu na tři roky do vězení za přechovávání nepřihlášených šperků – zlatých trofejí a cen. Odkaz legendárního tenisty ale žil dál. V roce 2006 byl Koželuh s přispěním dalšího skvělého hráče Jana Kodeše uveden do mezinárodní tenisové Síně slávy.

„Je to velký úspěch, že ho tam vzali. Nebylo jednoduché zdokumentovat všechny jeho úspěchy, na světě jsou jen tři jeho pamětníci,“ říkal wimbledonský vítěz.

Prastrýcův hrob dnes nemůžeme ani navštívit

Jako by to příjmení už předurčovalo povolání. Kdo se narodí jako Koželuh, půjde mu to v tenisu. Rodinnou tradici neporušila ani Miroslava Bendlová (63), bývalá osmnáctá hráčka světa a nyní tenisová trenérka. „Tohle příjmení ale také hodně zavazuje,“ říká praneteř Karla Koželuha.

LN: Ve vaší rodině bylo dost skvělých tenistů. Myslíte, že se projevily geny po sedmi sourozencích, z nichž jen dva tenis nehráli?

Je pravda, že z pěti bratrů a dvou sester nehrála jen jedna sestra a jeden bratr. V genech to ale podle mě není. Jejich děti vyrůstaly s tenisem, prostě se v naší rodině dědil.

LN: V roce 1975 jste dokonce vyhrála Fed Cup, byla jste i v semifinále Roland Garros. Poznávali vás lidé jako příbuznou slavného Karla Koželuha?

Jmenovala jsem se Koželuhová, takže to bylo každému jasné. Moc se o tom ale radši nemluvilo. Většina rodiny emigrovala, měli jsme to hodně těžké. Tatínka přeřadili na těžkou práci do ČKD, přesto si našel čas a trénoval děti včetně mě.

LN: A v zahraničí vás poznávali?

Třeba Jaroslav Drobný se o mně vždycky zmiňoval. V cizině jsme ale byli sledováni, nesměli jsme se bavit s emigranty. Proto se i někteří možná k nám nehlásili, aby nám nezpůsobili nějaké problémy.

LN: Čím byl vůbec v tenise váš prastrýc výjimečný?

Měl úžasný cit pro hru a tenisovou chytrost, píli. Ta chodila s tím, jak moc ho tenis bavil. On pocházel z chudé rodiny a zjistil, že tenisem by se mohl dostat někam dál

LN: Hrál také za hokejovou a fotbalovou reprezentaci. Nakonec ale vyhrál tenis. Rozhodla o tom ona láska k němu, že?

To také, byl ale i introvert, proto musel být sám na kurtě spokojenější než na hřišti se spoluhráči.

LN: Jaký vůbec byl v soukromí?

Co vím z vyprávění, tak nebyl nějak extra společenský. Jistě, když musel, tak absolvoval všechny povinné večírky, jako nyní Petra Kvitová. Ale sám je nevyhledával. Byl spíše nemluvný samotář. Na kurtu jste pořád sami, on to měl i v životě.

LN: Dlouhou dobu strávil v Americe, včetně druhé světové války. Proč se rozhodl po ní vrátit?

Byl to velký vlastenec a chtěl českému tenisu pomoci. Nabídli mu místo daviscupového kapitána, přijal ho, byla to pro něj pocta. Jan Masaryk mu také slíbil, že mu pomůže zajistit křeslo ministra sportu. Ale pak přišla ta nehoda...

  • 5Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz