Z toho vyplývá, že soupeři mydlící se jen a pouze mezi sebou budou pro Zemana opravdu protivníky spíše papírovými. Ten, kdo by chtěl zkusit soustavným kritizováním hlavy státu zvýšit svou popularitu, troufám si říci, neuspěje. Vždyť jaké je to hrdinství trefovat se do někoho, kdo předem ohlásil, že se nehodlá bránit? I bude-li kritika nakrásně oprávněná a věcná, bude vypadat hloupě a lacině.
Zkrátka nadějný protikandidát bude muset být alternativou, nabízet recepty na řešení týchž problémů jako Zeman, ale nápaditěji a s lehkostí. Nejsnadněji bude k překonání ten sexisticko-uzenářský horizont „vtipností“ hlavy státu. Těžší to bude se sdělností a lapidárností, Zeman má smysl pro zkratku, nebojí se přehánět a v tom je těžké se mu vyrovnat, natož jej překonávat. Nicméně i prezident obhajovatel má slabiny, třeba svou nekonečnou ješitnost, velmi rád se poslouchá, když na to přijde, tak se rozmluví do té míry, že ublíží sám sobě. Zřídka též vynechá příležitost oplácet kritikům jejich výpady. Zvlášť uboze vyznívá, když hlava státu v regionech tupí ty, kdo se odváží vyslovit nějaký nesouhlas. Zeman se zkrátka rád vysmívá obyčejným lidem, v těchto chvílích je zřejmé, jaký má opravdu vztah k voličům. V druhém kole volby Zeman soupeře mít musí. Pokud bude schopný, sympatický a všeobecně přijatelný, může být novou hlavou státu.
