Po občanskodemokratických kmotrech se v končícím týdnu v LN psalo i o "velrybářích" z ČSSD, podobně jako těm občanskodemokratickým se jim daří hlavně v severních Čechách, iniciativně se ale přidala i Praha 7, můj domovský obvod vyrovnává krok s dobou – jupí... Nejdřív si troufnu zopakovat věc, kterou jsem už jednou napsal (znáte to, opakované vtipy jsou přeci ty nejlepší).
Kromě významných souvislostí, morálních a estetických, má taky celá tahle patálie dimenzi čistě praktickou. Je důsledkem dost zvláštní české situace, kdy členové stran mají docela veliký vliv na běh politiky a v těch stranách přitom není skoro nikdo. Právě proto stačí obejít pár stavebních dělníků či studentů, aby někdo dosáhl důležitých cílů, třeba zesměšnil krajské vedení nebo ovlivňoval složení kandidátek nebo stranu úplně "převzal", jak se kdysi podařilo lidem kolem Jakuba Patočky a Jana Beránka ve vztahu k zeleným.
Politické strany na Západě jsou často masové, toryů v Británii je třeba skoro půl milionu. Takový kolos už jedna parta v montérkách tak snadno nepřesměruje. Celý ten odpudivý "velrybářský" cirkus je asi nejenom důsledkem totálního cynismu a zmafiánštění zdejší politiky, ale taky odporu vůči politickému stranictví, který v Česku frčel v devadesátých letech.
Milenky s manželkami v souboji o muže
Značně pozoruhodný úkaz se dá najít ve čtvrtečním Právu, je to otvírákový text přílohy Café, která, jak už jsem zjistil dřív, skoro vždycky stojí za podrobnější studium. V titulku se ptá "Jak milenky útočí proti manželkám?". Text je ale především jakýmsi návodem pro milenky, jak toho jejich ženáče urvat pro sebe. Potenciálním čtenářkám ovšem hned v první větě nalije čistého vína. "Stát se ideální milenkou není vůbec lehké." Aha. Hojně v textu citovaný pan Aleš Kalina z portálu mujvztah.cz to později rozvádí slovy "na milenku má každý muž jiný názor a nárok. A to od oblečení až po chování v ložnici." Tady je každá rada drahá, Právo ve spolupráci s panem Kalinou nicméně s pár užitečnými tipy přijít dokáží. "Devizou, kterou může milenka ve svém postavení proměnit, je novota." Skutečně to tak asi bude – na to, aby byla milenka "úspěšná", je potřeba, aby nebyla totožná s manželkou. Pokud tohle kritérium není splněno, asi nemá cenu se vůbec snažit. Nepříjemná pravda, ale někdo to říct musel.
Právo a pan Kalina komentují různé fáze z mimomanželského vztahu. "Pokud pár překoná vystřízlivění z opilosti láskou, je naděje na to, že se z milenky vhodné k postelovým hrátkám stane něco víc... Výhoda pro milenku je, pokud vše plyne jakoby samozřejmě. Pak je velká naděje na to, že muže skutečně získá... Variantou, která není pro milenky příliš šťastná, je to, když se muž rozhodne pro zachování manželství a přitom se nehodlá ani vzdát milenky." Rozumí se ale samo sebou, že "aby žena mohla být dobrou milenkou, je nejprve třeba, aby měla ráda sama sebe."
No... mého vnitřního puritána ten svěží textík docela rozpumpoval. A přidal se i hodně hluboko schovaný marketingový analytik – myslí si v Právu, že jich čte víc manželek nebo milenek? A jak si myslí, že bude plus mínus kterákoliv manželka reagovat, když na takový text narazí?
Televizní vánoční program nestráví ani Jiří Babice
K rituálům českého Adventu patří zveřejnění vánočního televizního programu, který je většinou potřeba taky zanalyzovat, překvapivě dojít k tomu, že je víceméně stejný jako vždycky, a že i tentokrát je v něm hodně pohádek. Mladá fronta Dnes přidala i anketu s českými osobnostmi, vyplývá z ní, že Pyšná princezna svoje pozice drží, názor na Mrazíka je trochu diferencovanější. Televiznímu kuchaři Jiřímu Babicovi se dokonce "začíná přejídat" a přitom ho dřív "trávil normálně". V televizních programových odděleních by se nad tím měli zamyslet – každý, kdo byť jenom jednou okem zavadil o páně Babicův pořad, ví, že jeho metabolismus toho snese docela dost.
Mezi dotázanými byl i Michal Horáček. Na koníčky nesázím a Horáčkovy umělecké projevy zrovna neprožívám, za následující sentenci mu nicméně vyslovuji uznání: "Nenávidím pohádku Pyšná princezna. Natáčela se v době nejkrutějších stalinských procesů. Král v ní projíždí kolem dřevorubců, kteří zpívají: Kdo překáží naší práci, ať se bez milosti skácí... Kdo se tehdy díval, dobře věděl, o čem je řeč. Dodnes mě přitom pomyšlení mrazí."
A ještě k tomu Mrazíkovi. Inna Čurikovová, která v něm hraje Marfušu, je skvělá herečka, představovala hlavní ženské role ve filmech svého manžela Gleba Panfilova, což je docela pozoruhodný tvůrce. To jen tak na okraj. Myslím, že nikdy jsem tu pohádku neviděl celou – ono se to asi fakt nedá vydržet, nicméně z těch viděných fragmentů bych jednoho kompletního Mrazíka asi složil. A nacházím v něm i jistou filosofickou hloubku – konkrétně v momentu, kdy na bandu loupežníků prší jejich vlastní kyje. Lidský úděl ve zkratce... ehm, ehm. Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě. A nikdy se neptej, co ti z výšin padá na hlavu. Je to tvůj klacek.
