LN: Proč se vaše představení jmenuje Barbu čili Vousáči a je plnovous podmínkou pro vystoupení, nebo dokonce pro přijetí do souboru?
Máme v souboru i holky a těm jsme ho odpustili. No ale pro pány je to v tomto představení nutné, protože je to jakási naše značka. Souvisí to s naším předchozím projektem s názvem Timber, který byl o quebeckých dřevorubcích, jejich pilách a sekyrách. Tehdy jsme si řekli, že bychom měli vypadat jako lesní muži, a nechali jsme si je narůst. A publikum to vnímalo jako naši image, tak proč si je ještě nenechat a nevymyslet něco, kde bychom vousatost zase využili jinak? Z toho se zrodila naše nová inscenace.
LN: O čem Vousáči hrají?
Od počátku naší existence jsme chtěli udělat velké tradiční cirkusové představení, kde předvedeme různé discipliny. Takže to je jedna rovina inscenace, ta druhá je humor, bláznivosti, parodie, triky a kouzla, chtěli jsme, aby to byla jakási stále přítomná nadsázka, která náročná čísla odlehčí.
LN: Váš cirkus je rodinný, dokonce dvougenerační. Jak jste ho dali dohromady?
Jsme rodinný podnik, ale nejdřív jsme založili se sestrou Julií menší útvar, dělali jsme pohybové a taneční divadlo. V roce 2005 jsme se rozšířili, přidal se k nám její muž a také další přátelé, také hudebníci. Otec se narodil ve Švýcarsku, takže se hodně věnoval sjezdovému lyžování a byl vždy velký sportovec. Taky hrál fotbal, ale hlavně miloval cirkus, ale nikdy v něm nevystupoval. Chtěli jsme mu udělat radost a on teď jezdí s námi. Začínali jsme v našem rodném městě, tedy spíš městečku St-Alphonse-Rodriguez, kde měl táta firmu na výrobu tapet, tam jsme také postavili šapito. Naše vystoupení měla ohlas a pak vznikl již zmíněný projekt Timber, s nímž jsme jeli do ciziny.
LN: Dřevorubci patří ke Kanadě, tedy i ke Quebeku. Je pro vás důležité představit něco typického pro tento region?
Letní Letná začíná. Prahu na tři týdny ovládne nový cirkus |
Jsme velmi quebečtí. Své kořeny ctíme a snažíme se využít co nejvíc tradice našeho regionu, je to naše velká inspirace. Naše muzika je současná, ale vycházíme z tradiční quebecké hudby.
LN: Na cirkusu se podílí celá vaše rodina?
Víceméně, vystupuje s námi můj otec Alain, který s cirkusem začal před deseti lety jako šedesátiletý, teď ve Vousáčích nehraje, ale byl hlavní postavou v Timber. Máma zase obstarává veškerou administrativu a provoz, v souboru je má sestra, žena, švagr, malý synovec...
LN: Hádáte se někdy?
Neznám rodinu, kde by se občas nehádali, to je normální, my jsme v pohodě. Také pobýváme hodně v zahraniční, s novým představením jedeme vždy dlouhé turné, jako teď s Barbu, protože v Quebeku není mnoho divadel, kde bychom mohli vystupovat. A v cizině musí všechno fungovat, takže na nějaké hádky o nesmysly není čas.
Letní Letná 2017. Cirque Alfonse - Barbu.
LN: V Timber jste žonglovali se sekyrami, noži a pilami. Jak je to v Barbu?
Já bych řekl, že Barbu je úplně jiné a také celkově bláznivější, ale tyhle nástroje jsme nechali doma, máme zase jiné – třeba sud s pivem, s kterým se žongluje.
LN: Nemáte někdy strach, že se pozabíjíte?
Víte, strach k cirkusu patří. Mám ho pokaždé, dá se s tím pokaždé úspěšně bojovat především naprostou koncentrací.
LN: Měníte představení podle toho, kde právě hrajete?
V zásadě ne, jsou to jen detaily, snažíme se přizpůsobit konkrétnímu publiku. Hodně jezdíme do Anglie a Austrálie a tam je úplně jiné publikum, nový cirkus moc neznají a dost zírají. Do Prahy jsme přijeli z velkého rockového festivalu Sziget v Budapešti, to je něco úplně jiného než na Letné. Tady je to komorní, sympatické prostředí a diváci vědí, na co jdou.
LN: Kanada je dnes novocirkusovou velmocí. Jak se to přihodilo?
Dveře do tohoto žánru otevřel Cirque du Soleil i my jsme na něm vyrostli. Samozřejmě že styly se mění, ale máme také výborné cirkusové školy, do kterých jezdí studovat lidé z celého světa. Je to ale záležitost frankofonní části, v anglické části Kanady se nový cirkus prakticky nepěstuje.
  |
