14. března 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Strachem se mi podlomila kolena. Ale FSB mě nezlomila, říká uprchlice z Krymu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 32Diskuse
Okupace Krymu? „Jste tam, všechno to vidíte, ale zároveň vám to připadá jako... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Okupace Krymu? „Jste tam, všechno to vidíte, ale zároveň vám to připadá jako... | foto: MAFRA - Petr Topič
PRAHA Dlouhá léta vedla na Krymu divadelní studio. Jenže pak přišla ruská invaze - a spolu s ní snaha ubránit domov před okupantem. Galina Džikajevová čelila nátlaku FSB podobně jako na 20 let odsouzený „terorista“ Oleg Sencov, ruskému vězení však na rozdíl od známého režiséra unikla. „Blázna nesmíte dráždit,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz na adresu Kremlu.

Lidovky.cz: Na Krymu jste léta vedla umělecké centrum Karman (Kapsa). Co pro vás znamenalo?
Karman je moje dítě. Experimentálnímu divadlu jsem se věnovala dvacet let, měli jsme divadelní studio a centrum Karman vzniklo právě z něj, v roce 2006. Nebylo to jen divadlo, ale zároveň prostor pro mladé krymské umělce, výtvarníky, básníky i hudebníky, kteří neměli možnost prosadit se na oficiálních platformách. Centrum bylo maličké, doslova kapesní, ale do té kapsy jsme napěchovali úplně všechno. Byl to takový náš domov.

Galina Džikajevová, krymská divadelnice a novinářka. Do Prahy přijela jako host festivalu Jeden svět a hrdinka snímku Inny Denisovové Návrat domů, který zachycuje komplikovanou realitu poloostrova pod nynější nadvládou Ruska.

Galina Džikajevová, krymská divadelnice a novinářka. Do Prahy přijela jako host festivalu Jeden svět a hrdinka snímku Inny Denisovové Návrat domů, který zachycuje komplikovanou realitu poloostrova pod nynější nadvládou Ruska.

Lidovky.cz: Jak se k vám chovaly úřady?
Kromě umění jako takového jsme se zabývali také společenskými aktivitami. V našem filmovém klubu se promítaly sociálně-psychologické filmy, leckdy kritické vůči vládě – uvedli jsme snímky o Janukovyčovi, o Pussy Riot... Kvůli tomu nás odsuzovali. Už tehdy nás sledovala bezpečnostní služba Ukrajiny SBU, za Janukovyče poplatná Moskvě. Mimo jiné i člověk, se kterým jsem se později střetla v rámci FSB – po vpádu Ruska svižně převlékl kabát.

Lidovky.cz: Co vám jako první proběhlo hlavou, když jste se o ruské invazi dozvěděla?
Nebylo to zas tak nečekané. Strategie agrese byla naplánovaná, proruské strany na Krymu byly velmi aktivní a nikdo jim nebránil. Když přišel Majdan a Janukovyč byl donucen utéct, bylo zřejmé, že Rusko se jen tak nezastaví. Zvolilo si ten správný okamžik: po krveprolití na Majdanu jsme byli všichni vyčerpaní a naše vláda nebyla připravena vzít na sebe odpovědnost za boj s Ruskem. Všechno bylo zkorumpované, od armádních složek po vládní orgány, takže vyřešit problém Krymu v té chvíli prakticky nebylo možné.

Stejně jako jsem předtím chápala, že Janukovyč sám neodejde a na Majdanu patrně poteče krev, obávala jsem se i toho, že se něco stane na Krymu. Ale myslela jsem si, že to bude otevřený odpor, a události té noci z 26. na 27. února, kdy obsadili budovu naší vlády... ty jsem nečekala. Znamenalo to, že vláda byla zcela paralyzovaná.

Lidovky.cz: Jak jste reagovala?
Sídlo vlády obsadili ve čtyři ráno, my se o tom dozvěděli tak dvě hodiny poté. Objevily se ty oddíly „domobrany“, spousta kozáků z Kubáně, na kterých bylo jasně vidět, že nejsou místní, do Simferopolu přivezli kozáky ze Sevastopolu, přijely kolony se „zelenými mužíčky“ - to byly desítky aut, a zatímco my jsme stáli u silnice, protestovali a demonstrovali za mír, oni nám ukazovali tohle. (Předvede vulgární gesto s paží ohnutou v lokti a zaťatou pěstí - ekvivalent zdviženého prostředníčku.)

A máte-li na mysli, co se mi dělo v hlavě... Byl to pocit něčeho neskutečného, jako byste byla v nějakém 5-D kině a pozorovala to celé odněkud zpovzdálí. Jste tam, všechno to vidíte, ale zároveň vám to připadá jako sen: to přece nemůže být pravda, opakujete si, tohle se přece neděje! Všechno ve vás se příčí té realitě, které nemůžete uvěřit.

Lidovky.cz: Přesto jste podle ní jednala – spolu s iniciativou Krym_SOS jste proti okupaci začala otevřeně vystupovat...
Po Majdanu bylo jasné, že hrozí střet a oběti. Začali jsme tedy organizovat kurzy první pomoci, aby lidé věděli, co udělat, kdyby ti zelení mužíčkové najednou začali střílet. Spolupracovali jsme s (režisérem) Olegem Sencovem, (Gennadijem) Afanasjevem; Geňa žil v naší čtvrti a chodil k nám do divadla. V Karmanu jsme koordinovali novináře, tlumočníky, řidiče i zdravotníky, s Olegem jsme plánovali mírové demonstrace, v centru jsme měli uložené transparenty, protiokupační symboly, spreje s barvami – a tohle všechno bylo posléze vyhodnoceno jako teroristická činnost.

PŘÍPAD SENCOV

  • 11. května 2014 vtrhli do Sencovova bytu v Simferopolu agenti ruské kontrarozvědky FSB, tehdy sedmatřicetiletého filmaře zatkli a odvezli jej na svou základnu v bývalém sídle ukrajinské tajné služby SBU. V budově jej internovali po boku tří dalších aktivistů z Krym_SOS: Oleksandra Kolčenka (tehdy 24), Gennadije Afanasjeva (23) a Oleksije Čyrnije (41).
  • Čtveřici mužů nařkli, že chystali bombové atentáty v Simferopolu, Sevastopolu a Jaltě. Během výslechů v simferopolské věznici s aktivisty zacházeli velmi surově. Afanasjeva vyšetřovatelé donutili k výpovědi mučením, později svá pod tlakem poskytnutá prohlášení odvolal.
  • Všechny čtyři shledal ruský soud vinnými a vynesl nad nimi trest vězení: Sencov 20 let, Kolčenko 10 let, Čyrnij a Afanasjev 7 let.
  • Na 20 let odsouzený režisér Sencov: Rusku vládnou zločinci. Bojíte se, že vás zabijí

Režisér Oleg Sencov.

Lidovky.cz: A také potrestáno. Oleg Sencov – 20 let; Oleksandr Kolčenko – 10 let; Gennadij Afanasjev – donucen k výpovědi mučením; Anastasija Čorna a řada dalších – po výhrůžkách útěk z Krymu. Jak jste unikla vy?
Už začátkem dubna nám Oleg radil, že bychom, já a můj přítel Anton Romanov, režisér Karmanu, měli aspoň na chvíli odjet. Poslechli jsme. Já jela k dceři do Moskvy a Anton do Čerkasů, kde inscenoval divadelní představení. Kvůli němu tam zůstal – naštěstí, protože kdyby to neudělal, dnes už by byl někde v Irkutsku (narážka na sibiřské vězení – pozn. red.). Já se po chvíli vrátila, protože se zdánlivě nic nedělo. Jenže pak 11. května (2014) zatkli naše přátele (Sencova, Kolčenka, Afanasjeva a Oleksije Čyrnije – pozn. red.), a tak jsem se začala připravovat i já. Dlouho se nic nedělo, tak jsme pracovali, jeli do Sevastopolu na festival... Ale pak mě čím dál víc lidí varovalo, že Krym už pro mě není bezpečný, že o mě má FSB zájem. Až konečně zazvonil telefon a pozvali mě na „neformální setkání“.

Lidovky.cz: Nikoli na služebnu?
Nejdřív ne. Známá, právnička z Petrohradu, mi poradila, že by to mělo být na místě, kde je hodně lidí, někdo známý by to měl pozorovat a v žádném případě nemám nic podepisovat. Tak jsme se sešli v kavárně. „Vy přece chápete, že jste teroristka, ne?“ řekli mi prakticky hned. „Vždyť vy dobře víte, jak s takovými jako vy umíme naložit.“ Byla jsem připravená a nedala na sobě najevo, že se mě jejich zastrašování dotklo.

Galina Džikajevová.

Pořád se vraceli k Olegovi, ukazovali mi fotografie lidí a chtěli, abych jim o nich vyprávěla, ale já nechtěla říct nic, co by někoho poškodilo. Řekla jsem, že znám jen ty, kteří už tou dobou byli bezpečně v Kyjevě, ostatní jsem zapřela. Chtěli po mně podepsat nějaký protokol, vysvětlení, jak se znám s Olegem, Geňou a dalšími, ale odmítla jsem. Bylo mi jasné, že by každé slovo mohli překroutit proti mým přátelům. A tak jsme si tak tři hodiny povídali...

Lidovky.cz: Povídali? S lidmi z FSB?
Byla to nesmírně zajímavá zkušenost – jako hra, všichni jsme v tu chvíli byli herci. Chvílemi mi to dokonce přinášelo jisté uspokojení, působil na mě adrenalin. Samozřejmě, že uplynuly dvě hodiny, co jsme se rozloučili, a najednou se mi strachem podlomila kolena.

Podruhé přišli do Karmanu na představení, znovu mi nabízeli podepsat. Vymluvila jsem se, že nemám brýle, že bez nich nic nevidím. A tak si už mě napotřetí pozvali přímo k sobě. Doslova na prahu mě ale odchytila má petrohradská kamarádka a řekla mi: „Nikam nepůjdeš! Nepředstavuj si, že bys odtud ještě kdy odešla.“ Strávily jsme noc v bezpečném bytě a pak mi známí pomohli opustit Krym. (Galina Džikajevová uprchla z Krymu na konci července 2014 – pozn. red.)

Lidovky.cz: Jela jste potají?
FSB věděla, že mám brzy odjíždět do Oděsy za tetou, měla jsem lístek na své jméno. S tím, že odjedu dřív, nepočítala. Přátelé mě zavezli autem k hranici, tu jsem přešla pěšky a pak jsem se svezla mikrobusem. Ten sice jen opačným směrem, ale dovezl mě do Melitopolu, odkud jsem do Oděsy dojela nočním autobusem – přesněji na jeho podlaze, protože jinde už nebylo místo.

Lidovky.cz: Dnes žijete v Kyjevě. Myslíte, že se na Krym ještě někdy vrátíte?
Ano. Bez domova je těžko.

„Bez domova je těžko. Ale bezmocná se necítím.“

„Bez domova je těžko. Ale bezmocná se necítím.“

Lidovky.cz: Teď ho musíte sledovat z dálky. Nepřijdete si bezmocná?
To je tvrdá otázka. Jako kdyby vám teď někdo usekl ruku a pak se vás ptal: „Jak se cítíte? Bolí vás to, bolí?“ Bezmocná se necítím. Dělám vše, co je v mých silách, působím jako novinářka a dál se věnuji kritickému divadlu, snažím se vychovávat občansky aktivního diváka, který by se pak zasadil o to, aby se nám Krym vrátil, a bez krveprolití. Jistě, existují na nás nezávislé geopolitické procesy, se kterými nic neuděláme, ale něco přece jen dělat můžeme.

Lidovky.cz: Co dělá podle vás svět? Nezapomněl na Krym?
Nejsem si jistá, zda mám dost informací na to, abych to mohla posoudit. Rozhodně jsem ráda, že na Ukrajině se o Krymu zase mluví, donedávna se o něm mlčelo, Donbas byl důležitější. Návrat Krymu je věc, kterou je třeba dojednat na nejvyšší úrovni, a hodně tak závisí na aktivitě ukrajinských politiků, aby toto téma nastolovali.

Na druhou stranu, ukvapená řešení by podle mě nebyla dobrá. Ukrajinci jsou velmi rozčarovaní z toho, jak si vláda vede. Ptají se, proč problém Krymu neřeší, proč nic nedělá: „Vždyť je můžeme porazit za pár minut!“ Málokdo chápe, že je to otázka delšího procesu a dohody, Západ má přece jen řadu důvodů, aby s Moskvou vycházel. Myslím, že teď jsou v podstatě jedinou cestou sankce proti Rusku – je velmi důležité, aby se udržely. Blázna nesmíte prudce dráždit, divoké zvíře by vás mohlo pokousat. Ale tlačit se na něj dá.

Lidovky.cz: A co se samotné Ukrajiny týče?
To, co se stalo, je důsledek negramotné vnitropolitické, a tedy i sociálně-ekonomické situace. Bohužel, po Majdanu se příliš nezměnila - dostalo se nám nesmírně těžkého dědictví ruské imperialistické mentality, která tu naši ničila po staletí. Nedalo se čekat, že přijde Majdan a najednou z nás bude evropská země. Celý stát je zkorumpovaný a zvrátit něco takového není otázka jednoho desetiletí, natož dvou let. Ale jeden hmatatelný výsledek Majdan přece jen přinesl: občanská společnost nabývá na síle a učí se státní moc ovlivňovat, i když je to pořád velmi těžké. Proto je osvěta a výchova ke kritickému myšlení tak důležitá. Je to jediná naděje na změnu.

Snímek Návrat domů se v těchto dnech promítá v českých kinech v rámci festivalu o lidských právech Jeden svět. Podívejte se na trailer:

  • 32Diskuse
Magdalena Slezáková

Autor

Magdalena Slezákovámagdalena.slezakova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz