Sudety chtěly po USA referendum

Když nemůžeme být součástí Německa či Rakouska, chceme žít alespoň pod patronací Spojených států amerických. S takovým přáním se údajně v roce 1945 obracely některé skupiny sudetských Němců na prezidenta USA. Vyplývá to mimo jiné z dopisu, který se zachoval v jednom soukromém archivu a dnes je uložen ve sbírkách Jihočeské vědecké knihovny.

Němci z Českého Krumlova žádají v dopise amerického prezidenta, aby nedopustil vrácení „šumavské župy“ – zabrané Hitlerem na základě mnichovské dohody – zpět k Československu.

„Pochopili jsme správně situaci a chceme si být opravdu jisti slovy, že americké jednotky přicházejí na německé území nikoli jako utlačovatelé a nepřátelé, nýbrž jako osvoboditelé,“ píše se v dopise, podepsaném slovy „Lidé, jimž leží osud Šumavy na srdci“.

Poněvadž připojení k Československu dává údajně sudetským Němcům – při znalosti české národní povahy – naději jen na brutalitu, bezohlednost, neporozumění, útlak a otroctví, prosí autoři dopisu amerického prezidenta, aby nad Šumavou  převzal protektorát pro nynější i věčné časy.

„Nemůžeme věřit tomu, že byste bez ohledu na názor čtvrt milionu obyvatel přiznal toto území nějakému státu nám cizímu, který utiskuje a vyvrací menšiny a ničím, zhola ničím nepřispěl k vítězství Spojenců,“ píše se v dopise.

Důvodem, proč se autoři nemohou podepsat, je údajně obava z pomstychtivosti „českých utlačovatelů“. 

Pokud by prezident USA údajně pochyboval o smýšlení šumavských Němců, stačilo, aby v šumavské župě uspořádal referendum o tom, zda se její obyvatelé chtějí stát součástí USA či žít pod patronací Spojených států.

Ačkoliv text dopisu může při dnešních znalostech poválečných dějin znít trochu naivně, podle některých pamětníků vhodně dokresluje tehdejší očekávání sudetských Němců. I když čeští Němci museli minimálně tušit, že se bude jednat o jejich odsunu z republiky, jen málokdo z nich si takovou možnost vůbec připouštěl. Někteří čekali, že Spojené státy a Velká Británie vyjednají Sudetům určitý druh autonomie.

 Další věřili, že prostě zůstanou v Československu. Potvrzuje to i slavný rakouský novinář Gustav Chalupa, narozený v Českých Budějovicích. Ten byl za války jako budějovický Němec nasazený k námořnictvu na Baltu. Když ho na konci války zajali Britové a umístili ho do zajateckého tábora v Holštýnsku, desítky ostatních českých Němců za ním chodily, aby je učil česky.

„Oni věřili, že až se vrátí domů, bude se jim čeština hodit,“ řekl Chalupa. Nikdo z německých zajatců, žijících před válkou v Československu, podle něj nepočítal s tím, že bude na základě Benešových dekretů odsunut z republiky.