Jejich pisatelé a čtenáři vlastně žádají víc, než si samo dílo vytklo za cíl, chtějí přesah do sfér, ve kterých už nejde o původní účel, totiž zavděčit se divákům školního a předškolního věku. Právě proto se vkládají do animáků a roztomilých rodinných taškařic prepubertálního typu nejrůznější dospělácké narážky, pomrknutí, vyzrálé fórky i popkulturní odkazy.
Není to přístup dvakrát čistý a rozhodně není férový vůči dětskému obecenstvu. Děti taky nevyžadují po filmech pro dospělé, aby co chvíli nasadily do děje infantilní vtípek a tím si udržovaly jejich pozornost. Proto je dobře, že se přivalila čistá dětská žánrovka G-Force a ukázala, že se na věc může jít i trochu jinak. Třeba tak, že se vezmou veškeré zažité postupy z akčních bijáků a špionážních thrillerů a takovýto dynamický základ se adaptuje na možnosti dítek prvního stupně základní školy .
Tak se na plátna prokousalo komando morčat, řízené velitelem
Hodnocení LN*** (tři hvězdičky z pěti) |
Klíčem k pochopení je jméno megalomanského producenta Jerryho Bruckheimera, v jehož portfoliu se skví hity jako Top Gun, Piráti z Karibiku plus většina filmů Michaela Baye. Značka Bruckheimer je synonymem pro nákladnou popcornovou akci. Odskoky k serióznějším, romantickým nebo právě dětským látkám Bruckheimerovi doteď nevycházely, což navždy dosvědčuje hrůzostrašná taškařice Klokan Jack. V ní byla kinematografie obohacena o postavu digitálního rapujícího klokana, který nosí sluneční brýle a krade peníze (existujeli boží spravedlnost, předplatil si tím Bruckheimer peklo).
G-Force je dílem umírněnějším, řemeslně suverénním a hlavně žánrově pevně ukotveným. Morčata tu sice rovněž vtipkují a k rapu nemají daleko, nejvíc energie ovšem investují do ostré akce, ať už jí je vloupání do střeženého milionářského sídla, nebo bezuzdná automobilová honička. Od výdělečné komedie Alvin a Chipmunkové okoukal Bruckheimer upištěné hlodavce, od Transformerů si půjčil oživlé kávovary a obří stroj, jenž zajistí pustošivé finále. Konečně si zkusil i možnosti módní 3-D projekce a v rámci kinetikou překypujících akčních pasáží je i výtečně využil (daní za to je odfláknutý český dabing).
Supermoderní zbraně, výbuchy nebo přehrávající padouch Billa Nighyho pak už patří k základním poznávacím znamením slavného producenta. Jako by tenhle král bezduché a marnivé zábavy rozkázal svým poddaným, aby znovu zhmotnili esenci jeho úspěchu. A neomezoval se tím, že v obsazení nemá svalnaté hrdiny, nýbrž chloupek po chloupku digitalizované mazlíčky.
