Španělské banky potřebují finanční injekci ve výši 100 miliard eur. Další desítky miliard vyfasovaly i ostatní země. Vždycky si v této souvislosti říkám, že už to jsou tak obrovské sumy, že si je ani nedokážu představit v reálu. Odkud se fyzicky berou, jsou jen virtuální, nebo nějak hmatatelné, co když jednou peníze dojdou? To všechno mě napadá, když se říká, že tu získal někdo nějaké miliardy a tu někdo jiný.
K TÉMATU: |
Jak jsem tu psala už minulý týden, možná další na řadě je i Kypr. Jeho ministr financí znovu v pondělí naznačil, že země možná nebude mít jinou možnost, než požádat o pomoc. Ostrov totiž tlačí čas. Do konce června musí zajistit rekapitalizaci druhé největší banky Cyprus Popular Bank. Původně se mluvilo, podobně jako to má nyní Španělsko, jen o pomoci pro banky. Jak ale kyperský ministr dodal, možná budou potřebovat peníze pro celou ekonomiku.
Takže opět miliardy pryč. A kdo přijde dál? Italové se zuby nehty brání, že oni to nebudou, i když má jejich země také obrovské problémy. V úterý italský předseda vlády Mario Monti poskytl rozhovor německé rozhlasové stanici ARD, ve kterém se snažil vyvrátit všechny pochybnosti. "Itálie ani v budoucnu nebude potřebovat pomoc z Evropského fondu finanční stability," prohlásil.
Docela silná slova vzhledem k tomu, jak je současná situace v celé eurozóně dost nevyzpytatelná a finanční jistoty už nejsou to, co bývaly. Kam až to může zajít? I přes odhodlání z Říma to u ostatních zemí vypadá, že kostky domina se začínají jedna po druhé hroutit. Asi nejzásadnější pro celý nynější vývoj v Evropské unii bude tato neděle, kdy se v Řecku konají již druhé parlamentní volby – ty první dopadly patem a neschopností sestavit vládu.
Co když opravdu vyhrajou strany, které nebudou pokračovat v úsporách a nevyhoví podmínkám, ke kterým se Řecko zavázalo, aby mohlo dostat různé záchranné balíky? Návrat Řecka k drachmě se v této souvislosti skloňuje čím dál tím častěji. Evropská komise přiznala, že už se, prý hypoteticky, zabývá myšlenkou, co by se stalo, kdyby země vystoupila z eurozóny. Ačkoli jde o Schengen, prý by nejspíš byly opětovně zavedeny kontroly na hranicích, aby se zabránilo velkému náporu řeckých uprchlíků, kteří se budou chtít dostat do jiných zemí.
Prý ale nejde o přípravu na nějakou situaci, jen konstatování faktů, vysvětlovat mluvčí komise. "Naším úkolem je říkat, co by bylo možné podle unijního práva, ne vytvářet nějaké scénáře. Nejsme scénáristé nějakých katastrofických filmů," uvedl Olivier Bailly.
Pro Schengen platí, že hraniční kontroly mohou být znovu zavedeny v případě ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti – a nečekaný či nezvladatelný nápor na hranicích by do této kolonky mohl spadat. Že Evropu nečekají nejspíš příliš žádná pozitiva, potvrdil nedávno i šéf Švýcarské centrální banky, když prohlásil: "Připravujeme se na turbulentní časy." Snad si i voliči v Řecku uvědomují, co všechno svými hlasy mohou vyvolat…
Kromě dluhové krize v zemích EU jsem tu ale chtěla zmínit ještě jedno téma, které v posledních dnech zůstalo tak trochu opominuto. V Petrohradu se nedávno konal summit Evropské unie a Ruska. V mediálních výstupech se mluvilo jen o tom, jak nový ruský prezident Vladimir Putin tlačil na to, ať členské země zavednou bezvízový styk s jeho zemí, jinak prý nebudou plnohodnotnými partnery.
Kdo by čekal, že se objeví ze strany Bruselu k Moskvě nějaké výhrady, čekal zbytečně. Podobně jako tomu bývá, když někdo důležitý cestuje třeba do Číny, řeší se obchod, ale lidská práva většinou nikdo nenadhodí. A tak tomu bylo prý i nyní. Jediná poznámka, jen tak mezi řečí, se měla týkat věznění Michaila Chodorkovského. Putin měl ale jakékoli výhrady odbýt s tím, že i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku neshledal na jeho věznění nic protizákonného.
Zatýkání opozice, přísnější pravidla pro demonstrace, uvěznění členek skupiny Pussy Riot? Tato témata nikdo z unijních představitelů nevznesl. Přitom zrovna nad vězněním mladých Rusek - které se s přimhouřením oka mohly provinit nějakým výtržnictvím, za což by jim, dejme tomu, hrozila pokuta, ale nikoli až sedmileté vězení – zůstává rozum stát. A je až s podivem, že za ně nikdo významně nebojuje, nebrání je.
Komu ale jejich osud není lhostejný tady v České republice, má možnost vyjádřit svůj názor. Od pondělí začíná v Praze Týden svobody, projekt, jehož tématem je letos právě svoboda slova. V jeho rámci vyroste dole na Václavském náměstí Zeď Pussy Riot, na kterou bude moci každý z nás napsat vzkaz pro kapelu či jakýkoli vzkaz týkající se svobody projevu.
Zeď inspirovaná zdí Johna Lennona je ale pouze jen jednou ze součastí celého Týdne svobody. Každý bude mít možnost zapojit se do debat, které budou probíhat vždy večer v jedenácti pražských kavárnách. Témata večerů budou velmi široká – Pomoc nesvobodné společnosti, Internet a svoboda slova, Svobodné kauzy či Novinář jako morální arbitr společnosti?
Myslím, že je z čeho vybírat. A hlavně – konečně příležitost oblíbené stěžování si na všechno při posedávání v kavárně (které obvykle nikam nevede) vyměnit za možnost probrat svoje výhrady s někým, kdo tomu rozumí, získat třeba i odpovědi na některé otázky a setkat se se zajímavými lidmi.
