Nechybělo mnoho, a The Sushi Bar ode mě dostal čtyři lžíce. A jak moji pravidelní čtenáři vědí, nejvyšší hodnocení nedávám moc často. Ne proto, že bych chtěla schválně dělat problémy, nebo proto, že bych si myslela, že v téhle zemi nejsou žádné skvělé restaurace. Jen mám prostě celkem vysoko nastavenou příčku kvality a v poslední době jsem neměla moc gastronomických zážitků, které bych označila za perfektní.
Tedy dokud jsem nezašla do Sushi Baru. Nebo jsem si to aspoň myslela, než jsem se podívala na účet.
The Sushi Bar existuje už od roku 1999, kdy byl podle jejich webových stránek jediným místem v republice, kde se podávalo suši. Své nejdůležitější suroviny získává tento malý podnik z vedlejšího sesterského obchodu Seafood Shop, který čerstvé ryby té nejlepší kvality dodává i jiným restauracím ve městě.
Nejstarší, nejlepší... a nejdražší
"První, a pořád nejlepší" - to je motto Sushi Baru. A poté co jsem ochutnala jejich vycizelované, nezapomenutelné jídlo a porovnala ho s některými zoufalými napodobeninami suši z jiných pražských restaurací, s tím nemohu než souhlasit. K "nejstarší" a "nejlepší" by se ovšem měl přidat ještě jeden přívlastek: nejdražší. Osm kousků "exkluzivních" rolek maki vás tu přijde na 1190 korun, i když si tu můžete dát také okurkovou rolku za 150 Kč nebo lososovou za 290. Takže jestli zrovna nemůžete rozhazovat, buďte při objednávce opatrní.
Ale rozhodně si tu něco objednejte, aspoň jednou. Umění výroby suši tady berou vážně. Nedělají to, protože je to trendy. Rolky maki nejsou jen popelkou na jídelním lístku zaplněném špagetami a knedlíky. Neříkají si: "Většina lidí stejně nepozná rozdíl mezi dobrým a špatným suši, takže proč bychom ho neudělali z tuňáka, co má svá nejlepší léta už hodně dlouho za sebou?" A taky se tu nepodbízejí lidem, co nechtějí suši, thajskými jarními rolkami a polévkou tom kha gai. Mají sice salát kimči, ale v tom případě je aspoň v menu jasně napsáno, že jde o korejské jídlo.
Jídelní lístek je mimochodem sám o sobě umělecké dílo - vedle popisu každého jídla vyvedeném v pěkném fontu najdete lákavou fotku pokrmu na matném bílém papíře. Vybrat správný druh a množství suši může být někdy docela těžké. Tady však objednávku usnadňují pečlivě sestavené sety, které jsou podávány na jakési lodičce (viz foto), a chytrý systém grafů, podle nichž si vybíráte nigiri.
U našeho stolu jsme si vybrali menu nigiri suši číslo 1 (990 Kč) -celkem obyčejnou kombinaci šesti kousků suši z lososa, tuňáka a mořského červeného kapra. Bylo tam ale i méně obvyklé suši ze sladkovodní krevety a také toro neboli bříško tuňáka - velmi cenná, tučná delikatesa, která se vám rozpustí na jazyku. Dovolit si ji mohou jen restaurace, které objednávají celé velké tuňáky, protože bříško na nich tvoří jen malou část. Každý kousek nigiri byl přesně takový, jak má být: tak akorát na jedno sousto, jen s malým množstvím octové rýže, na níž spočíval čistě ukrojený kousek syrové ryby. Nemusím ani říkat, že ryby byly tak čerstvé, jak jen mohou být.
Co je tak exkluzivního na "exkluzivním maki" - tedy kromě jeho ceny?
Ani jedna z přísad maki rolek sakana ura (1190 Kč) - losos, okurka, mořské řasy, mango a avokádo - nezní nijak luxusně. Když je ale spojíte dohromady do převrácené rolky ozdobené elegantními plátky lososa a okurky, stává se každé sousto úžasným koncertem chutí a konzistencí: nejdřív chladný, hladký losos. Pak krémové avokádo, křupavá okurka a voňavé mango. Rolka byla nejen jemná, ale také velká. Dala bych si ji znovu.
Obsluha byla po celou dobu skvělá - pozorná, ale nevtíravá. Po každém chodu nám setřeli stůl a číšníci nám ochotně pomáhali s výběrem. Jedna z ryb, která měla být součástí suši nigiri, nebyla ten večer k dispozici, tak ji nahradili dvěma kousky jiné ryby. Ke stolu jsme dostali také porci tuňákového a avokádového sašimi a na všechny ženy čekala při odchodu červená růže. Měli jsme pocit, že jim na nás opravdu záleží. Největší dojem na mě udělala reakce na dotaz mého společníka, jestli mají české pivo. "Máme," odpověděl číšník, "ale jen lahvové. Kdybyste ale chtěli, můžu vám přinést čepované pivo od vedle."
Skvělá zpráva. Vedle je totiž restaurace Olympia, kde čepují plzeň z tanku. Jinými slovy, k prvotřídnímu suši dostaneme prvotřídní pivo. Číšník byl zpátky vmžiku. V ruce třímal orosený džbánek zlatavého moku, který postavil na papírový tácek před kamaráda.
Jedna plzeň za 150 Kč
Ateď se dostáváme k poslední kapitole - účtu. Když jsme platili, všimla jsem si, že suma byla nějak vysoká. Ale teprve doma, když jsem si účet důkladněji prostudovala, jsem zjistila, že dvě plzně od vedle - tytéž, které v Olympii stojí 39 korun - nás stály každá 150 korun.
PROSÍM? To je vážně drzost! Chápala bych, kdyby si za tu námahu naúčtovali o něco víc - možná i dvojnásobek původní ceny. Ale čtyřnásobek? Bez jakéhokoli varování? Kdo kdy v tomhle městě slyšel o pivu za 150 korun?
Dala jsem tuhle otázku svému pivomilnému bratrovi. Chvíli přemýšlel. "Jednou se mi to už stalo," řekl pak pomalu. "Když jsem byl na loučení se svobodou jednoho kamaráda ve strip klubu Goldfingers. Tam nám za pivo taky naúčtovali 150 korun," zavrtěl hlavou, rozrušen nepříjemnou vzpomínkou.
A hlavou kroutím i já. Protože jsem opravdu chtěla dát Sushi Baru čtyři lžíce. A vidíte? Nemůžu vám tvrdit, že obsluha je bezchybná, a pak vás nechat, abyste za sklenici piva zaplatili svoje poslední peníze.
Zato pro zdejší suši, pro to se snad vyplatí přijít úplně na mizinu!
Tedy dokud jsem nezašla do Sushi Baru. Nebo jsem si to aspoň myslela, než jsem se podívala na účet.
The Sushi Bar existuje už od roku 1999, kdy byl podle jejich webových stránek jediným místem v republice, kde se podávalo suši. Své nejdůležitější suroviny získává tento malý podnik z vedlejšího sesterského obchodu Seafood Shop, který čerstvé ryby té nejlepší kvality dodává i jiným restauracím ve městě.
Nejstarší, nejlepší... a nejdražší
"První, a pořád nejlepší" - to je motto Sushi Baru. A poté co jsem ochutnala jejich vycizelované, nezapomenutelné jídlo a porovnala ho s některými zoufalými napodobeninami suši z jiných pražských restaurací, s tím nemohu než souhlasit. K "nejstarší" a "nejlepší" by se ovšem měl přidat ještě jeden přívlastek: nejdražší. Osm kousků "exkluzivních" rolek maki vás tu přijde na 1190 korun, i když si tu můžete dát také okurkovou rolku za 150 Kč nebo lososovou za 290. Takže jestli zrovna nemůžete rozhazovat, buďte při objednávce opatrní.
Ale rozhodně si tu něco objednejte, aspoň jednou. Umění výroby suši tady berou vážně. Nedělají to, protože je to trendy. Rolky maki nejsou jen popelkou na jídelním lístku zaplněném špagetami a knedlíky. Neříkají si: "Většina lidí stejně nepozná rozdíl mezi dobrým a špatným suši, takže proč bychom ho neudělali z tuňáka, co má svá nejlepší léta už hodně dlouho za sebou?" A taky se tu nepodbízejí lidem, co nechtějí suši, thajskými jarními rolkami a polévkou tom kha gai. Mají sice salát kimči, ale v tom případě je aspoň v menu jasně napsáno, že jde o korejské jídlo.
Jídelní lístek je mimochodem sám o sobě umělecké dílo - vedle popisu každého jídla vyvedeném v pěkném fontu najdete lákavou fotku pokrmu na matném bílém papíře. Vybrat správný druh a množství suši může být někdy docela těžké. Tady však objednávku usnadňují pečlivě sestavené sety, které jsou podávány na jakési lodičce (viz foto), a chytrý systém grafů, podle nichž si vybíráte nigiri.
U našeho stolu jsme si vybrali menu nigiri suši číslo 1 (990 Kč) -celkem obyčejnou kombinaci šesti kousků suši z lososa, tuňáka a mořského červeného kapra. Bylo tam ale i méně obvyklé suši ze sladkovodní krevety a také toro neboli bříško tuňáka - velmi cenná, tučná delikatesa, která se vám rozpustí na jazyku. Dovolit si ji mohou jen restaurace, které objednávají celé velké tuňáky, protože bříško na nich tvoří jen malou část. Každý kousek nigiri byl přesně takový, jak má být: tak akorát na jedno sousto, jen s malým množstvím octové rýže, na níž spočíval čistě ukrojený kousek syrové ryby. Nemusím ani říkat, že ryby byly tak čerstvé, jak jen mohou být.
Co je tak exkluzivního na "exkluzivním maki" - tedy kromě jeho ceny?
Ani jedna z přísad maki rolek sakana ura (1190 Kč) - losos, okurka, mořské řasy, mango a avokádo - nezní nijak luxusně. Když je ale spojíte dohromady do převrácené rolky ozdobené elegantními plátky lososa a okurky, stává se každé sousto úžasným koncertem chutí a konzistencí: nejdřív chladný, hladký losos. Pak krémové avokádo, křupavá okurka a voňavé mango. Rolka byla nejen jemná, ale také velká. Dala bych si ji znovu.
Obsluha byla po celou dobu skvělá - pozorná, ale nevtíravá. Po každém chodu nám setřeli stůl a číšníci nám ochotně pomáhali s výběrem. Jedna z ryb, která měla být součástí suši nigiri, nebyla ten večer k dispozici, tak ji nahradili dvěma kousky jiné ryby. Ke stolu jsme dostali také porci tuňákového a avokádového sašimi a na všechny ženy čekala při odchodu červená růže. Měli jsme pocit, že jim na nás opravdu záleží. Největší dojem na mě udělala reakce na dotaz mého společníka, jestli mají české pivo. "Máme," odpověděl číšník, "ale jen lahvové. Kdybyste ale chtěli, můžu vám přinést čepované pivo od vedle."
Skvělá zpráva. Vedle je totiž restaurace Olympia, kde čepují plzeň z tanku. Jinými slovy, k prvotřídnímu suši dostaneme prvotřídní pivo. Číšník byl zpátky vmžiku. V ruce třímal orosený džbánek zlatavého moku, který postavil na papírový tácek před kamaráda.
Jedna plzeň za 150 Kč
Ateď se dostáváme k poslední kapitole - účtu. Když jsme platili, všimla jsem si, že suma byla nějak vysoká. Ale teprve doma, když jsem si účet důkladněji prostudovala, jsem zjistila, že dvě plzně od vedle - tytéž, které v Olympii stojí 39 korun - nás stály každá 150 korun.
PROSÍM? To je vážně drzost! Chápala bych, kdyby si za tu námahu naúčtovali o něco víc - možná i dvojnásobek původní ceny. Ale čtyřnásobek? Bez jakéhokoli varování? Kdo kdy v tomhle městě slyšel o pivu za 150 korun?
Dala jsem tuhle otázku svému pivomilnému bratrovi. Chvíli přemýšlel. "Jednou se mi to už stalo," řekl pak pomalu. "Když jsem byl na loučení se svobodou jednoho kamaráda ve strip klubu Goldfingers. Tam nám za pivo taky naúčtovali 150 korun," zavrtěl hlavou, rozrušen nepříjemnou vzpomínkou.
A hlavou kroutím i já. Protože jsem opravdu chtěla dát Sushi Baru čtyři lžíce. A vidíte? Nemůžu vám tvrdit, že obsluha je bezchybná, a pak vás nechat, abyste za sklenici piva zaplatili svoje poslední peníze.
Zato pro zdejší suši, pro to se snad vyplatí přijít úplně na mizinu!
The Sushi BarZborovská 49 Praha 5 - Malá Strana |
