Ale vlastní, to pravé Československo jako zprvu nechtěný plod evropského válečného rozvratu a pak i dítě nadějí, které jeho konec skýtal, přestalo existovat už mezi zářím ’38 a březnem ’39. Oběti, které za něj vlastenci přinesli, bohužel nevedly na konci války k obnově toho státu, ale k jeho okleštěné, ochuzené a k východu obrácené karikatuře. V ní tento spíš už jen geografický než plnohodnotně politický útvar setrval až do roku 1989. Na další existenci se mu už nedostávalo dechu.
I tak bylo včera co slavit, i když to jen málokdo dělá. Slavit by se měla hlavně, možná jedině, první republika, těch dvacet let státu, ze kterého se z politických důvodů neutíkalo, ale naopak zde bylo možné najít útočiště; v dalších 50 letech uteče z této země půl milionu lidí. Ten stát, který měl daleko k ideálu, ale mírou a rozsahem svobod přesahoval evropský průměr – též díky tomu, že právní řád a mnohé svobody tu zůstaly po Rakousku. Ten stát, který byl mnohonárodní, takže v něm Češi tvořili jen třetinu, a který byl tedy zmenšeninou starého mocnářství, což v obou případech nakonec vedlo k jejich zániku, ale bylo též zdrojem jejich hospodářské a kulturní prosperity. Ten stát, který měl svůj řád i vlastní vizuální styl: v architektuře, v designu, v reklamě, v oblékání, ve společenském i osobním životě, neboť první republika měla švih, eleganci a vkus.
Slavit by se měl ten stát, který ve svém čele tak dlouho snesl člověka, který byl přitom v ostrém střetu s mnoha národními tabu a modlami, muže, který byl založením intelektuál a moralista, názorem kosmopolita a liberál a stylem života abstinent a puritán. Ten stát, který dal Státní cenu i Vančurovi i Durychovi, i Čapkovi i Medkovi, ten stát, ve kterém se skvěle vedlo modernímu umění a modernímu průmyslu. Ten stát, který dal občanství bratrům Mannovým a který tak dráždil diktátory okolo. Ten stát nebyl bez chyb,měl však charakter. Největší jeho záhadou ale je, jak jen se mohlo tak brzy všechno popřít a na všechno zapomenout?
Já jsem aspoň předevčírem vypral zplihlou vlajku, která mi visí po celý rok u okna.
