Svatou zemi trápí vodní krize

 „V příštích letech si budeme muset zvykat na prázdné bazény,“ poukázal na bizarní rozměr dalekosáhlé krize profesor Hebrejské univerzity Uri Šani. „Nechceme šířit paniku. Situace je zlá, ale máme ji pod kontrolou,“ nicméně tvrdí vědec, který vede izraelský vodohospodářský ústav.

Čerpadla na suchu?
Naléhavost problému, který se týká celého Blízkého východu, potvrzují výsledky včerejšího zasedání krizového štábu: letos bude židovský stát vykazovat deficit 350 milionů kubíků vody. To je v porovnání s minulým rokem téměř dvojnásobné množství. Podle odborníků klesne hladina Galilejského jezera – důležité přírodní zásobárny sladké vody v Izraeli – do konce roku natolik, že pumpy umístěné nad hladinou zůstanou na suchu. V uplynulých letech úřady neustále kopírovaly neblahou realitu a formálně v Galilejském jezeře snižovaly tzv. červenou hranici značící poškození ekosystému. Teď by tedy padla i „černá linie“.

 V blízkovýchodní realitě má nedostatek vody i bezpečnostní význam. Někteří politologové varují, že právě kvůli vodě může vypuknout další regionální konflikt. Už dnes si Palestinci na okupovaném západním břehu Jordánu stěžují, že mají nedostatek vody kvůli nadměrné spotřebě židovských osadníků a jejich bazénům. Izrael to odmítá.

Šetřili bychom, ale….
Podle průzkumů veřejného mínění nedostatek vody znepokojuje na devadesát procent Izraelců a dvě třetiny z nich jsou připraveny vodou šetřit. Její spotřeba ale rok od roku roste. Letos izraelské domácnosti spotřebují skoro osm set milionů kubíků, tedy o 134 milionů více než na počátku desetiletí.

 Úřady se proto chystají přitlačit hlavně na soukromé odběratele a zemědělce. „Znovu se zvýší poplatky za vodu pro zemědělce. Dále bude platit zákaz zalévání od listopadu do dubna, po zbytek roku se bude smět zavlažovat jen od devatenácté hodiny do sedmi do rána,“ vyjmenovává plánovaná úsporná opatření vodohospodářka Tami Šorová. Za největší zhoubu přitom odborníci považují pečlivě zavlažované trávníky, jimiž se Izraelci rádi pyšní ve srovnání s okolními vyprahlými arabskými státy.

 Na pomoc by měla přijít také další odsolovací zařízení na dvě stě milionů kubíků mořské vody ročně. Podle ministra pro infrastrukturu Benjamina Ben Eliezera jsou východiskem i další čističky odpadních vod, které produkují vodu určenou k zavlažování. Dokonce se objevily úvahy o nouzovém využití vyčištěné vody jako pitné.

 I bez toho ale letošní průzkum izraelských vědců prokázal, že jsou v upravované vodě patrné stopy hormonů a léčiv, například antidepresiv, léků proti epilepsii či srdečním chorobám. I při pouhém zavlažování mohou podle expertů tyto látky pronikat do spodních vod a ohrožovat kvalitu pitné vody.