Černé jsou hyperrealistické závoje španělských nevěst, černá je atmosféra lehce pochmurných pláten a nakonec Černá je i název výstavy malířky Markéty Urbanové v pražské The Chemistry Gallery.

Ale ještě dříve, než se plátna inspirovaná Fibichovou operou Nevěsta messinská a kryptami mohučské katedrály mohla dostat na veřejnost, musela Markéta Urbanová přimalovat jedno navíc. Původní obraz Černá nevěsta si totiž před vernisáží koupila Národní galerie.

* LN Celá vaše výstava je postavená na motivu černých španělských nevěst. Odkud se vzaly?

Výstava vznikla na popud galeristy Martina Kámena a Petra Hájka. Před nějakou dobou jsem jim ukazovala své nové práce, mezi kterými byl i obraz Černé nevěsty zhotovený pro společnou výstavu V zrcadle skutečnosti v galerii Kotelna v Říčanech u Prahy. Martin Kámen přišel s myšlenkou rozvinout toto téma dál.

* LN Jako vzor zmiňujete Fibichovu operu Nevěsta messinská. Ten se inspiroval u Schillera, Schiller zase u Goetha. Kde jste čerpala inspiraci vy?

Z několika míst. Jednak právě z literární předlohy k opeře Nevěsta messinská, přičemž jsem si pouštěla Fibichovu operu. Je to tragický příběh lásky tří sourozenců, kde bratr zabije bratra a sám před zraky své sestry-nevěsty v den jejich svatby spáchá sebevraždu. První vize obrazu mě napadla, když jsem před dvěma lety navštívila katedrálu v Mohuči a sestoupila do jedné z krypt. Fascinoval mě výjev staré zinkové rakve, ze které trčelo sedm chrtích hlav a moment zobrazení aristokratické věrnosti chrtů. Náhle mi vyvstala před očima představa mladé, krásné ženy oděné do černých šatů. Potkala jsem svůj obraz.

* LN Takže chrti na obrazech pocházejí mohučské katedrály?

Ano, je to inspirace ztotožněná s živým chrtem, kterého máme doma a jehož způsoby jsou opravdu aristokratické. Co jiného ke krásné ženě než krásný chrt?

* LN Kromě hyperrealistické malby se věnujete i manipulované fotografii. Nevedou obě techniky nakonec ke stejnému výsledku?

Vím, na co narážíte, ale fotografie je pro mě pouze inspirací. Nikdy jsem nevyrobila snímek, který by nakonec vypadal stejně jako namalovaný obraz. Pracuji tak, že si nápady poskládám v hlavě a udělám skici, do nichž zapojuji i fotografie. Třeba u černých nevěst jsem měla nafocené dívky v černých šatech jako modely. Musím se přiznat, že malířským projevem navazuji na staré mistry jako je Goya a Velásquez.

* LN Nedávno jste vystavovala v Galerii XXL plátno s motivem dvou žen uvězněných v prosklené skříni. Obraz svým naturalismem působil až sexisticky. Kam chodíte na náměty?

To všechno jsou moje představy, sny a vize. Přicházím na ně buď při poslouchání hudby, nebo třeba když projíždím krajinou. Většinou mi stačí podívat se na nějaký roh s opadanou omítkou a už v něm vidím obraz. Tohle konkrétně vzniklo ve sklepě staré secesní vily, kterou si pořídili moji rodiče. Ještě než se opravila, vznikly v ní tyhle šílené scenérie.

* LN Takže jste nahé modely nejdřív nafotila a podle toho pak malovala?

Ano, je to dělané podle fotografie. Naskládala jsem ženské do velké černé skříně, zavřela dveře a v momentě, kdy se začalo fotit, se z boku skříně vyvalila stará matrace. A to byl přesně ten moment, kdy jsem si říkala - to je výborné. Ale nejde tu jenom o optické efekty, kdy se trojrozměrné objekty mění na dvourozměrné tím, že se připlácnou na sklo. Myslela jsem při tom i na pocity zvířat, která jsou někde zavřená, týraná, uvězněná a nemohou se hnout, pocity stísněnosti, které nás provázejí také. Pak přišla série figurálních obrazů, kde jsem malovala akty v igelitové folii. Je pravda, že černé nevěsty jsou pro mou malbu nová poloha. Dříve mě zajímaly drastické výjevy mnohem víc. Ale uměním je namalovat i krásný obraz. Ještě před dvěma lety bych nic takového nepřipustila.

* LN Před třemi lety jste odjela na výtvarné sympozium do Číny. Co jste si odtamtud s sebou přivezla?

Kromě podivných, asi třiceti kilových skleněných těžítek na stůl, kterými jsme byli naloženi povinně všichni, hlavně zážitky. Dost věcí mě v Číně šokovalo a hned tak bych se tam nevrátila.

* LN Co konkrétně?

Politika. Organizátoři sympozia byli neskutečně vřelí, sympatičtí, úžasně se o nás starali a denně nám připravovali gastronomické hody, vše bylo pod dohledem. Jenže to mě až tak nezajímalo. Chtěla jsem poznat jejich kulturu, způsob života a už jenom to, že jsme si nemohli tři nebo čtyři dny vyměnit peníze, že nás nepustili z hotelu, všude nás převáželi na obědy, večeře, karaoke a komunistická muzea, bylo nesnesitelné. Snažili se nám náš pohled na Čínu a život v Harbinu neustále upravovat a zkreslovat a nutili nám komunistické pojetí reality.

* LN Předpokládám že dost zdeformované.

Přesně tak. Později se nám s otcem podařilo oddělit se od skupiny na pár hodin a proběhnout několik zakázaných zákoutí velkoměsta. Tím jsme způsobili společenské faux pas. V Číně v podstatě kompletně mizí staré čtvrti a kultura je zajímá, jenom pokud slouží propagandě. Chtěla jsem vidět starou architekturu a chrámy, ale průvodci nám pořád opakovali: „Proč byste tam chtěla, vždyť tam nic není, jenom samé staré věci.“ Přitom v programu byly původně prohlídky zařazené. Dva dny před odjezdem nás na dvě hodiny pustily do jednoho chrámového komplexu, jinak jsme neměli absolutně žádnou svobodu.

* LN Vraťme se ještě k vaší Černé. Jaké to je, mít svůj obraz v Národní galerii?

Pocit je to úplně nevyslovitelný, úžasný... Je to zadostiučinění. Možná že to přeháním a bude to znít směšně, ale myslím si, že je to sen každého umělce, že práce, kterou děláte, má smysl.

Výstava Sedm chrtích hlav

* Markéta Urbanová: Černá The Chemistry Gallery U Kanálky 4, Praha 2 Otevřeno do 4. října www.thechemistry.cz