Švýcarskou prezidentkou byla včera zvolena současná ministryně hospodářství 46letá Doris Leuthardová. Předsedkyní dolní komory parlamentu bude 32letá Pascale Brudererová a předsedkyní horní komory parlamentu 65letá Erika Forsterová-Vanniniová.
Hlava státu je ve Švýcarsku volena vždy na jeden rok během společného zasedání obou komor Spolkového parlamentu. Jeho členové vybírají do čela země jednoho ze sedmi úřadujících ministrů. Křesťanská demokratka Leuthardová získala podporu 153 ze 187 hlasů a stala se tak už třetí švýcarskou prezidentkou. Průkopnicí v tomto směru byla Ruth Dreifussová v roce 1999.
O osm let později funkci vykonávala Micheline Calmyová-Reyová. Cesta švýcarských žen do politiky byla dlouhá. Ti, kteří jim upírali volební právo, argumentovali nejčastěji tím, že by kvůli volbám zanedbávaly svoje domácí povinnosti. První větší vzpoura vypukla v roce 1957 v malé horské vesničce Unterbächu, kde se pár tamních žen rozhodlo jít k místním volbám, přestože to nebylo oficiálně povoleno. Jejich hlasy byly nakonec zamítnuty, ale snaha vzbudila velký zájem ve Švýcarsku i za jeho hranicemi.
Do volebních místností se Švýcarky nakonec poprvé legálně vydaly až v roce 1971. Ještě téhož roku bylo osm žen zvoleno do parlamentu. V kantonu Appenzell Innerrhoden se však ženy k hlasovacímu právu na kantonální úrovni dopracovaly teprve v roce 1990. Přes odpor tamních mužů o tom rozhodl Nejvyšší soud.
Za poslední dobu však co do počtu političek Švýcaři předčili mnoho vyspělých evropských zemí. "Pokud počítáme ženy v politických institucích, Švýcarsko by se v pomyslném žebříčku evropských zemí umístilo v první třetině," citoval švýcarský zpravodajský server Swissinfo politologa Wernera Seitze. "Skandinávské země si vedou lépe, protože jsou v tomto směru průkopníky, ale 29,5 procenta švýcarských poslanců jsou ženy, což je více, než má Francie, Británie, Itálie a Rakousko," dodal.
Hlava státu je ve Švýcarsku volena vždy na jeden rok během společného zasedání obou komor Spolkového parlamentu. Jeho členové vybírají do čela země jednoho ze sedmi úřadujících ministrů. Křesťanská demokratka Leuthardová získala podporu 153 ze 187 hlasů a stala se tak už třetí švýcarskou prezidentkou. Průkopnicí v tomto směru byla Ruth Dreifussová v roce 1999.
Ženy a politikaVolební právo |
O osm let později funkci vykonávala Micheline Calmyová-Reyová. Cesta švýcarských žen do politiky byla dlouhá. Ti, kteří jim upírali volební právo, argumentovali nejčastěji tím, že by kvůli volbám zanedbávaly svoje domácí povinnosti. První větší vzpoura vypukla v roce 1957 v malé horské vesničce Unterbächu, kde se pár tamních žen rozhodlo jít k místním volbám, přestože to nebylo oficiálně povoleno. Jejich hlasy byly nakonec zamítnuty, ale snaha vzbudila velký zájem ve Švýcarsku i za jeho hranicemi.
Do volebních místností se Švýcarky nakonec poprvé legálně vydaly až v roce 1971. Ještě téhož roku bylo osm žen zvoleno do parlamentu. V kantonu Appenzell Innerrhoden se však ženy k hlasovacímu právu na kantonální úrovni dopracovaly teprve v roce 1990. Přes odpor tamních mužů o tom rozhodl Nejvyšší soud.
Za poslední dobu však co do počtu političek Švýcaři předčili mnoho vyspělých evropských zemí. "Pokud počítáme ženy v politických institucích, Švýcarsko by se v pomyslném žebříčku evropských zemí umístilo v první třetině," citoval švýcarský zpravodajský server Swissinfo politologa Wernera Seitze. "Skandinávské země si vedou lépe, protože jsou v tomto směru průkopníky, ale 29,5 procenta švýcarských poslanců jsou ženy, což je více, než má Francie, Británie, Itálie a Rakousko," dodal.
