Syrské hlavní město Damašek je doslova zaplaveno obřími portréty Bašára Asada. Na mnoha z nich se nakrátko střižený prezident s typickým knírkem široce usmívá a přívětivě jakoby rukou kyne kolemjdoucím. Na pěkné řádce billboardů má však Asad i vážnější, skoro až zachmuřený výraz.
Rozdíl mezi dvojí podobou Asada s trochou nadsázky symbolizuje i celkové rozpoložení Sýrie. Zemi totiž stále ovládají často velmi protichůdné tendence. Například: Sýrie se v posledních letech snaží pomocí ekonomických reforem vyšvihnout nahoru (vznikají soukromé banky či další instituce), na Západě však rezonuje zejména to, že zde neexistuje skutečně funkční opozice. Samostatnou kapitolou je pak dodržování lidských práv. Jak to tedy se Sýrií nyní je?
Arabský "socialismus" je pryč
Bašár Asad vládu po svém zesnulém otci Háfizovi převzal v roce 2000, v prezidentském referendu získal přes 97 procent hlasů. Přitom Bašárův osud měl být jiný. Původně se totiž věnoval studiu očního lékařství, zatímco na nástupnictví byl připravován jeho starší bratr Basil. Ten ale v roce 1994 zahynul při automobilové nehodě, a tak Bašár odešel na vojenskou akademii, což představovalo předstupeň k nejvyšší funkci ve státě. Když se Bašár stal prezidentem, potřeboval podle pozorovatelů určitý čas, aby se zorientoval a vydobyl si všeobecný respekt.
To se mu v posledních letech skutečně povedlo. Sýrie tak dnes funguje v ustálených kolejích, kdy nejvyšší moc se koncentruje v nejužším okruhu kolem Bašára Asada (v roce 2007 byl potvrzen na dalších sedm let v úřadě). Dominantní socialistická strana Baas představuje do jisté míry stafáž, zato velmi mocné jsou zpravodajské služby. Syrská ekonomika se již dávno vymkla z úzké kategorie arabského socialismu, objevují se zde investoři zejména z Evropy (americké sankce prý nemají příliš velký dopad). Liberalizace má však své pevně dané hranice.
Příkladem jsou jediné soukromé noviny Al Watan. Pozoruhodný je už jen způsob jejich zřízení, formálně se totiž jejich sídlo nachází uvnitř tzv. volné zóny v Damašku, kde neplatí syrské právo. A i když se jedná o soukromé médium, politicky nezávislé není. I sami redaktoři říkají, že podporují politiku vlády. Ostatně i majitel novin je napojený na nejvyšší kruhy.
Redakce Al Watanu se od západních médií zase tolik neliší. Hlavní a na první pohled patrný rozdíl spočívá v tom, že Al Watan nemá centrální openspace či newsroom, místo toho redaktoři používají řadu menších kanceláří.
Sýrie se v poslední době výrazně otevírá Evropě a snaží se tak vymanit z izolace - asociační dohoda s EU však stále nebyla podepsána. Syřané se podle jedné z verzí bojí toho, že by v jejich zemi mohla vinou volnějšího obchodu vzrůst nezaměstnanost. Tradiční třecí plochu představuje oblast lidských práv. V roce 2007 například vzbudil pozornost dvanáctiletý rozsudek nad disidentem Kamálem Labváním, loni v říjnu pak byl zadržen aktivista v oblasti lidských práv Hajthám Málih. "Odmítám nálepku, že Sýrie není demokratickou společností," podotýká místopředseda vlády Abdulláh Dardarí.
Sami Syřané navíc Západu důrazně říkají, že je nemá právo jakkoliv školit v oblasti lidských práv. Na mysli tím mají mimo jiné způsob, jak se Západ postavil k loňské izraelské ofenzivě v Gaze. Navíc zdůrazňují, že jejich země díky svému sekulárnímu charakteru dokáže zajistit klidné soužití pro vyznavače jednotlivých odnoží islámu i pro křesťany. Pravdou je, že Damašek na první pohled působí vcelku liberálně - některé ženy se sice halí do tradičních islámských oděvů, další však chodí zcela podle západního vzoru.
Hrozby z Ameriky
Ještě jedna další nálepka Sýrii pořádně rozzlobila. A sice když ji americký prezident George W. Bush zařadil do tzv. osy zla. V Sýrii pak panoval strach z toho, že američtí neokonzervativci plánují "pochod na Damašek".
Právě období Bushovy vlády považují Syřané za kritické. S administrativou Baracka Obamy se snaží navázat o něco přátelštější vztahy; důkazem je i to, že Washington po čtyřleté pauze vybral nového velvyslance, hospodářské sankce ale zatím ponechal.
Důvod je zřejmý. Sýrie nadále zůstává blízkým přítelem kontroverzního Íránu, jemuž je údajně vděčná za to, že ji v době ostrakizace neopustil. Sýrie si navíc stále nárokuje pozici významného hráče v celém blízkovýchodním regionu, možná i proto se nechce vzdát své podpory libanonského šíitského hnutí Hizballáh. V Damašku také pobývá exilový šéf palestinského radikálního Hamásu Chálid Mišál.
Rozdíl mezi dvojí podobou Asada s trochou nadsázky symbolizuje i celkové rozpoložení Sýrie. Zemi totiž stále ovládají často velmi protichůdné tendence. Například: Sýrie se v posledních letech snaží pomocí ekonomických reforem vyšvihnout nahoru (vznikají soukromé banky či další instituce), na Západě však rezonuje zejména to, že zde neexistuje skutečně funkční opozice. Samostatnou kapitolou je pak dodržování lidských práv. Jak to tedy se Sýrií nyní je?
Arabský "socialismus" je pryč
Bašár Asad vládu po svém zesnulém otci Háfizovi převzal v roce 2000, v prezidentském referendu získal přes 97 procent hlasů. Přitom Bašárův osud měl být jiný. Původně se totiž věnoval studiu očního lékařství, zatímco na nástupnictví byl připravován jeho starší bratr Basil. Ten ale v roce 1994 zahynul při automobilové nehodě, a tak Bašár odešel na vojenskou akademii, což představovalo předstupeň k nejvyšší funkci ve státě. Když se Bašár stal prezidentem, potřeboval podle pozorovatelů určitý čas, aby se zorientoval a vydobyl si všeobecný respekt.
To se mu v posledních letech skutečně povedlo. Sýrie tak dnes funguje v ustálených kolejích, kdy nejvyšší moc se koncentruje v nejužším okruhu kolem Bašára Asada (v roce 2007 byl potvrzen na dalších sedm let v úřadě). Dominantní socialistická strana Baas představuje do jisté míry stafáž, zato velmi mocné jsou zpravodajské služby. Syrská ekonomika se již dávno vymkla z úzké kategorie arabského socialismu, objevují se zde investoři zejména z Evropy (americké sankce prý nemají příliš velký dopad). Liberalizace má však své pevně dané hranice.
Příkladem jsou jediné soukromé noviny Al Watan. Pozoruhodný je už jen způsob jejich zřízení, formálně se totiž jejich sídlo nachází uvnitř tzv. volné zóny v Damašku, kde neplatí syrské právo. A i když se jedná o soukromé médium, politicky nezávislé není. I sami redaktoři říkají, že podporují politiku vlády. Ostatně i majitel novin je napojený na nejvyšší kruhy.
Redakce Al Watanu se od západních médií zase tolik neliší. Hlavní a na první pohled patrný rozdíl spočívá v tom, že Al Watan nemá centrální openspace či newsroom, místo toho redaktoři používají řadu menších kanceláří.
Sýrie se v poslední době výrazně otevírá Evropě a snaží se tak vymanit z izolace - asociační dohoda s EU však stále nebyla podepsána. Syřané se podle jedné z verzí bojí toho, že by v jejich zemi mohla vinou volnějšího obchodu vzrůst nezaměstnanost. Tradiční třecí plochu představuje oblast lidských práv. V roce 2007 například vzbudil pozornost dvanáctiletý rozsudek nad disidentem Kamálem Labváním, loni v říjnu pak byl zadržen aktivista v oblasti lidských práv Hajthám Málih. "Odmítám nálepku, že Sýrie není demokratickou společností," podotýká místopředseda vlády Abdulláh Dardarí.
Sami Syřané navíc Západu důrazně říkají, že je nemá právo jakkoliv školit v oblasti lidských práv. Na mysli tím mají mimo jiné způsob, jak se Západ postavil k loňské izraelské ofenzivě v Gaze. Navíc zdůrazňují, že jejich země díky svému sekulárnímu charakteru dokáže zajistit klidné soužití pro vyznavače jednotlivých odnoží islámu i pro křesťany. Pravdou je, že Damašek na první pohled působí vcelku liberálně - některé ženy se sice halí do tradičních islámských oděvů, další však chodí zcela podle západního vzoru.
Hrozby z Ameriky
Ještě jedna další nálepka Sýrii pořádně rozzlobila. A sice když ji americký prezident George W. Bush zařadil do tzv. osy zla. V Sýrii pak panoval strach z toho, že američtí neokonzervativci plánují "pochod na Damašek".
Právě období Bushovy vlády považují Syřané za kritické. S administrativou Baracka Obamy se snaží navázat o něco přátelštější vztahy; důkazem je i to, že Washington po čtyřleté pauze vybral nového velvyslance, hospodářské sankce ale zatím ponechal.
Důvod je zřejmý. Sýrie nadále zůstává blízkým přítelem kontroverzního Íránu, jemuž je údajně vděčná za to, že ji v době ostrakizace neopustil. Sýrie si navíc stále nárokuje pozici významného hráče v celém blízkovýchodním regionu, možná i proto se nechce vzdát své podpory libanonského šíitského hnutí Hizballáh. V Damašku také pobývá exilový šéf palestinského radikálního Hamásu Chálid Mišál.
