23. července 2011 7:00, aktualizováno  Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Tajnosti Artbanky a její kapitál

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Objekt od kupiny Reality | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Objekt od kupiny Reality | foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny
PRAHA Nové muzeum pro současné umění se v Praze neotvírá každý den. V sejfech Artbanky, která je pod ním podepsaná, se ale skrývá nejedno tajemství.

Na konci června se v Praze otevřelo Artbanka Museum of Young Art (AMoYA). Sídlí v ColloredoMansfeldském paláci v Karlově ulici, pár kroků od Karlova mostu. Samotný projekt Artbanka, který za zaplněním staroměstského paláce stojí, odstartoval již na konci března. Jde o rostoucí sbírku děl českého umění, která jsou k dispozici k pronájmu. Artbanka zase personálně souvisí s komerční galerií Dvorak Sec Contemporary.

To, co se v Colloredo-Mansfeldském paláci na 4000 metrech čtverečních odehrává, organizátoři označují za největší výstavní projekt ve střední Evropě zaměřený na mladé umění. Podobně nadnesená rétorika je pro AMoYA charakteristická a někoho může odradit. Skutečností ale je, že palác uměním opravdu přetéká.

Salonek podle Romana Tyce

Za extrémně krátkou dobu čtyř týdnů v rozsáhlém domě vzniklo hned několik expozic. Výstavy Hybridní realita, Božské pokleslosti a City Code Group Show pro AMoYA připravil kurátor Vladimír Beskid. Přehlídky Graffz.cz a VKV zorganizoval Radek Wohlmuth. Vedle toho tu jsou prezentace sedmi vysokých uměleckých škol z Čech a ze Slovenska a hned několik samostatných uměleckých projektů.

Rychlost přípravy se pochopitelně podepsala na tom, že vystavená díla jen s obtížemi tvoří vyšší celek. Daleko spíše jde o soubor jednotlivých děl, která byla v šibeničním termínu k dispozici. Jejich autory jsou nejen mladí umělci, ale i zavedení tvůrci: Jiří Černický, Krištof Kintera, Jiří David, Vladimír Skrepl a další. Sekce uměleckých škol v malých prostorech trpí zahuštěností a profesoři tu často vytlačují díla svých studentů.

Definice neziskovosti

O návštěvníky proudící Karlovou ulicí nemá palác nouzi, i když většina z nich se pouze na dvoře vyfotí s Pistolemi Davida Černého a pokračuje na Karlův most. Ale už jen neobvyklý pohled ze zanedbaného Colloredo-Mansfeldského paláce na Křížovnické náměstí za vstup 160 korun stojí.

Pistole Davida Černého ve dvoraně Arbanky

Působivé jsou i jednotlivé interiéry od barokní kaple až po nedávno opuštěné byty. Zašlý šarm historických místností se současným uměním připomíná Benátské bienále. Nebo tu možná naleznete podobnou atmosféru jako při výstavách projektu 4+4 dny v pohybu. I ty se odehrávaly v různých vybydlených prostorech, ovšem byly daleko pečlivěji - a nepoměrně déle - připravované.

AMoYA možná největším podobným projektem ve střední Evropě skutečně je. A je to i jeho největší slabina. Kvantita tu válcuje kvalitu. A jistě by vzbuzovala více sympatií, kdyby kolem sebe nešířila tolik sebechvalných a někdy i matoucích řečí. S tím především souvisí spojitost s Artbankou, kterou má ve svém názvu. V propagačních materiálech se hovoří o základě sbírky muzea, kterou tvoří díla z Artbanky. Z toho, co je vystaveno, se ale jedná jen o minimum. AMoYA sice není přímočarým showroomem Artbanky, ale muzeem v běžném smyslu také ne.

Souhvězdí smrti Milana Knížáka

Artbanka sama sebe důsledně označuje za neziskovou aktivitu vzniklou na podporu mladých umělců. Artbanka ale není státní či veřejnou organizací, jak je tomu u jejích jmenovců v zahraničí, ale soukromou iniciativou. Zisk, tedy peníze z pronájmu děl, má sice být beze zbytku investován do nákupu dalších prací, samotná rostoucí sbírka ale zůstává v privátních rukou. Sbírka Artbanky je přitom dotována z veřejných rozpočtů.

Základní kapitál na nákup děl šel nejen od Dvorak Sec Contemporary, tedy od jejích majitelů Olgy Dvorak a Petra Šece, ale i od generálního partnera, kterým je Era. Olga Dvorak je manželka Filipa Dvořáka, bývalého starosty Prahy 1 za ODS. V loňském roce, tedy za jeho starostování, výbor pro kulturu a volný čas Zastupitelstva hlavního města Prahy rozhodl, že projekt Artbanka - se svým podtitulem Podpora mladého pražského umění - bude formou tzv. partnerství mimo grantové řízení podpořen částkou 600 tisíc korun.

Provokativní Artpračka startuje

Jonáš Strouhal studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. O šancích, které mu jako mladému umělci může poskytnout Artbanka, ale má silné pochybnosti. Na Facebooku proto organizuje iniciativu nazvanou Artpračka. "Chtěl jsem se vymezit proti rétorice Artbanky a upozornit, že její hra na neziskovou organizaci je podezřelá," vysvětluje Strouhal.

Artpračka je parodický "neziskový projekt na podporu sběratelů děl mladých umělců". Jeho podstata je jednoduchá: sběratel má možnost ve lhůtě jednoho roku od koupě díla odstoupit a vrátit dílo zpět galerii s desetiprocentní penalizací odvozenou z hodnoty koupeného díla. Tento princip v obecné rovině reflektuje systém, díky kterému jsou komerční galerie ve světě považované za možné nástroje k praní špinavých peněz. Nemožnost přesně definovat uměleckou hodnotu, či dokonce samotné dílo láká k legalizaci nekalých příjmů.

V konkrétní rovině Strouhalovi vadí, že Artbanka zamlžuje pravý charakter své činnosti, a navíc nespolupracuje s mladými umělci jako s rovnocennými partnery. Tvrdí, že podobné pochyby, nebo dokonce rozčarování z Artbanky zažívají i jiní mladí umělci. Řada z nich se však bojí Artbanku si rozházet, aby si neuzavřeli cestu k výstavám.

"Způsob nákupu a ceny, za které Artbanka díla vykupuje, jsou ale ponižující," myslí si Strouhal. Artpračku, která brzy bude mít i výstup v podobě výstavy či performance, chápe jako osvětový projekt. Má pomoci umělcům, aby si uvědomili principy obchodu s uměním a nenechali se jím zneužívat.

Artpračka na Facebooku

To, že někdo díla mladých umělců koupí, autorům samozřejmě pomůže. Výhodné je to ale i pro Artbanku. Buduje si sbírku k pronajímání, na které další aktivity, jako například prezentace v paláci u Karlova mostu, skvěle upozorňují. Podle radního pro kulturu Lukáše Kauckého se Praha rozhodla Artbanku podpořit, protože je to nutné pro záchranu Colloredo-Mansfeldského paláce: "Ta je možná jen díky aktivnímu provozu paláce, který nebude dále chátrat, ale bude využíván."

Palác přitom v říjnu loňského roku od magistrátu získala Galerie hlavního města Prahy (GHMP). Ta jej však dala k dispozici Artbance. Na provoz paláce GHMP nemá prostředky, ale problémy vzniklé činností AMoYA musí řešit ona. Památkáři si u GHMP například stěžují, že David Černý ukotvil své Pistole do barokních fasád dvorku.

Ježíš gymnasta od skupiny Kamera Skura

Vztah GHMP a Artbanky je vůbec nadstandardní. V Radě autorit, které Artbance pomáhají vybírat díla k nákupu, aktuálně sedí dva kurátoři městské galerie, včetně jejího šéfkurátora Karla Srpa. V srpnu tohoto roku se pak chystá výstava Artbanky přímo v GHMP.

Karel Srp však své fungování ve výběrové komisi jako střet zájmů nevidí. Artbanku považuje především za pomoc mladým umělcům. Spoluzakladatel Artbanky Petr Šec přitom v pořadu České televize Události, komentáře zdůrazňoval, že cílem Artbanky je v neposlední řadě přilákat a kultivovat sběratele, kteří již mají dost aut a diamantů.

Šance? Jak pro koho

V Artbance se zkrátka ve zvláštním postkomunistickém koktejlu míchá veřejné a soukromé, ziskové a neziskové. Podpora privátní sbírky je tak snadno prezentovatelná jako podpora mladého umění. Když si ale koupíte auto a začnete ho pronajímat, abyste si pořídili ještě jeden automobil, asi vás nenapadne nazývat to podporou automobilového průmyslu a žádat si o granty.

Nemám nic proti komerčním galeriím nebo přímo proti galerii Dvorak Sec Contemporary, která někdy dělá dobré výstavy. Umělcům pomůže, jestli budou jejich díla nakupována. A je skvělé, že se v nevyužívaném paláci vystavuje umění. Jen je dobré znát i další okolnosti a umět nazývat věci pravými jmény.

Pronájem umění v zahraničí

Česká Artbanka přiznává inspiraci podobnými institucemi v zahraničí. Je tu však rozdíl. Kanadská nebo australská artbanka nejsou soukromé a díla v nich patří státu.

Kanadská Canada Council Art Bank je součástí Kanadské rady pro umění. Vznikla již v 70. letech minulého století, odkdy nakupuje a pronajímá umělecká díla. Z devadesáti procent si díla pronajímá kanadská vláda a používá je na výzdobu kanceláří. Asi deset procent si pronajímají soukromí zájemci. Celková cena sbírky je odhadována na 60 milionů dolarů a v současnosti je pronajato asi jejích 30 procent. Ředitelka Art Bank Victoria Henryová vidí její jedinečnost v soběstačnosti: "Sami se uživíme. Výnosy z pronájmů pokrývají náklady, mezi které patří i programy pro veřejnost," řekla LN. Díla v Art Bank patří kanadské vládě.

Osvícená Kanada a Austrálie
Australská Art Bank byla založena v roce 1980. Jde o vládní agenturu, jejímž úkolem je nakupovat díla současných australských umělců a umisťovat je ve svých úřadech a zahraničních zastupitelstvích. Pronajmout si je ale mohou i soukromí zájemci. Ve sbírce se nachází asi 10 tisíc děl od tří tisíc autorů, jejich majitelem je australská vláda. Podle ředitele Art Bank Geoffa Cassidyho je tak největší organizací, která v Austrálii nakupuje současné umění.

"Veškeré příjmy z pronájmů jsou investovány do nákupu nových děl. Art Bank není závislá na státním rozpočtu, její příjmy jsou generovány z pronájmů." Aktuálně je pronajato asi 60 procent sbírky. Kanadská nebo australská artbanka se tedy nechovají jako komerční galerie, ale jsou to státní organizace, které z pronájmu děl hradí nové nákupy a vlastní činnost.

Nekonečný koloběh zápůjček
Komerčním pronájmem uměleckých děl se ovšem po celém světě zabývají tisíce privátních galerií. Smyslem této činnosti není podpora umění, ale generování příjmu. Pronájem umění se stal oblíbenou metodou, jak investice do umění zbavit její malé nebo pomalé likvidity. Chápeme-li sběratelství jako formu finanční investice, pak většinou nepřináší příjmy, investice se nevrací.

Chce-li majitel ze své sbírky získat finance, dá ji k dispozici galeristovi. Ten ji pak pronajímá dalším zájemcům a dělí se s majitelem o zisk. Někteří galeristé v tomto "investičním" duchu vytipované sběratele přímo oslovují. Nabídnou k odkoupení celou kolekci. Ta však ke sběrateli fyzicky nikdy nedoputuje, ale galerista ji rovnou nabízí k dalšímu pronájmu. Tímto způsobem lze za rok získat zpět až sedm procent z pořizovací ceny kolekce.

Za peníze umělecká díla pronajímají i některé české galerie. V Praze existuje i jeden příklad neziskového pronájmu umění, který je ovšem velmi vzdálen módnímu světu současného umění. V pobočce Městské knihovny na Opatově již od roku 1978 existuje Artotéka. Zde si lze vypůjčit některý z 9000 grafických listů nebo reprodukcí. Pod názvem Artotéka také funguje program plzeňského magistrátu, v rámci kterého již patnáct let nakupuje díla k výzdobě své budovy.



  • 1Diskuse


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.