Letos hostil na dvě stě kapel a typické, hlavní oranžové pódium nabídlo hvězdy i skutečné legendy. Není to ale zdaleka jen hudba, za čím se na Roskilde vydávají lidé z celé Evropy (hostů z Dánska je asi 69 %) - je to také přátelská atmosféra.
Velmi dobře to bylo znát ze závěrečného koncertu na oranžovém pódiu, když vystupoval americký raper Jay-Z. V náhlém dešti a zimě dokázal roztančit na šedesát tisíc lidí a všichni si poslední velký koncert letošního Roskilde užívali jako obrovskou party.
Ve vedrech, která nedělnímu finále předcházela, přišla vhod voda - spousta vody. V tom je Roskilde festival unikátní: o „bezpečnost davu“ (do které spadá i neustálé zásobování publika kelímky s pitnou vodou) se stará několik tisíc dobrovolníků. Bezpečnost je na prvním místě, a není divu: v roce 2000 bylo při koncertě Pearl Jam ušlapáno a udušeno devět mladých lidí. Od té doby jsou na festivalu přísná opatření týkající se množství a „rozprostření“ lidí v hlavních prostorech před pódii.
I love you!
Nejvíce lidí přitáhla už první den britská kapela Radiohead a opět (jak už to má při svém sporadickém koncertování ve zvyku) potvrdila svůj kultovní status. A i když byly první dvě třetiny až příliš utahané a pro nefanoušky poslední desky, jež zazněla celá, lehce otravné, ke konci to všem vynahradily hity Karma Police, You And Whose Army? nebo Paranoid Android.
Z jiného konce to vzal vykutálený britský raper Mike Skinner alias The Streets; publikum mu druhý den zobalo z ruky. „Obejměte někoho vedle sebe, koho neznáte! Řekněte mu, že ho milujete!“ - a v areálu se ozvalo šedesáttisíckrát „I love you!“. Nechal své fanoušky v podřepu, v objetí a se svlečenými svršky a při závěrečné Fit (But You Know It) se dojetím skoro rozbrečel.
Brečeli i diváci Liars, jen ne dojetím, ale smíchem. V půlce show na pódium vběhl jejich bedňák, rozházel všechna zbylá piva a rovnou za nimi do publika taky skočil...
Nejvíc se bavili fanoušci metalu staré školy. Když na pódium vjel Rob Halford z Judas Priest se svým nablýskaným Harley-Davidsonem, zatímco K. K. Downing dokončoval čtvrthodinové kytarové sólo, bylo publikum buď u vytržení, nebo propadlo záchvatu smíchu. Jiným, i když podobným směrem, vykračovali v neděli vyhlášení rouhači Slayer, kteří za sebou měli vystavěnou zeď z 36(!) beden Marshall.
Nejen na hlavním pódiu se odehrávaly důležité věci: návrat legend My Bloody Valentine (v zastřešené Areně pro necelých dvacet tisíc lidí) byl provázen bolestivým terorem proti ušním bubínkům. A když už jste museli utéct, vždycky bylo kam - jeden z největších kladů celé akce. V případě My Bloody Valentine vedla cesta zase jen ke hvězdě. „Roskilde je nejlepší festival na světě,“ prohlásil rockový morous Neil Young. A když to říká on, tak to musí být pravda.
Velmi dobře to bylo znát ze závěrečného koncertu na oranžovém pódiu, když vystupoval americký raper Jay-Z. V náhlém dešti a zimě dokázal roztančit na šedesát tisíc lidí a všichni si poslední velký koncert letošního Roskilde užívali jako obrovskou party.
Ve vedrech, která nedělnímu finále předcházela, přišla vhod voda - spousta vody. V tom je Roskilde festival unikátní: o „bezpečnost davu“ (do které spadá i neustálé zásobování publika kelímky s pitnou vodou) se stará několik tisíc dobrovolníků. Bezpečnost je na prvním místě, a není divu: v roce 2000 bylo při koncertě Pearl Jam ušlapáno a udušeno devět mladých lidí. Od té doby jsou na festivalu přísná opatření týkající se množství a „rozprostření“ lidí v hlavních prostorech před pódii.
I love you!
Nejvíce lidí přitáhla už první den britská kapela Radiohead a opět (jak už to má při svém sporadickém koncertování ve zvyku) potvrdila svůj kultovní status. A i když byly první dvě třetiny až příliš utahané a pro nefanoušky poslední desky, jež zazněla celá, lehce otravné, ke konci to všem vynahradily hity Karma Police, You And Whose Army? nebo Paranoid Android.
Z jiného konce to vzal vykutálený britský raper Mike Skinner alias The Streets; publikum mu druhý den zobalo z ruky. „Obejměte někoho vedle sebe, koho neznáte! Řekněte mu, že ho milujete!“ - a v areálu se ozvalo šedesáttisíckrát „I love you!“. Nechal své fanoušky v podřepu, v objetí a se svlečenými svršky a při závěrečné Fit (But You Know It) se dojetím skoro rozbrečel.
Brečeli i diváci Liars, jen ne dojetím, ale smíchem. V půlce show na pódium vběhl jejich bedňák, rozházel všechna zbylá piva a rovnou za nimi do publika taky skočil...
Nejvíc se bavili fanoušci metalu staré školy. Když na pódium vjel Rob Halford z Judas Priest se svým nablýskaným Harley-Davidsonem, zatímco K. K. Downing dokončoval čtvrthodinové kytarové sólo, bylo publikum buď u vytržení, nebo propadlo záchvatu smíchu. Jiným, i když podobným směrem, vykračovali v neděli vyhlášení rouhači Slayer, kteří za sebou měli vystavěnou zeď z 36(!) beden Marshall.
Nejen na hlavním pódiu se odehrávaly důležité věci: návrat legend My Bloody Valentine (v zastřešené Areně pro necelých dvacet tisíc lidí) byl provázen bolestivým terorem proti ušním bubínkům. A když už jste museli utéct, vždycky bylo kam - jeden z největších kladů celé akce. V případě My Bloody Valentine vedla cesta zase jen ke hvězdě. „Roskilde je nejlepší festival na světě,“ prohlásil rockový morous Neil Young. A když to říká on, tak to musí být pravda.
