Profesor ovšem dotápal ke správnému rozhodnutí. Poté, co mu nevyšel pokus o vstup do politiky shora, se nevyhne úkolu vybudování normální politické základny. A pozice nezávislého senátora se k tomu nehodí. Lidé, kteří to zkusili, zůstali víceméně tam, kde byli, pokud přímo nevyhořeli jako Václav Fischer.
Švejnar se místo toho rozhodl, že založí think-tank. O tom u nás hodně lidí snilo, a nikomu se to moc nepovedlo. Správný think-tank je rozkročený mezi akademickým a politickoúředním světem. Je pružnější a političtější než univerzita, ale dělá podstatnější práci než pouhé public relations. Žije s politiky v symbióze, ale není jejich služkou. Dokáže pracovat s myšlenkami, které si politik, sužovaný rutinou a průzkumy, nemůže dovolit vyslovit, ale umí je ušít na míru a zabalit atraktivněji než akademici, takže si jich líní novináři všimnou. Obstarává krevní oběh politiky.
Proč se jim u nás nedaří? Některé se omezují na roli přitakávající ozvěny politického velikána, jiné si prostě nevydobyly místo na slunci. Po myšlenkách a informacích je mezi našimi politiky minimální poptávka, a tu spíš než think-tanky uspokojují lobbisté, což smutné. Ale kdo by něco takového platil? Filantropovi dychtícímu zlepšit obecné poměry se nabízí množství oborů, jež mají lepší pověst než politika. Navíc se čím dál tím víc zásadních politických rozhodnutí odehrává v Bruselu.
Švejnar v čele ekonomického institutu CERGE prokázal, že by takovou instituci uměl zaštítit. Jenže by stejně byla vnímaná pouze jako jeho politické zázemí (kterým má ostatně být). Již jsme vyslovili názor, že nejlepším uplatněním pro člověka se Švejnarovými předpoklady by byla funkce typu eurokomisaře. Jistě by nebyla pod jeho úroveň a všechny tři naše dosavadní reprezentanty v komisi by převyšoval o půl těla. Škoda že toto řešení je prozatím politicky neprůchodné.
Švejnar se místo toho rozhodl, že založí think-tank. O tom u nás hodně lidí snilo, a nikomu se to moc nepovedlo. Správný think-tank je rozkročený mezi akademickým a politickoúředním světem. Je pružnější a političtější než univerzita, ale dělá podstatnější práci než pouhé public relations. Žije s politiky v symbióze, ale není jejich služkou. Dokáže pracovat s myšlenkami, které si politik, sužovaný rutinou a průzkumy, nemůže dovolit vyslovit, ale umí je ušít na míru a zabalit atraktivněji než akademici, takže si jich líní novináři všimnou. Obstarává krevní oběh politiky.
Proč se jim u nás nedaří? Některé se omezují na roli přitakávající ozvěny politického velikána, jiné si prostě nevydobyly místo na slunci. Po myšlenkách a informacích je mezi našimi politiky minimální poptávka, a tu spíš než think-tanky uspokojují lobbisté, což smutné. Ale kdo by něco takového platil? Filantropovi dychtícímu zlepšit obecné poměry se nabízí množství oborů, jež mají lepší pověst než politika. Navíc se čím dál tím víc zásadních politických rozhodnutí odehrává v Bruselu.
Švejnar v čele ekonomického institutu CERGE prokázal, že by takovou instituci uměl zaštítit. Jenže by stejně byla vnímaná pouze jako jeho politické zázemí (kterým má ostatně být). Již jsme vyslovili názor, že nejlepším uplatněním pro člověka se Švejnarovými předpoklady by byla funkce typu eurokomisaře. Jistě by nebyla pod jeho úroveň a všechny tři naše dosavadní reprezentanty v komisi by převyšoval o půl těla. Škoda že toto řešení je prozatím politicky neprůchodné.
