Na Meet Factory visí dvě vaše ohromná auta. Chtěl jste tím demonstrovat, že jste v tomto projektu hlavní osobností?
Proboha, to, že mám instalaci na baráku, přece neznamená, že jsem tam hlavní. Je ovšem pravda, že jsem ten projekt před pár lety rozjel a jsem bohužel i šéfem správní rady, ale jinak v tom jedeme naplno všichni tři. Jenomže Alice Nellis pouštěla filmy a David Koller tam na otevření dvakrát hrál, tak mě trochu dotlačili taky něco udělat.
Nejsou to ta auta, kvůli kterým jste se nepohodl před lety ve Veletržním paláci? Jasně, jsou. Byla vystavena asi tři měsíce v Rotterdamu a pak stála ve stodole. Nic jiného jsem v tu chvíli, když jsem teď potřeboval něco pro Factory, neměl, tak se mi ohromně hodila.
Proč říkáte, že jste bohužel šéfem?
No protože je to hrozně vysilující, problémů milion a navíc spousta organizační práce, kterou prostě nemám rád a ani to neumím. Kromě shánění peněz je plno dalších věcí, které řešíme za pochodu a které plynou z toho, že je ten objekt gigantický. Navíc často řadu věcí brzdí fakt, že projekt tohoto typu je pro tuhle zemi stále ještě něčím nezvyklým – nebo jak bych to řekl. Určitě by bylo jednodušší postavit a rozjet další supermarket než tohle.
Zatím jste se všude nepohodl, jak to zvládáte ve Factory?
Já a nepohodl? Občas řeknu hodně nahlas svůj názor, ale hádavý nejsem. Jen mám své postoje, a těmi se netajím. Ale teď jsem tak unavený, že bych se hádat ani neměl sílu. Fakt jsem si neuměl představit, co si naložím na záda za nůši problémů. Od května jsem měl dva dny volna.
Přesto se proslýchá, že budete mít zakázku do Bruselu.
Ježišmarjá, už to začíná. V týhle vesnici se toho opravdu moc v tajnosti neudrží. Řekněme, že je to zatím tajné. A rozhodně bych to nenazýval zakázkou.
Na něčem snad ale přece pracujete, ne?
Několik větších i menších projektů po Česku a další dva hodně velké do Států. Je toho moc a já nestíhám, protože ve Factory řeším třeba to, že tam nemůžeme topit. Čekáme na kolaudaci kvůli jedné pitomé trubce.
| David Černý (1967) |
|
Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, absolvoval rezidenční pobyty ve Švýcarsku a v New Yorku. V roce 2000 obdržel Chalupeckého cenu. Mezi jeho nejznámější domácí realizace patří miminka na žižkovském vysílači, sv. Václav sedící na břiše visícího koně a narůžovo natřený tank na náměstí Kinských (na snímku). Spolupracuje také s filmovými tvůrci (animace, architektura) a divadlem (Divadlo Na Zábradlí, činoherní studio v Ústí nad Labem). |
Jaké jsou ohlasy kolegů výtvarníků na Factory?
Tak to fakt netuším, to se musíte zeptat jich. Já s nimi do hospody nechodím, takže ani nic nevím. Důležitější je, že ve Factory již pracuje několik zahraničních výtvarníků a že to tam trochu pulzuje. Podstatné je, že se Factory stává místem, kde umění vzniká. Do konce roku tam bude ještě několik akcí pro veřejnost.
Vaše díla jsou většinou obřích rozměrů, proč?
Začala vznikat v momentě, kdy jsem se rozhodl, že nebudu dělat umění s primárním záměrem vydělat za ně peníze. Spíš jsem tím chtěl někoho naštvat, a to to říkám hodně slušně. A také jsem věděl, že ty velký věci budou neprodejný. Nikdy jsem nechtěl dělat takový ty gaučáky, střelivo, věci do galerií.
Většina výtvarníků chce prodávat. Čím se tedy živíte?
Realizacemi, díly, která jsou někde instalována napořád. A náhodnými prodeji. Od dob, kdy jsem odešel z galerie Jiřího Švestky poté, co mi nezaplatil honorář za jednu realizaci, se o sebe starám sám.
A kdyby vás oslovil nějaký soukromník, abyste mu něco stvořil třeba na zahradu k jeho vile, vzal byste takovou zakázku?
Proč ne? Ale samozřejmě si vybírám.
Litujete něčeho ve své dosavadní kariéře?
Mnoha věcí. Třeba velká chyba byla, že jsem neřekl, „mrtvej komunista dobrej komunista“ až později a ne hned po výhře konkurzu na pomník na Klárově. Mohl jsem tak alespoň zamezit tomu, aby tam stál ten hnus od Preclíka. Ten, který skončil na druhým místě, hnedka do novin zaburácel, že s ním žádné ideové problémy nebudou a postavil tam ten obrovitý exkrement pomalovaný českou vlajkou. A teď okolo toho musím chodit.
Máte nějaký osobní sen, který se netýká umění?
Ne sen, ale snahu, teď si začínám dělat papíry na dopravního pilota. A zase, hrozná časová náročnost, hromada skript na učení, těžký zkoušky. Tak vůbec nevím, jak budu stíhat.
Cože, zrovna vy máte pilotní zkoušky a létáte?
Vždycky jsem chtěl létat. Začínal jsem na rogalu, pravda, bylo to trochu taky pro to, ze mi bolševik zastavil pas a tak zbyla jediná cesta ven. A před dvěma lety jsem se rozhodl udělat si normální piloťák. Létat je skvělý, nesnáším ježdění autem. A je to jeden z mála momentů relaxace. Až se tady pořádně naštvu, tak odjedu do Afriky a budu tam létat pro nějakou neziskovku jako pilot letecké sanitky.
