Temný rytíř povstal: Vzkříšení Lva Nikolajeviče Batmana

Christopher Nolan je král současného Hollywoodu a zároveň v mnoha ohledech představuje jeho popření. V rámci systému, který produkuje spousty neinvenčním způsobem recyklovaných látek, přichází s vlastními tématy a neodvozeným rukopisem, přiznat mu to musí i divák k jeho tvorbě kritičtější, než je obvyklé. Adaří se mu komerčně, jeho filmy vydělávají miliardy.

Dosáhl postavení šampiona, který si může dělat, co chce, schopný svým dotekem přeměnit cokoliv ve zlato. Ao Nolanově unikátnosti nakonec svědčí i to, že v systému, který je založený na tom, že vše úspěšné se musí do poslední mrtě vytěžit a několikrát zopakovat, nemá pořádného epigona. Na Nolanovy filmy studia nenavazují dalšími pokusy je nějak napodobit, zopakovat.

Základem Nolanovy se zbožňováním hraničící popularity je, myslím, jeho schopnost přesně vystihnout potřeby důležitého segmentu především pánského publika. Jeho filmy jsou - přinejmenším místy -obrazově velkolepé, žánrové, a přitom někdy dost okázale demonstrující ambici žánr přesáhnout. Jejich děj bývá komplikovaný, ta složitost je přitom často zaměňovaná za hloubku, stejně jako si dnes kdekdo plete referenci či odkaz s myšlenkou. Pro Nolana je také charakteristická chmurnost, v kontextu soudobého mainstreamu opět nezvyklá, někdy ovšem dosahující rozměrů až pubertálních.

Film Temný rytíř povstal je velmi Nolanův. Pro režiséra typické chyby v něm ovšem převažují nad Nolanovými charakteristickými přednostmi. Za vidění ale asi stojí. Novým filmem se uzavírá režisérova batmanovská trilogie, v níž se Nolan pokusil - do značné míry úspěšně - oživit žánr filmu o superhrdinech. Příběh netopýřího muže režisér (a spolu s bratrem Jonathanem a Davidem S. Goyerem i autor scénáře) vyprávěl velmi vážně -Bruce Wayne (Christian Bale), ve dne milionářský playboy a v noci mstitel s kapucí, je v jeho filmech vnitřně rozervaný hrdina.

Ve filmu Batman začíná (2005) zápasí se strachem a vztekem, který ho pudí pomstít smrt zavražděných rodičů bez ohledu na následky. Utíká před sebou i před světem, aby se nakonec vrátil do rodného Gothamu a postavil se padouchovi, který dokáže manipulovat právě s lidským strachem, a organizaci, jež si v rámci boje za narovnání dějinných nespravedlností vytkla za cíl zničení toho města - argumenty pro to by se, upřímně řečeno, našly. V Temném rytíři (2008) dostal Wayne fascinujícího protivníka - Jokera (Heath Ledger), posedlého milovníka chaosu, pro nějž zlo nebylo prostředkem, ale účelem, odhodlaného strhnout společnosti chatrně držící civilizovanou masku. Je to taky „padouch bez příčiny“, zlo v něm není vysvětleno lacinou kauzalitou typu „měl těžké dětství“. Takový Nikolaj Stavrogin komiksového filmu.

I při práci na snímku Temný rytíř povstal se Nolan projevil jako tvůrce, který se v mnohém vymyká normám. Ani nepřipustil myšlenku, že by film mohl být 3D, nenatočil ho na digitální kameru, ale na klasický materiál, některé pasáže na vzácně užívaný IMAX film. Docela sympatické staromilství. Škoda jen, že Temný rytíř povstal není alespoň o trochu lepší.

Snímek Temný rytíř povstal před sebe staví mnoho cílů - zůstat v něčem věrný komiksovému původu předlohy (ve filmu je např. o dost víc vtípků než v předcházejících částech trilogie) a zároveň dojít snad až na hranice toho, co je ve snímku o superhrdinovi možné. Spojit individuální drama hlavní postavy s portrétem celku společnosti, postižením jejího ducha i vykreslením neblahého směru, jímž by se mohla ubírat. Recenzent The Wall Street Journal film označil za „Vojnu a mír mezi snímky o superhrdinech“, ještě že se Nolan tu charakteristiku dozvěděl až ex post. Jinak by hrozilo, že si hrdinové nového Batmana budou psát sáhodlouhé dopisy ve francouzštině. Moc bych se tomu nedivil.

Když se nikdo nestará o sirotky

Od událostí předcházejícího filmu trilogie uplynulo osm let, Bruce Wayne žije v ústraní po tom, co jeho alter ego Batman přijalo vinu za smrt odhodlaného státního zástupce Harveyho Denta a pomohlo tak udržet mýtus o neposkvrněném hrdinovi, který ovšem v reálu přešel na temnou stranu. Celý Gotham je společnost založená na lži. Bohatá elita si žije v přepychu a není si vědomá sílícího resentimentu mezi lidmi dole, bankéři odírají kdekoho, nikdo se nestará o sirotky.

Změna je ve vzduchu a sama sebou pohlcená elita si to nepřipouští. Nositelem té změny je Bane (Tom Hardy), svalnatý lotr v masce, který svede lidi populistickou rétorikou a rozpoutá krvavou revoluci. Jako o inspiračním zdroji mluví Nolan o Dickensově románu Příběh dvou měst (v závěru filmu se z něj také cituje), i anglický klasik nejdřív líčil rozmařilost a necitlivost francouzské šlechty, kterou pak vystřídá ještě odpudivější chování revoltující lůzy. Některým levicověji zaměřeným hodnotitelům Nolanova filmu dělá autorova zjevná skepse vůči očistné schopnosti revolučního násilí zjevně potíže.

Problém posledního Batmana je ale v něčem jiném - film klesá pod tíhou vlastního měřítka. Jistě, dojde v něm na scény skutečně spektakulární, i skeptickému divákovi se párkrát rozbuší srdce v návalu adrenalinu. Ten účinek je ale zředěný množstvím vysvětlovacích scén, v nichž jsou polopaticky objasňovány věci, na nichž záleží... bůhvíkomu.

Temný rytíř povstal kromě stálých členů batmanovského ansámblu uvádí na scénu mnoho dalších postav - elegantní lupičku Selinu (Anne Hathawayová), idealistického policistu Blakea (Joseph Gordon Levitt), filantropicky založenou krasavici Mirandu (Marion Cotillardová), cynického průmyslníka Daggetta (Ben Mendelsohn) a další. Ti všichni mají nějaké svoje motivy, plní funkci v komplikované zápletce, která Nolanův film potápí. Ne snad tím, že v ní jsou občas hodně velké díry - to se u filmu o supehrdinech snese. Ale autorovou obsedantní potřebou učinit všechno přehledným a jasným, již nakonec Nolan stejně neukojí a svoje dílo tím zmrzačí.

Temný rytíř povstal je film zároveň rozvleklý i příliš krátký. Trvá skoro tři hodiny, a přitom jako kdyby v něm nikdy pořádně neskončila expozice. Jen málokdy divákovi dopřeje, aby s nějakou postavou prostě někde byl. Je totiž nutné klopotně vysvětlovat, odkud a proč se tam vzala, prožitek často nahrazují explicitní popisy vnitřních stavů. Postavy jedna druhou a sebe navzájem pro kameru interpretují, nerozmlouvají spolu - viz například scény Waynea a jeho věrného komorníka Alfreda, které nezachrání ani herectví Michaela Cainea.

Typická je v tom ohledu důležitá pasáž zachycující věznění jedné z postav v jakési hrůzné blízkovýchodní díře, jež slouží jako zjevná metafora pekla. Místo aby dal film šanci spoluprožívat s hrdinou jeho beznaděj, bombarduje ho informacemi o tom, kdo v tom lapáku seděl dříve, proč se tam dostal, co tam udělal atd. Nepřítomnost prožitku nenahradí ani konstantně burácející hudba Hanse Zimmera, zjevně odhodlaného stát se certifikovaným Richardem Wagnerem chudých.

Temný rytíř povstal není konsistentně špatný film, soudobou letní produkci ještě pořád překonává. Když ale špatný být začne, je špatný strašně. Trochu se podobá zápornému hrdinovi - schovanému za maskou, která ho připravuje o tvář a přes niž promlouvá umělým hlasem, jenž jako by mu nepatřil. Nolan v poslednímBatmanovi vyjevil významnou složku svého autorského stylu, která v jeho dřívějších filmech byla upozaděná - inteligentní, ambiciózní a amúzický.