LN Vaše kniha Boží pomsta z roku 1991 inspirovala Samuela Huntingtona k jeho proslulé vizi „střetu civilizací“. Můžeme s odstupem více než deseti let říci, zda se tato teorie potvrdila, nebo ne?
Moje ano, Huntingtonova ne. Od počátku jsem nesouhlasil s tím, jakým způsobem Huntington mou knihu použil. Pokoušel jsem se ukázat, jak se politicko-náboženská hnutí vyvíjela v 70. letech v judaismu, křesťanství a islámu, a zdůrazňoval jsem boj uvnitř všech civilizací. Není jednotný islámský svět, stejně jako není jednotný svět křesťanský. Bin Ládin (vůdce teroristické sítě Al Kajda, pozn. red.) dnes nereprezentuje islám, přestože se do toho stylizuje.
LN Je tedy správné vůbec mluvit o „islámském terorismu“?
Ano a ne. Ideologové Al Kajdy se samozřejmě islámem zaštiťují, ale všichni muslimové nejsou teroristé. Myslím, že by se tedy měl spíše užívat pojem „islamistický terorismus“. Musíme se vyhnout dvěma extrémům: jedni říkají, že terorismus je islám, a druzí, že islám nemá s terorismem nic společného. Ve skutečnosti s islámem souvisí, ale nereprezentuje ho.
LN Po teroristických útocích v Londýně probíhaly dlouhé debaty, v nichž si Britové kladli otázku, kde udělali chybu. Jak byste na to odpověděl vy?
Myslím, že atentáty ukázaly meze multikulturní politiky. Ta nepovažuje za nutné kulturně integrovat muslimské přistěhovalce, a naopak podporuje to, co je činí odlišnými. Samospráva islámských skupin byla ponechána imámům, kteří vystupovali trochu jako představitelé veřejného pořádku. Atentáty v Londýně. podobně jako vražda filmaře Thea van Gogha v Nizozemsku, které praktikovalo podobný přístup, ukázaly, že náboženští představitelé nebyli schopni kontrolovat svou populaci.
Francouzská logika integrace naopak podporuje rozvoj toho, co mají přistěhovalci s majoritou společného. Například zákaz náboženských symbolů (kromě jiného muslimských šátků pro děvčata, pozn. red.) ve školách vedl ke zdůraznění společných hodnot všech žáků.
LN Můžeme nicméně číst, že tzv. šátková aféra radikalizovala francouzské muslimy...
Teď máme druhý začátek školního roku po zákazu islámských šátků a ten problém téměř vymizel. Logika toho zákazu spočívá v tom, že stát odmítá, aby ti nejslabší -mladé dívky - byly pod kontrolou extremistických vůdců a jejich vinou společensky marginalizovány.
Od roku 1995 nebyl ve Francii spáchán islámskými extremisty žádný větší atentát, takže francouzský model integrace zřejmě funguje.
LN Nebude to spíše tím, že francouzská policie je účinnější než jiné?
Jistě to k tomu přispělo, protože francouzská policie má dlouholeté zkušenosti s tímto typem terorismu, je schopná infiltrovat radikální prostředí a jednat preventivně. Na druhou stranu to nemůžeme redukovat jen na policii. Výzkumy ukazují, že velká většina muslimských přistěhovalců se identifikuje s francouzskou společností a jejími hodnotami. To bylo vidět třeba při únosu dvou francouzských novinářů v Iráku. Únosci vyhlásili, že rukojmí zabijí, pokud nebude zrušen zákaz nošení islámských šátků ve francouzských školách. Velká mobilizace francouzských muslimů proti tomuto vydírání pomohla únosce izolovat.
LN Hlavní chybu tedy vidíte v tom, že část společnosti byla ponechána mimo?
Ano. Jak britská tak i nizozemská společnost jsou kastovní společnosti: velmi uzavřené, sociálně hierarchizované, v nichž je jakýkoliv sociální vzestup velmi obtížný i pro místní, natožpak pro přistěhovalce. Podle mého názoru je multikulturalismus politicky korektní výraz pro apartheid.
LN Můžeme opravdu integrovat muslimy, když někteří z nich téměř otevřeně usilují o islamizaci Evropy?
Mezi muslimy v Evropě existují tři tendence. Máme tu většinu těch, kteří chtějí islám evropeizovat, pak ty, kteří chtějí naopak islamizovat Evropu, a konečně některé, kteří chtějí budovat paralelní společnost. Musíme podpořit první tendenci. Myslím, že Evropa se může stát určitým modelem demokracie pro islámské
LN Jak v této souvislosti vidíte perspektivu přijetí Turecka do Evropské unie?
Problém Turecka ukáže, zda je Evropa schopná ovlivnit islám. Hlavními zastánci vstupu do EU jsou v Turecku vyšší střední vrstvy, etnicky lidé z Balkánu, tedy poturčení Slované, pro něž je spojení s Evropou pokračováním v Atatürkově díle. Přejí si, aby Evropa dokončila dílo, které se nepodařilo za sedmdesát let Atatürkově nacionalismu.
Moje ano, Huntingtonova ne. Od počátku jsem nesouhlasil s tím, jakým způsobem Huntington mou knihu použil. Pokoušel jsem se ukázat, jak se politicko-náboženská hnutí vyvíjela v 70. letech v judaismu, křesťanství a islámu, a zdůrazňoval jsem boj uvnitř všech civilizací. Není jednotný islámský svět, stejně jako není jednotný svět křesťanský. Bin Ládin (vůdce teroristické sítě Al Kajda, pozn. red.) dnes nereprezentuje islám, přestože se do toho stylizuje.
LN Je tedy správné vůbec mluvit o „islámském terorismu“?
Ano a ne. Ideologové Al Kajdy se samozřejmě islámem zaštiťují, ale všichni muslimové nejsou teroristé. Myslím, že by se tedy měl spíše užívat pojem „islamistický terorismus“. Musíme se vyhnout dvěma extrémům: jedni říkají, že terorismus je islám, a druzí, že islám nemá s terorismem nic společného. Ve skutečnosti s islámem souvisí, ale nereprezentuje ho.
LN Po teroristických útocích v Londýně probíhaly dlouhé debaty, v nichž si Britové kladli otázku, kde udělali chybu. Jak byste na to odpověděl vy?
Myslím, že atentáty ukázaly meze multikulturní politiky. Ta nepovažuje za nutné kulturně integrovat muslimské přistěhovalce, a naopak podporuje to, co je činí odlišnými. Samospráva islámských skupin byla ponechána imámům, kteří vystupovali trochu jako představitelé veřejného pořádku. Atentáty v Londýně. podobně jako vražda filmaře Thea van Gogha v Nizozemsku, které praktikovalo podobný přístup, ukázaly, že náboženští představitelé nebyli schopni kontrolovat svou populaci.
Francouzská logika integrace naopak podporuje rozvoj toho, co mají přistěhovalci s majoritou společného. Například zákaz náboženských symbolů (kromě jiného muslimských šátků pro děvčata, pozn. red.) ve školách vedl ke zdůraznění společných hodnot všech žáků.
LN Můžeme nicméně číst, že tzv. šátková aféra radikalizovala francouzské muslimy...
Teď máme druhý začátek školního roku po zákazu islámských šátků a ten problém téměř vymizel. Logika toho zákazu spočívá v tom, že stát odmítá, aby ti nejslabší -mladé dívky - byly pod kontrolou extremistických vůdců a jejich vinou společensky marginalizovány.
Od roku 1995 nebyl ve Francii spáchán islámskými extremisty žádný větší atentát, takže francouzský model integrace zřejmě funguje.
LN Nebude to spíše tím, že francouzská policie je účinnější než jiné?
Jistě to k tomu přispělo, protože francouzská policie má dlouholeté zkušenosti s tímto typem terorismu, je schopná infiltrovat radikální prostředí a jednat preventivně. Na druhou stranu to nemůžeme redukovat jen na policii. Výzkumy ukazují, že velká většina muslimských přistěhovalců se identifikuje s francouzskou společností a jejími hodnotami. To bylo vidět třeba při únosu dvou francouzských novinářů v Iráku. Únosci vyhlásili, že rukojmí zabijí, pokud nebude zrušen zákaz nošení islámských šátků ve francouzských školách. Velká mobilizace francouzských muslimů proti tomuto vydírání pomohla únosce izolovat.
LN Hlavní chybu tedy vidíte v tom, že část společnosti byla ponechána mimo?
Ano. Jak britská tak i nizozemská společnost jsou kastovní společnosti: velmi uzavřené, sociálně hierarchizované, v nichž je jakýkoliv sociální vzestup velmi obtížný i pro místní, natožpak pro přistěhovalce. Podle mého názoru je multikulturalismus politicky korektní výraz pro apartheid.
LN Můžeme opravdu integrovat muslimy, když někteří z nich téměř otevřeně usilují o islamizaci Evropy?
Mezi muslimy v Evropě existují tři tendence. Máme tu většinu těch, kteří chtějí islám evropeizovat, pak ty, kteří chtějí naopak islamizovat Evropu, a konečně některé, kteří chtějí budovat paralelní společnost. Musíme podpořit první tendenci. Myslím, že Evropa se může stát určitým modelem demokracie pro islámské
LN Jak v této souvislosti vidíte perspektivu přijetí Turecka do Evropské unie?
Problém Turecka ukáže, zda je Evropa schopná ovlivnit islám. Hlavními zastánci vstupu do EU jsou v Turecku vyšší střední vrstvy, etnicky lidé z Balkánu, tedy poturčení Slované, pro něž je spojení s Evropou pokračováním v Atatürkově díle. Přejí si, aby Evropa dokončila dílo, které se nepodařilo za sedmdesát let Atatürkově nacionalismu.
