U Krajského soudu v Ostravě jsem 8. září čelil žalobě na ochranu osobnosti, kterou na mne podal bývalý pracovník BIS Vladimír Hučín. Žaloba se týkala dvou mých kritických článků, které byly zveřejněny před více než dvěma lety v Lidových novinách (Narcis Hučín zneužívá demokracii – 23. 7. 2007 a Ve svém kritickém postoji k Hučínovi jsem se utvrdil – 2. 8. 2007). Vladimír Hučín po mně požaduje veřejnou omluvu a finanční odškodnění ve výši půl milionu korun.
Za obsahem zmíněných článků si stojím s ještě větším důrazem než před dvěma roky. Soudem nařízená omluva Hučínovi by byla pro mne naprosto nepřijatelná. Jsem zodpovědný člověk, avšak v tomto případě bych byl nucen vyhlásit občanskou neposlušnost se všemi právními důsledky pro mne z toho vyplývajícími. Samosoudkyně JUDr. Lenka Severová celou Hučínovu žalobu zamítla s odkazem, že oba mé články jsou v souladu s právem na svobodu slova. Vladimír Hučín se proti jejímu rozhodnutí na místě odvolal.
Důvodem, proč na mne Hučín po tak dlouhé době žalobu podal, je zřejmě fakt, že se nedokázal smířit s porážkou v senátních volbách z podzimu loňského roku. Příčinu svého neúspěchu spatřuje právě ve zmíněných článcích. Kdyby to byla pravda, tak bych si blahopřál, neboť Vladimír Hučín dle mého názoru nepatří do žádné z komor Parlamentu České republiky.
Senátor Jaromír Štětina nedávno v Lidových novinách konstatoval, že někteří novináři považují Vladimíra Hučína za blázna. Nemám v úmyslu to oněm žurnalistům vyvracet, avšak já ho vnímám zejména jako špatného a zlého člověka, který svými verbálními útoky v médiích špiní a ubližuje těm lidem, kteří jsou vůči němu kritičtí a kteří ho, dle mého názoru, nějak poškodili anebo by ho v budoucnu poškodit mohli. Mne nejvíc irituje, že ubližuje i těm, kteří se již nemohou bránit. Buď proto, že už nejsou mezi námi, anebo jim to zdravotní stav či pokročilý věk neumožňuje.
U Vladimíra Hučína upozorňování na návrat „starých struktur“ k moci není smyslem jeho konání, ale prostředkem k sebezviditelnění. Vše, co se proti němu děje, účelově označuje za promyšlené rozsáhlé spiknutí. Trvale tak zpochybňuje důvěryhodnost institucí České republiky a vyzrálost naší demokracie.
Svou osobní nenávist dává najevo bez zábran. Hučín se nedávno tím, že zveřejnil soukromou adresu ředitele olomoucké expozitury BIS Jana Prince, dopustil neuvěřitelné hanebnosti. Ohrozil nejen svého někdejšího kolegu a nadřízeného, ale také další členy Princovy rodiny. Profesní čest je Hučínovi zcela cizí. Jeho osobnostním základem je bezbřehá sebestřednost a zášť.
Jsem rád, že jedenáct bývalých ředitelů tajných služeb našeho státu hanebný Hučínův čin ve společném prohlášení odsoudilo. Také mne těší, že ministerstvo vnitra již nyní v žádném případě o spolupráci s Hučínem neuvažuje, přestože ještě nedávno ji za možnou považoval náměstek ministra a údajný Hučínův kamarád pan Komorous.
Vladimír Hučín svou typickou dikcí nazval Krajský soud v Ostravě „komunistickým hnízdem“. Věřím, že Vrchní soud v Olomouci, který se v dohledné době bude jeho odvoláním zabývat, odolá obavám z podobného označení a rozhodnutí ostravského soudu v mé při s Hučínem potvrdí.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| TOMÁŠ HRADÍLEK, bývalý ministr vnitra