Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dokument připomene legendu českého swingu Jiřího Traxlera

Kultura

  19:38
PRAHA - Poslední mohykán nazval scenárista a režisér Ondřej Havelka dokument, který věnoval legendě předválečného českého swingu Jiřímu Traxlerovi.

Jiří Traxler foto: ČTK/Němečková Hana ČTK

Od roku 1949 žije tento sedmadevadesátiletý pianista, skladatel, textař a aranžér, dnes jediný žijící muzikant-současník Jaroslava Ježka, v Edmontonu v kanadské provincii Alberta. Hodinový snímek
vznikl v brněnském studiu České televize. Na obrazovce se objeví v sobotu 12. září od 22:20 na ČT2.

"Jiří Traxler není pouze slavný a úspěšný skladatel a klavírista. Je to chlap, který si umí užívat života a radovat se z něj, který dokázal zúročit své talenty s vášní i nadhledem," uvedl Havelka po dnešní projekci. V osmi jazzově laděných chorusech zaznamenal životní peripetie tohoto člověka, který to, co je to jazz, poznal v okamžiku, kdy jako kluk uslyšel poprvé Armstrongovu nahrávku.

Všechno řekl v muzice
Jiří Traxler patří mezi několik skladatelů a interpretů, kteří vytvořili fenomén českého tanečního swingu. Narodil se v roce 1912 v Táboře, ve 30. letech působil v Praze v jazzovém Orchestru Gramoklubu, skládal, aranžoval a hrál pro Jaroslava Ježka i R. A. Dvorského. "Vše jsem nechával na poslední chvíli, protože pak přišla situace, kdy jsem prostě musel," říká Traxler a přiznává svůj poněkud nezřízený život.

Společně s Kamilem Běhounkem napsal hudbu pro první českou crazy komedii Eva tropí hlouposti z roku 1938. Pro film Za tichých nocí o tři roky později jazzově přepracoval tři skladby Rudolfa Frimla, v té době žijícího v USA. Na návrh Lucernafilmu Miloše Havla dodal spolu s Josefem Stelibským hudbu a texty k filmu Sobota z roku 1944.

Koncem 40. let odešel Traxler do Kanady, která se pro něj stala druhým domovem. "Rozhodnutí odejít bylo snadné - zakázali hraní mých věcí v rozhlase a nemohl jsem konferovat Orchestr Karla Vlacha," vysvětluje. Ani v době uvolnění v roce 1968 prý nezatoužil vrátit se. "Teprve po 42 letech jsem se poprvé setkal se zbytkem rodiny a spolužáky. Měl jsem protichůdné pocity; když jsem jel zpět, vracel jsem se domů," přiznal. Dnes by se nechtěl vrátit ani do svých mladých let. "Stačila by mi tak osmdesátka, kdy jsem mohl dělat věci, které teď už nemohu," podotkl s tím, že určitou dávku štěstí si v životě bohatě užil. Všechno prý řekl v muzice a ona řekla hodně jemu.

Já nic, já muzikant
Jeho paměti nazvané Já nic, já muzikant vyšly v nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers. Jeho skladby dnes hraje kapela Ondřeje Havelky Melody Makers. V roce 1996 Sestry Havelkovy nazpívaly Traxlerovo profilové CD, do repertoáru zařadil jeho písně vokální kvartet The Swings a jeho hudba zazněla ve Svěrákově filmu Obecná škola.

Do dokumentu zařadil Havelka, který scénář napsal s Martinem Vačkářem, řadu archivních snímků i záběrů. "První část Traxlerových vzpomínek jsem natočil při jeho poslední návštěvě v Praze ve druhé polovině 90. let. Od té doby jsem čekal, kdo se mého námětu ujme. Teprve po 12 letech se podařilo získat financ. Loni v říjnu jsem se vypravil do Kanady," řekl Havelka. Obdivuje, jak si Traxler i po půlstoletí emigrace zachoval češtinu, jak si dokáže vybavit detaily koloritu pražského života.

Je to překvapivé, ale muzice se Traxler v Kanadě nevěnoval, byl technickým kresličem u kanadské letecké firmy. Když se prý kdysi jeho známí dozvěděli, že býval hudebníkem, přivedli mu chlapce, aby posoudil, zda je talentovaný. Traxler jim řekl, že talent má. Chlapcem byl malý Paul Anka.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!