Lidovky.cz

Import vhodných občanů

Česko

KOMENTÁŘ

Labouristé přiznali, že si ve jménu multikulturalismu dováželi levicové voliče

Řeči se mluví a voda - v tomto případě proud přistěhovalců - teče. Tak by se asi dal shrnout názor veřejnosti na přistěhovaleckou politiku v zemích, kde s ní mají letitou zkušenost. Schopnosti státu regulovat imigraci, ať už tím, či oním směrem, jsou omezené. Je tu hlad byznysu po levné pracovní síle, kterému musí vláda vyhovovat, je tu propustnost či zkorumpovatelnost úřednického aparátu a azylová a sociální legislativa, nad kterou se vlády do značné míry vzdaly kontroly ve prospěch různých nadnárodních režimů.

Dánsko se například v posledních letech snažilo nějak řešit stav, kdy si muslimští přistěhovalci po několik generací za sebou vozili nevěsty ze svých zemí původu, aniž by se jakkoli integrovali. Změny zákonů v tomto směru jim však v roce 2008 zakázal Evropský soudní dvůr svým rozhodnutím známým jako Metock. Vyhlašované záměry státních činitelů nejsou o moc víc než politický soundtrack k neovladatelné realitě imigrace.

I tak tu zbývá prostor pro šok. V těchto dnech se ho dostalo Britům, když bývalý poradce několika labouristických ministrů Andrew Neather prozradil, že vláda úmyslně podporovala masovou imigraci se záměrem „učinit Británii skutečně multikulturní“. Ministři se to prý báli otevřeně deklarovat, ale ideologická posedlost se doplňovala s politickým prospěchem: „záměrem - i když ne hlavním účelem - této politiky bylo namočit pravici nos v diverzitě a dosáhnout toho, aby jejich argumentace zastarala“. Za 8 let trvání této politiky se v ani ne šedesátimilionové Británii usadilo 2,3 milionu cizinců. Osloví je spíš levice se svou nabídkou sociálních služeb a abstraktní ideologií než pravice, zakotvená v konkrétních tradicích, jež cizincům mnoho neříkají.

Běžně vlády samozřejmě vládnou v určité míře „pro někoho“ a „proti někomu“, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. A taky často přizpůsobují svou politiku vyrábění voličů. Vsadí na hypotézu, že určitá socioekonomická charakteristika ovlivňuje volební chování: státní zaměstnanci volí levici, řekněme, s rostoucím vzděláním roste tendence volit pravici. Takže levice nafukuje řady státních zaměstnanců a ODS, kdyby byla co k čemu, tak vědomě rozšiřuje řady vysokoškoláků.

Obejití společenské smlouvy Pokus předělat obyvatelstvo země je něco fundamentálně jiného. Je to porušení společenské smlouvy mezi vládou a občany, v níž se vláda zavazuje: my vám teď budeme vládnout a vy se za pět let budete moci rozhodnout, jestli nás chcete vyhodit, nebo ne, a my vás poslechneme. Taková vláda se musí snažit při nadržování nepřekročit určité hranice. Když ale vládce využije moci, kterou jí voliči dočasně svěřili, k tomu, aby si dovezl voliče vlastní, je to podraz. Místo toho, aby se snažil s voliči vyjít a přesvědčit je, rozhodne se ty nepohodlné obejít a vzít jim půdu pod nohama.

Právní řád chrání individuální práva, do nichž se stát nesmí vlamovat. Ústavy chrání nezměnitelný demokratický a právní charakter státu. Ale nikde se v tom rozsáhlém systému nenajde místo na ochranu proti tomu, aby nám někdo neukradl zemi, v níž žijeme.

Klišé o tom, že žijeme v éře bezprecedentního tempa změn, je pravdivé. Lidé byli po tisíciletí zvyklí, že instituce a normy trvají déle než jejich život, dnes je tomu poprvé v dějinách naopak. Pocit, že svět, který jste znali a byli v něm doma, vám kdykoli někdo nebo něco může bez náhrady vzít, je rozšířený a pochopitelný. Pravice i levice k němu přistupují se svou vlastní odrůdou slepoty či přezíravosti. Podnikatelská pravice ignoruje znepokojivé důsledky globalizace a technologického pokroku, které nenávratně připraví lidi o práci, na kterou byli zvyklí a která dávala jejich životu smysl. Multikulturní levice ignoruje, že změny etnického složení obyvatel s následnými změnami kulturních norem mohou proměnit dosavadní obyvatele v cizince ve vlastní zemi. Zvolte si jiný lid Politika, k níž se labouristé báli přiznat, překračovala hranice ignorování. Lidi, kteří se jí nejevili užiteční či hodní ohledů, povýšila na nepřátele, kterým je správné znepříjemňovat život. Je to projev určitého pojetí politiky - občana pojímá ne jako suveréna, který jí svěřil pravomoci, ale jako materiál, který získala do držení a má právo ho předělat podle svých představ. Teď jsou všichni vyděšeni vzestupem rasistické Britské národní strany, která se dostala do Evropského parlamentu. A řešením jistě bude více diverzity a multikulturalismu.

Jako by si labouristé vybavili verše Bertolda Brechta o vládě, která by měla rozpustit lid a zvolit si jiný, ale nepochopili jejich ironii.

***

Multikulturní levice ignoruje, že změny etnického složení obyvatel s následnými změnami kulturních norem mohou proměnit dosavadní obyvatele v cizince ve vlastní zemi.

O autorovi| MARTIN WEISS komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.