Bývaly doby, kdy si člověk mohl objednat černou kávu a nic tím neriskoval. Dnes je situace poněkud jiná. Ne proto, že by černá káva obsahovala více kofeinu. Problém není v kávě, ale ve společnosti.
Známý je lékař a pracuje v anglické nemocnici. Nedávno dostal od vedení nemocnice dopis, v němž ho ředitelství žádalo zdvořile o to, aby laskavě v budoucnu v kantýně už nežádal černou kávu, ale kávu bez mléka.
Dopis nedostal proto, že by některý z afrických zaměstnanců nemocnice byl dotčen tím, že doktor žádá černou kávu, ale proto, že se vedení nemocnice rozhodlo uplatňovat tak zvanou politickou korektnost.
Černá káva se tak dostala na černou listinu výrazů, které ji porušují. Dopis vedení nemocnice nebyl zcela domyšlený. Chybělo upozornění na další nepřijatelný výraz – na bílou kávu. Výraz bílá káva je přece – pokud jde o politickou korektnost – stejně nesprávný jako černá káva. Jestliže výraz černá káva by mohl být urážlivý, pak by se mohlo stejně dobře stát, že bílá káva by působila nadřazeně.
Pokud jde o kávu, lze problém vyřešit celkem jednoduše – doktor měl napříště žádat buď kávu bez mléka nebo kávu s mlékem. Horší bude zachovat takovouto politickou „korektnost“, když půjde o něco jiného. Na příklad snadné to nebude mít televizní moderátor – jak ve zprávě o počasí ohlásit černé mraky? Mraky bez mléka jistě nepadají v úvahu.
V naší velmi korektní a na slovíčka tak úzkostlivé společnosti nebude snadný ani obyčejný nákup večerních šatů. Zejména pokud v obchodě bude prodavačka barvy kávy bez mléka.
Nesnadné rozhodnutí také čeká politicky korektní divadelníky.
Othello má barvu kávy bez mléka a škrtí bílou Desdemonu. Určitě se objeví názor, že se tím kriminalita připisuje jen příslušníku jedné části obyvatelstva a dochází tak k nesprávné generalizaci. Možná že to divadelní tvůrci nakonec vyřeší tím, že divadlo bude hrát raději Hamleta. Nebo Shakespearovu hru ochotně upraví některý popletený liberál. Divadlo má ale výhodu v tom, že má různorodý repertoár. Nic nestojí v cestě tomu, aby se objevilo místo Othella na programu jiné představení. Třeba zrovna to, které se kdysi jmenovalo Sněhurka a sedm trpaslíků, ale které s ohledem na korektnost nedávno uvedlo britské divadlo pod názvem – Sněhurka a sedm osob menšího vzrůstu.
Také nevím, jak to bude s tradiční hrou v šachy. Hrát s černými figurami proti bílým může v budoucnu někomu vadit. Hrát hru bez černých figur nemá smysl. Stejně se neobejde, řekněme to výjimečně postaru, bez bílých.
Řekl bych, že ve společnosti je to taky tak. Většina lidí už dnes patří k menšinám. To ale neznamená, že většina by měla zajít v představě dokonalé rovnoprávnosti tak daleko, až sama sebe nakonec zcela vyšachuje. Pokud současný trend bude pokračovat, budeme si muset v budoucnosti dát pozor na ledacos.
Na příklad na požadavky jiné skupiny obyvatel.
Na velmi silné nekuřáky.
Tomáše Baldýnského dnes zastupuje spisovatel Ivan Kraus