Pořádek musí být „Nejsem krvežíznivý, nepotřebuji to, ale elementární pořádek v zemi musí být, nebo ne?“ komentoval vlnu trestních stíhání vůdců opozice premiér Mykola Azarov. Na Ukrajině i ve světě asi jen málokdo pochybuje, že obvinění a uvěznění politici skutečně jednali v rozporu s ukrajinským zákonodárstvím. Zásadní problém v posuzování jejich trestného stíhání ale nastává při stanovení míry adekvátnosti probíhající tvrdé represe vůči skutečným přečinům pronásledovaných politiků.
Ukrajinští komentátoři z médií, která se dosud nepodařilo tvrdému režimu prezidenta Viktora Janukovyče dostat pod kontrolu, vidí v masovosti a okolnostech trestního stíhání naopak „krvežíznivost“ a pomstychtivost, kterou Azarov popírá. Například bývalý ministr vnitra Jurij Lucenko byl obviněn právě v předvečer svých narozenin (14. prosince). Podobně nenormální je, jak upozornil předseda parlamentního výboru pro bezpečnost Anatolij Hrycenko, že někdejší premiérku Tymošenkovou prokuratura předvolává k výslechu v době, kdy pobývá na jednotce intenzivní péče, kde se lékaři pokoušejí zachránit život jejího těžce nemocného manžela.
Prostředkem psychologického nátlaku podle všeho bylo i doručení obvinění bývalému prvnímu náměstku ministra spravedlnosti Jevhenu Kornijčukovi v den, kdy se mu narodila dcera. Tento úder do intimity rodiny jasně směřoval i na dědečka novorozeněte – předsedu Nejvyššího soudu Ukrajiny Vasylyje Onopenka. Právě tento soud totiž oddálil mocenský nástup Janukovyče, když v době „oranžové revoluce“ označil svým rozsudkem za zmatečně zmanipulované volby, podle nichž měl Janukovyč zvítězit nad svým rivalem Viktorem Juščenkem.
Od konce letošního léta je nejspíš právě proto nejvyšší soud určen „k odpisu“ a jeho zaměstnanci jsou různými administrativními triky a psychologickým nátlakem nuceni k podání výpovědi.
Šoférská nehoda K zavádění „elementárního pořádku“ má podle představ současných vládců nejspíš přispět i to, že představitelé opozice jsou nejprve obviněni z celkem snadno prokazatelných „zločinů“ a až následně se jim inkriminují další provinění.
Typickým příkladem je právě případ exministra Lucenka, který byl nejprve obviněn ze „zločinného spiknutí“. To mělo spočívat v tom, že jeho osobnímu řidiči byla přidělena (jaksi automaticky a bez Lucenkova pokynu) hodnost důstojníka tajné služby, jak bylo do té doby obvyklé. Nyní se má za to, že řidič měl být nejvýše poddůstojníkem („staršinou mechanizované roty“). Právě finanční a další náležitosti, jež Lucenkův šofér obdržel na základě své důstojnické šarže, jsou nyní důvodem, proč má být exministr odsouzen. Kuriózní je, že do současné doby se obvinění Lucenka rozrostlo již o další dva údajné zločiny, jedním z nich mělo být neoprávněné prodloužení sledování osobního řidiče muže, který je podezřelý z účasti na pokusu o otrávení Viktora Juščenka.
Ve srovnání s objemem finančních prostředků, které zpronevěřují členové ukrajinské vlády – a to vzhledem k nedostatku kontrolních mechanismů platí po celá poslední dvě desetiletí až do současnosti – jsou nicotná i obvinění dalších členů vládní administrativy Tymošenkové. Největším prohřeškem Danylyšyna, kterého bez ohledu na azylové řízení drží Česko na základě žádosti zkorumpovaných ukrajinských orgánů ve vazbě, mělo být, že jeho úřad bez výběrového řízení vybral dodavatele pohonných hmot pro vojenské cvičení Ukrajina–NATO. Příslušnou výjimku ze zákona odsouhlasil Danylyšynův resort na základě prosby ministerstva obrany, odůvodněné tím, že již nestíhá uskutečnit výběr v zákonem stanoveném termínu.
Sama expremiérka Tymošenková údajně nezákonně použila peníze získané za prodej kvót tzv. skleníkových plynů Japonsku na výplatu starobních důchodů. Potíž je v tom, že podle jednoho usnesení vlády (které má charakter zákona) měly být tyto prostředky využity výhradně na „ekologická opatření“, jiné usnesení ale premiérce umožňovalo využití dosud nespotřebovaného státního příjmu na „naléhavé účely“.
Přítel? Uvidíme Ve srovnání se zneužíváním státní moci během posledních měsíců po nástupu Janukovyčova týmu k moci je nynější trestní stíhání opozičních politiků spíše výsměchem skutečné spravedlnosti než jejím naplněním. Skupiny navázané na „doněcký klan“ nynějšího prezidenta si již stačily takzvaně přerozdělit trh s nejvýnosnějšími komoditami, jako jsou ropné produkty, obilí či líh. Třešničkou na dortu se stalo čerstvé jmenování Sergeje Arbuzova, „rodinného bankéře“ Janukovyčovy rodiny, guvernérem Národní banky Ukrajiny. „Je to prostě známý. Přítel je pro mě příliš složitým pojmem. Posečkáme a uvidíme, nakolik je přítelem,“ odpověděl mladší prezidentův syn Viktor na otázku novinářů, zda Arbuzov, který nesplňuje zákonem stanovené nároky na svůj guvernérský post, nebyl prosazen jen díky přátelství s jeho starším bratrem Alexandrem.
Jiným příkladem výběrovosti postupu státní moci a s ní spojených justičních orgánů je probíhající vyšetřování nedávného incidentu v ukrajinském parlamentu. Opozice při něm na několik hodin zablokovala jednání tím, že obsadila místa vyhrazená předsednictvu. Vládní poslanci je později zbili do krve a vytlačili ze sálu. Nyní jsou prokuraturou vyšetřováni výhradně jen opozičníci. „Až vládní poslanec přejede svým automobilem opozičního, ten bude po smrti obviněn z toho, že mu nedal možnost projet,“ ironizuje tuto logiku prestižní nevládní list Zerkalo neděli. A zcela oprávněně.
„S Tymošenkovou je přirozeně spojeno mnoho špíny a obecně se to ví. Zároveň ale byla šéfkou opozice, která bojovala o prezidentský post. Pronásledovat takovou osobnost necelý rok po volbách vždy smrdí politikou, mstou a ponižováním,“ komentoval snad nejvýstižněji kroky současné ukrajinské moci německý expert pro spolupráci Německa s Ruskem a Eurasií Alexander Rahr, s čímž nelze než souhlasit.
***
Až vládní poslanec přejede automobilem opozičního, ten bude nejspíš po smrti obviněn, že mu nedal možnost projet
O autorovi| PAVEL MÁŠA novinář, Autor je bývalý velvyslanec České republiky na Ukrajině