Část doživotních odsouzenců může po 20 letech ve vězení požádat soud o propuštění. Zatím to zkusil jen jeden – Zdeněk Vocásek, a neuspěl.
Jestli ho napodobí vrazi Michael Kutílek, Josef Kott či Jiří Šouta, není zatím jasné.
Česká justice a společnost se dostávají do nezvyklé situace. Několik nejhorších, často mnohonásobných vrahů, kterým soudy uložily doživotí, již může či bude moci požádat o podmíněné propuštění na svobodu. Na soudech leží zodpovědnost, jestli takové lidi na svobodu pustí, na společnosti zase úkol, jak se s nimi případně naučit žít.
Dosud se vždy připomínal pouze případ prvního českého doživotního vězně Zdeňka Vocáska, který si potřebných 20 let odseděl již v roce 2007. Podle zjištění LN mají ovšem nárok podat si žádost o propuštění ještě další tři doživotní vězni – Josef Kott, Michael Kutílek a Jiří Šouta.
Nikdo z nich se ale na svobodu na rozdíl od Vocáska nehrne. Kottovi s Kutílkem vypršelo 20 let už loni v květnu, Šoutovi letos v únoru. Podle zjištění LN přesto ani jeden z nich o podmíněné propuštění zatím nepožádal.
Na svobodu se zatím nehrnou Kutílek si svůj trest odpykává ve věznici Horní Slavkov, a žádat o propuštění by tedy měl u Okresního soudu v Sokolově. „K dnešnímu dni není vedena žádost odsouzeného Michaela Kutílka o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,“ tvrdí místopředseda tamního soudu Bohuslav Navrátil. Podobně jsou na tom i Kott se Šoutou, kteří sedí v severočeských Rýnovicích. „Tyto osoby naší databází k dnešnímu dni neprocházejí,“ odpovídá na dotaz mluvčí Okresního soudu v Jablonci Jana Brabcová.
Vocásek tak stále zůstává jediným doživotním vězněm, který o propuštění skutečně v dubnu 2007 požádal. O jeho žádosti rozhodoval Okresní soud v Šumperku, který ji však zamítl. Po uplynutí roční lhůty, tedy v říjnu 2008, získal Vocásek nárok na nový přezkum svého případu, druhou žádost si však do dnešního dne nepodal. Jeho advokátka Klára Slámová to nedávno LN vysvětlila tím, že změnu názoru šumperského soudu lze jen těžko předpokládat.
Na cestě Recidivisté Kott a Kutílek v květnu 1990 během pouhých 46 hodin zavraždili čtyři náhodně vybrané lidi a zmrzačili pátého. Nejdřív zastřelili hlídače stavebního podniku v Nýřanech, pak v ukradené Tatře 613 unesli dvě sedmnáctileté stopařky a celkem 57 ranami je u Zbiroha ubodali. Další den Kott zastřelil v Praze taxikáře a spolu s Kutílkem mu vzal pár tisíc korun. Anglický řidič kamionu měl naopak štěstí, útok přežil a oba vrahy později identifikoval.
Vrchní soud v Praze jim za to v říjnu 1995 uložil doživotní tresty. Vrahové pak léta usilovali o obnovu procesu, ale marně. Kutílek se na rozdíl od Kotta k vraždám přiznal a před několika lety během rozhovoru s moderátorem Lubošem Xaverem Veselým tvrdil, že byl tehdy coby satanista „v zajetí zla“. V roce 2008 se navíc přiznal k páté vraždě mladíka, kterému prý na jaře 1990 propíchl v Plzni nožem srdce.
Vrah policisty Dnes pětapadesátiletý Jiří Šouta z Domažlic v osmé třídě propadl a před soud se poprvé kvůli krádežím dostal už v patnácti letech. Poprvé vraždil v Ostravě, kde sekerou ubil kamaráda, se kterým se nepohodl při sledování televize. V roce 1982 za to dostal 13letý trest, ale na svobodu se díky podmíněnému propuštění dostal už v říjnu 1990. Odstěhoval se pak do Bratislavy a pracoval u zdejších Pozemních staveb. 4. února 1991 jen bratislavští policisté přivedli na služebnu kvůli podezření, že vykradl samoobsluhu. Mezi ukradenými věcmi byl i kuchyňský nůž, Šouta je popadl a chtěl ze stanice zmizet. Na schodech se mu postavil devětadvacetiletý poručík Milan Dobiáš, Šouta ho ale nožem propíchl, pak vyskočil z okna a zmizel. Se zlomenou nohou se vlekl přes půl Bratislavy až na sídliště Petržalka, kde jej policisté v noci chytili.
Krátce poté, co jej bratislavský soud poslal do vězení, dal novinářům interview. Tvrdil, že dvě třetiny dne chodí po cele, a když se dokáže soustředit, čte si cestopisy a dobrodružné knihy. Stěžoval si ale na to, že v noci nespí: „Vím, že by mě rádi viděli mrtvého, protože jsem zabil policajta. To mi nikdo nevyvrátí.“ Vraždy bez příčiny Vocásek v roce 1987 velmi brutálně a prakticky bez příčiny zavraždil dva muže a třetí přežil jen šťastnou náhodou. Nejdřív v lednu 1987 kladivem a šroubovákem zavraždil slepého alkoholika Quida F., který trpěl bludy, a chtěl proto Vocáska vyhodit ze svého bytu. Pak nožem během opilecké hádky ubodal Ferdinanda K. a nakonec se ještě sám přiznal, že v minulosti jen tak málem ubil spícího muže. Soudy viděly případ jasně a Vocáska poslaly v létě 1989 na smrt, jako úplně posledního Čecha. Termín popravy byl stanoven na 27. prosince 1989, ale sametová revoluce vraha zachránila. Trest smrti byl totiž zrušen a místo něj parlament zavedl trest doživotí.
Ne všichni doživotní odsouzení však mají nárok automaticky po 20 letech žádat o podmíněné propuštění. Někteří z nich totiž mají v rozsudku zpřísňující podmínku, že jim dvacetiletá lhůta začne běžet až po přeřazení do mírnější věznice. O přeřazení však mohou požádat až po minimálně deseti letech za mřížemi.
V příštích pěti letech by si mělo 20 let ve vězení „odkroutit“ dalších šest vrahů. Také oni získají šanci na svobodu.
***
V příštích pěti letech by si mělo 20 let ve vězení „odkroutit“ dalších šest vrahů. Také oni získají šanci požádat o propuštění.