Tato technologie je dnes, především v USA, jakousi Popelkou mezi tzv. „alternativními zdroji energie“. Pokrývá méně než jedno procento současné spotřeby USA. V 70. letech byla přitom považována za nejlepší způsob, jak zbavit Severní Ameriku závislosti na cizích energetických zdrojích. Od té doby se ale dostala kupodivu do nemilosti: autoři zprávy z MIT upozorňují, že se provozovatelé geotermálních elektráren nemohou těšit ani z daňových úlev typických pro jiné „čisté“ zdroje energie.
Geotermální energie využívá nitro Země jako tepelný zásobník, zároveň čerpá i z radioaktivního rozpadu prvků, který v zemské kůře probíhá nepřetržitě od vzniku naší planety.
V geologicky neklidných koutech Země (Island) se využívá technologie tzv. suché páry: turbína elektrárny je poháněna párou, která samovolně tryská ze země. Zpráva MIT ale spíše doporučuje soustředit se na jinou technologii: čerpání tepla z větších hloubek. Tato technologie „horké suché skály“ vyžaduje několikakilometrový vrt do oblastí zemské kůry, kde je dostatečně vysoká teplota. Český odborník na problematiku geotermálních zdrojů Vlastimil Myslil z firmy Geomedia uvádí jako mezní teplotu asi 90 °C, ovšem čím je teplota vyšší, tím lépe. Probíhající projekty pro dosažení výhodných teplot počítají s hloubkou okolo pěti kilometrů.
Provoz elektrárny je v principu jednoduchý: z vrtu se čerpá voda, která na povrch přináší teplo přijaté od „horké skály“. Zahřátá voda může sloužit k pohonu turbíny (výrobě elektřiny) nebo vytápění. Využití energie z větších hloubek má technická úskalí, která ovšem komise MIT „rozhodně nepovažuje za nepřekonatelná“. Vlastimil Myslil říká, že „v současné době je technologie vrtu zvládnutá, jenom finančně nákladná. S rostoucím zájmem o technologie se může cena snížit.“
Potvrzuje to i odhad MIT. K tomu, aby USA získávaly v roce 2050 deset procent své elektřiny z geotermálních zdrojů, podle ní stačí investice řádově v desítkách milionů dolarů po dobu příštích 15 let. Celkové náklady na vývoj běžně využitelné technologie by mohly podle zprávy být okolo miliardy dolarů. To je cena jedné moderní, ekologicky co nejšetrnější, uhelné elektrárny.
Jan Motlík z Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie se domnívá, že v České republice je situace podobná jako v USA, a máme tedy přibližně stejné vyhlídky. „Technologie je ovšem stále ještě do značné míry nevyzkoušená, “ dodává Jan Motlík, „rozhodně má však ohromný potenciál.“ A situace je podle něj podobná i v jistém nedostatku podpory ze strany státních orgánů. „Ve většině zemí využívají podobné experimenty zdroje ze státního rozpočtu, u nás jsme se museli v případě jediného probíhajícího českého projektu obrátit na strukturální fondy EU,“ poznamenává Motlík. Zpráva MIT neznamená technologický přelom, ale podle komentátorů by měla investory upozornit, že „jim něco uniklo“.
