Kdy jsem vešla do Shisa, nezapáchala jsem. Byla jsem slušně oblečena a byly asi dvě odpoledne – tedy čas, kdy se tu podle informací na webové stránce restaurace podávají obědy. Přesto mi připadalo, jako bych přivezla déšť na plážovou party, které se účastnil jeden číšník, šéfkuchař a manažer podniku.
„Chtěli bychom stůl pro dva,“ obrátil se můj doprovod na číšníka.
Ten se váhavě podíval směrem k manažerovi a šéfkuchaři sedícím na baru. Aniž by téměř vzhlédl od obrazovky svého laptopu, manažer napřáhl ruku s otevřenou dlaní a pomalu přikývl. Ano, smíme vstoupit. Jak velmi laskavé!
Klub jen pro zvané, restaurace i pro lidi zvenčí
Na druhou stranu, Shiso je součástí LS Clubu, který o sobě tvrdí, že je prvním soukromým klubem v Praze a ve štítě má vepsáno „Exclusive. Sophisticated. LS.“ (s češtinou se na webových stránkách neobtěžují).
Šťastlivci, kterým se dostane cti získat členství (což se děje na základě pozvání klubu a v úvahu připadají „výhradně příslušníci evropských obchodních a společenských elit“), platí roční členský příspěvek, jenž se v současné době pohybuje kolem 18 tisíc korun. Za tento obnos získají nejrůznější výhody – k dispozici jim je recepční, společenská místnost klubu, knihovna či konferenční místnost. A hřejivý pocit nadřazenosti nad zbytkem populace.
Členové mají také slevu v restauraci, která je přístupná i obyčejným smrtelníkům. Nezdá se ale, že by do Shisa chodilo nějak moc lidí – ať už členů, nebo nečlenů. Během obou mých návštěv, z nichž jedna proběhla v sobotu večer (i když o víkendu, který byl zároveň svátkem), seděla v celé rozlehlé restauraci jen jedna další dvojice. A téměř nikdo, koho jsem se ptala, nevěděl, že takový podnik existuje. Teprve když jim řeknu, že je v ulici U Milosrdných, na místě, kde dřív byla italská restaurace La Scena a ještě předtím francouzská La Scene, matně si vzpomenou. Ale ani pak se nezdá, že by je nový podnik na starém místě nějak lákal.
Škoda, protože Shiso si návštěvu rozhodně zaslouží. Šéfkuchařem je tu Angličan Paul Day, který získával zkušenosti v několika exkluzivních asijských restauracích – mimo jiné v podnicích slavného japonského řetězce NOBU v Londýně a Miláně. Pro Shiso vytvořil menu skládající se z malých porcí specialit z celé Asie, které si můžete objednat společně a u stolu se o ně pak dělit.
Krása na talíři
Známá jídla dovede Paul Day ozvláštnit: dva malé kuřecí špízy saté (210 Kč) byly obalené v tradiční sladko-ostré arašídové omáčce a doplněné několika lahodně křupavými osmaženými kolečky cibule. Hovězí kari massaman (490 Kč), které jsem si dala jako hlavní jídlo, bylo nejlepší, jaké jsem kdy jedla. Jemné plátky hovězího zalité sladkou, výborně okořeněnou omáčkou byly podávány v tradiční hliněné misce. Výtvory šéfkuchaře jsou zkrátka dokonalé co do chuti i estetického dojmu.
Je ovšem škoda, že mnohé z nich jsou si podobné jako vejce vejci. Když jsem byla v Shiso na večeři, objednaly jsme si s kamarádkou osm různých jídel, většinou šlo o ony malé talířky. Chtěly jsme toho ochutnat co nejvíc. Daly jsme si křupavou chobotničku (220 Kč), žebírka ze selete na černém pepři (210 Kč), salát s kachním masem a melounem (440 Kč), hovězí plátek s omáčkou umešu (650 Kč) a pár dalších. Každé z jídel bylo samo o sobě skvělé (přičemž nejvíc nám zachutnala žebírka s lepivou kůrkou z drceného černého pepře), ale dohromady byla příliš sladká.
Doufala jsem, že kachní salát bude osvěžujícím protikladem všech těch sladkých chutí, ale i on byl zalit sladkou hnědou omáčkou. Kombinace thajské bazalky a čerstvého melounu s křupavými kousky kachního masa a kešu oříšky byla přesto božská. A mohla se klidně obejít bez opečené zelené cibulky, která byla příjemným překvapením ve spojení s kuřecím saté, ale brzo se omrzela, když jsme zjistily, že je téměř na každém jídle. Trochu kreativity by při zdobení pokrmů neuškodilo.
Na dezert zapomeňte
Totéž platí o dezertech, kterých tady není moc: v nabídce je jen tempura složená ze smaženého liči, banánů a kousků čokolády (280 Kč). Chutné, ale nudné. V Asii zákusky sice moc nevedou (většinou místo nich dostanete na stůl ovoce), ale z praktického úhlu pohledu člověk manažery Shisa moc nechápe: každý přece ví, že na dezertech se dá vydělat nejlíp, protože mouka, cukr a vejce nestojí téměř nic.
Zdá se, že Shiso s hosty hraje jinou hru: na skryté náklady. Miniaturní miska rýže k mému kari nebyla na jídelním lístku a ani servírka se mě neptala, jestli o ni stojím. Dostala jsem ji automaticky a stála mě 90 korun. A pak tu je ještě něco – desetiprocentní poplatek za obsluhu, který je zahrnut v konečné ceně. Opět aniž by na to upozorňoval jídelní lístek, a to v zemi, kde je obvyklé dávat spropitné zvlášť.
Jestli máte rádi asijskou kuchyni, měli byste to s touhle restaurací ale zkusit. Přes týden doporučuji hlavně obědovou nabídku Bento Business Box za 450 korun, která zahrnuje i sklenici vína. Krása luxusně zařízeného interiéru nejvíc vynikne ve dne, když sem okny ve stropě pronikají paprsky světla. Prostě vejděte, jako byste sem patřili, a pokud vám věnují zpytavý či arogantní pohled, prostě ho ignorujte. A nezapomeňte si zkontrolovat účet.
„Chtěli bychom stůl pro dva,“ obrátil se můj doprovod na číšníka.
Ten se váhavě podíval směrem k manažerovi a šéfkuchaři sedícím na baru. Aniž by téměř vzhlédl od obrazovky svého laptopu, manažer napřáhl ruku s otevřenou dlaní a pomalu přikývl. Ano, smíme vstoupit. Jak velmi laskavé!
Klub jen pro zvané, restaurace i pro lidi zvenčí
Na druhou stranu, Shiso je součástí LS Clubu, který o sobě tvrdí, že je prvním soukromým klubem v Praze a ve štítě má vepsáno „Exclusive. Sophisticated. LS.“ (s češtinou se na webových stránkách neobtěžují).
Šťastlivci, kterým se dostane cti získat členství (což se děje na základě pozvání klubu a v úvahu připadají „výhradně příslušníci evropských obchodních a společenských elit“), platí roční členský příspěvek, jenž se v současné době pohybuje kolem 18 tisíc korun. Za tento obnos získají nejrůznější výhody – k dispozici jim je recepční, společenská místnost klubu, knihovna či konferenční místnost. A hřejivý pocit nadřazenosti nad zbytkem populace.
Členové mají také slevu v restauraci, která je přístupná i obyčejným smrtelníkům. Nezdá se ale, že by do Shisa chodilo nějak moc lidí – ať už členů, nebo nečlenů. Během obou mých návštěv, z nichž jedna proběhla v sobotu večer (i když o víkendu, který byl zároveň svátkem), seděla v celé rozlehlé restauraci jen jedna další dvojice. A téměř nikdo, koho jsem se ptala, nevěděl, že takový podnik existuje. Teprve když jim řeknu, že je v ulici U Milosrdných, na místě, kde dřív byla italská restaurace La Scena a ještě předtím francouzská La Scene, matně si vzpomenou. Ale ani pak se nezdá, že by je nový podnik na starém místě nějak lákal.
Škoda, protože Shiso si návštěvu rozhodně zaslouží. Šéfkuchařem je tu Angličan Paul Day, který získával zkušenosti v několika exkluzivních asijských restauracích – mimo jiné v podnicích slavného japonského řetězce NOBU v Londýně a Miláně. Pro Shiso vytvořil menu skládající se z malých porcí specialit z celé Asie, které si můžete objednat společně a u stolu se o ně pak dělit.
Krása na talíři
Známá jídla dovede Paul Day ozvláštnit: dva malé kuřecí špízy saté (210 Kč) byly obalené v tradiční sladko-ostré arašídové omáčce a doplněné několika lahodně křupavými osmaženými kolečky cibule. Hovězí kari massaman (490 Kč), které jsem si dala jako hlavní jídlo, bylo nejlepší, jaké jsem kdy jedla. Jemné plátky hovězího zalité sladkou, výborně okořeněnou omáčkou byly podávány v tradiční hliněné misce. Výtvory šéfkuchaře jsou zkrátka dokonalé co do chuti i estetického dojmu.
Je ovšem škoda, že mnohé z nich jsou si podobné jako vejce vejci. Když jsem byla v Shiso na večeři, objednaly jsme si s kamarádkou osm různých jídel, většinou šlo o ony malé talířky. Chtěly jsme toho ochutnat co nejvíc. Daly jsme si křupavou chobotničku (220 Kč), žebírka ze selete na černém pepři (210 Kč), salát s kachním masem a melounem (440 Kč), hovězí plátek s omáčkou umešu (650 Kč) a pár dalších. Každé z jídel bylo samo o sobě skvělé (přičemž nejvíc nám zachutnala žebírka s lepivou kůrkou z drceného černého pepře), ale dohromady byla příliš sladká.
Doufala jsem, že kachní salát bude osvěžujícím protikladem všech těch sladkých chutí, ale i on byl zalit sladkou hnědou omáčkou. Kombinace thajské bazalky a čerstvého melounu s křupavými kousky kachního masa a kešu oříšky byla přesto božská. A mohla se klidně obejít bez opečené zelené cibulky, která byla příjemným překvapením ve spojení s kuřecím saté, ale brzo se omrzela, když jsme zjistily, že je téměř na každém jídle. Trochu kreativity by při zdobení pokrmů neuškodilo.
Shiso RestaurantLS Club |
Na dezert zapomeňte
Totéž platí o dezertech, kterých tady není moc: v nabídce je jen tempura složená ze smaženého liči, banánů a kousků čokolády (280 Kč). Chutné, ale nudné. V Asii zákusky sice moc nevedou (většinou místo nich dostanete na stůl ovoce), ale z praktického úhlu pohledu člověk manažery Shisa moc nechápe: každý přece ví, že na dezertech se dá vydělat nejlíp, protože mouka, cukr a vejce nestojí téměř nic.
Zdá se, že Shiso s hosty hraje jinou hru: na skryté náklady. Miniaturní miska rýže k mému kari nebyla na jídelním lístku a ani servírka se mě neptala, jestli o ni stojím. Dostala jsem ji automaticky a stála mě 90 korun. A pak tu je ještě něco – desetiprocentní poplatek za obsluhu, který je zahrnut v konečné ceně. Opět aniž by na to upozorňoval jídelní lístek, a to v zemi, kde je obvyklé dávat spropitné zvlášť.
Jestli máte rádi asijskou kuchyni, měli byste to s touhle restaurací ale zkusit. Přes týden doporučuji hlavně obědovou nabídku Bento Business Box za 450 korun, která zahrnuje i sklenici vína. Krása luxusně zařízeného interiéru nejvíc vynikne ve dne, když sem okny ve stropě pronikají paprsky světla. Prostě vejděte, jako byste sem patřili, a pokud vám věnují zpytavý či arogantní pohled, prostě ho ignorujte. A nezapomeňte si zkontrolovat účet.
Laura hodnotí Shiso Restaurantcelkový dojem - tři lžičky |