Vybrat si, co budete jíst, je někdy dost těžké. Třeba v restauraci Gaya v pražském Karlíně. Na jídelním lístku tu najdete stejná nudná asijská jídla, jaká najdete téměř kdekoli jinde v Praze, ale i pár pokrmů, o nichž mnozí z nás v životě neslyšelí. Tváří v tvář takové volbě sáhne většina lidí po suši nebo některém obvyklém receptu z nudlí, které měli už stokrát předtím.
Kvůli tomu se ale do Gayi nechodí. Samozřejmě že když si objednáte suši, tak vás to nezabije. Já jsem si dal suši rolky bento (179 Kč) a nebyly vůbec špatné. Bylo to šest malých rolek maki plněných okurkou, avokádem a falešným krabím masem. Dobré byly i kalifornské rolky "naruby": mořské řasy nori byly zabalené v rýži, kterou kuchař posypal tenkou vrstvičkou oranžových jiker. Uvnitř byly stejné ingredience jako u rolek maki.
Znalci vám řeknou, že u suši jde víc o rýži než o rybu. A rýže v Gaye je velmi pevná, s rovnoměrnou konzistencí a je jen velmi jemně ochucená rýžovým octem. Že je dobrá, ale určitě není jediný důvod k tomu, abyste sem zašli.
Korejská klasika
Raison d’etre této restaurace je jinde: vaří tady tradiční korejskou kuchyni. Zatímco suši je dnes všudypřítomné - dostanete ho i na leckteré benzinové stanici, skvělá korejská kuchyně je nedostatkovým zbožím. Pokud máte rádi rýži a chtěli byste vyzkoušet víc než octovou příchuť, tradiční korejská jídla vám nabídnou daleko dynamičtější zážitky.
Vezměte si například klasiku -bibimbap (169 Kč). Jde o misku dušené rýže, na níž trůní nejrůznější ingredience. Moji korejští přátelé mi vždycky říkali, že nejlepším způsobem, jak ho jíst, je vzít hůlky a pořádně všechno smíchat tak, aby každé sousto obsahovalo kousek od všeho.
Někdy ale přesto ochutnávám ingredience samostatně: rýži s perfektně uvařeným masem, pak zase s plátky okurky, s kyselou okurkou, s koustky bílé ředkve a mořských řas nebo dušené zeleniny a sázeného vejce. A hlavně se spoustou horké čili pasty gočujang, která pokrmu propůjčuje výrazně kyselý tón. Bibimbap vás zasytí, a pokud vás takové věci zajímají (měly by), je také daleko šetrnější k přírodě než suši. Až ve světových mořích nebude ani jediný tuňák, bibimbapu bude pořád dost.
Pokud dáváte přednost jednodušším chutím, vyzkoušejte agamo don (159 Kč) - plátky křupavé pečené kachny zalité sladkokyselou omáčkou teriyaki a posypané semínky sezamu. Mně se zdálo, že by se k tomu báječně hodilo pár kroužků zelené cibulky, ale na druhou stranu - právě jednoduchost je důležitou součástí zdejší kvality.
Dobrý je i hovězí bento box bulgogi (179 Kč). Jde o celé menu složené z voňavé polévky s pastou miso a tofu oživené čerstvou pažitkou, ze salátu, kimči - korejské speciality z kysaného zelí - a hlavního jídla. To tvoří velká porce jemných plátků hovězího ovoněných opečenou cibulkou a doplněných dušenou rýží.
Všechna zmíněná jídla byla velmi dobrá, zejména když uvážíme jejich cenu. Poněkud zklamán jsem byl několika dražšími pokrmy. Například jedním s názvem yuk ge zang (299 Kč). Jde o ostré dušené hovězí na zázvoru doplněné houbami, kousky mrkve a spoustou černého pepře. Bylo sice velmi dobré, ale za takovou cenu bych očekával, že rýže bude v ceně. Porce rýže je za 50 korun, takže celková cena se vyšplhala na 349 korun - celkem dost na restauraci, kde si ústa otíráte do papírových ubrousků.
Při své další návštěvě jsem si dal denzang zzige (279 Kč), a tam už byla rýže v ceně. Nejsem si jistý, jestli je tahle pepřová polévka dobrým tipem do letních dnů, protože se podává v teplotě, za níž se běžně taví železo, a kameninová miska syčí a prská ještě několik minut poté, co vám servírka polévku postaví na stůl...
Kromě toho, že je tedy opravdu neskutečně horká, je také velmi ostrá, takže chuť hlívy ústřičné, vepřového, tofu, cuket a zelených paprik je z větší části přehlušena pálivou červenou paprikou. Není to jako mexické čili ani jako ostré thajské kari, ale je to dost ostré na to, abyste si museli objednat pár dalších sklenic pití.
Když už jsem u toho: čepuje se tu dvanáctka Budvar (půllitr za 35 Kč) a dostanete tu i dobré nealkoholické pivo stejné značky (třetinku za 35 Kč).
Nejsmutnější akvárium světa
Obsluha je trpělivá a vyzná se, ale není nijak přehnaně aktivní a zdá se lehce laxní. Také atmosféra je poněkud nevyvážená. Místnost je dlouhá a vzdušná a je zařízena tradičním nábytkem - zhruba jak si tady představují tradiční asijský restaurant - i moderními židlemi a stoly. Hned vedle vchodu najdete asi nejsmutnější akvárium světa, kde pomalu plave pár osamělých ryb očividně rozjímajících nad vlastní smrtelností.
A pak je tu umělý bambus - tedy doufám, že umělý. Skutečné stromy asi těžko někdy dosáhnou tohoto odstínu zelené. Stěnu zdobí obraz v čínském stylu, který zobrazuje ženu hrající na cosi, co připomíná čínskou citeru guqin, a nad barem visí obrazy japonských samurajů bushido. Jinými slovy - najdete tu od každého něco, stejně jako na panasijském jídelním lístku. Těžko to ale bude ideální místo na rande.
Ale nenechte se zmást. Zajděte sem na oběd, stejně jako to dělají lidé z okolních karlínských kanceláří, dejte si nealkoholické pivo a bibimbap a nebudete litovat. Já jsem nelitoval. A když se sem zatouláte večer, dejte si kachnu nebo bulgogi. A suši můžete nechat na benzince.
Kvůli tomu se ale do Gayi nechodí. Samozřejmě že když si objednáte suši, tak vás to nezabije. Já jsem si dal suši rolky bento (179 Kč) a nebyly vůbec špatné. Bylo to šest malých rolek maki plněných okurkou, avokádem a falešným krabím masem. Dobré byly i kalifornské rolky "naruby": mořské řasy nori byly zabalené v rýži, kterou kuchař posypal tenkou vrstvičkou oranžových jiker. Uvnitř byly stejné ingredience jako u rolek maki.
Znalci vám řeknou, že u suši jde víc o rýži než o rybu. A rýže v Gaye je velmi pevná, s rovnoměrnou konzistencí a je jen velmi jemně ochucená rýžovým octem. Že je dobrá, ale určitě není jediný důvod k tomu, abyste sem zašli.
Korejská klasika
Raison d’etre této restaurace je jinde: vaří tady tradiční korejskou kuchyni. Zatímco suši je dnes všudypřítomné - dostanete ho i na leckteré benzinové stanici, skvělá korejská kuchyně je nedostatkovým zbožím. Pokud máte rádi rýži a chtěli byste vyzkoušet víc než octovou příchuť, tradiční korejská jídla vám nabídnou daleko dynamičtější zážitky.
Vezměte si například klasiku -bibimbap (169 Kč). Jde o misku dušené rýže, na níž trůní nejrůznější ingredience. Moji korejští přátelé mi vždycky říkali, že nejlepším způsobem, jak ho jíst, je vzít hůlky a pořádně všechno smíchat tak, aby každé sousto obsahovalo kousek od všeho.
Někdy ale přesto ochutnávám ingredience samostatně: rýži s perfektně uvařeným masem, pak zase s plátky okurky, s kyselou okurkou, s koustky bílé ředkve a mořských řas nebo dušené zeleniny a sázeného vejce. A hlavně se spoustou horké čili pasty gočujang, která pokrmu propůjčuje výrazně kyselý tón. Bibimbap vás zasytí, a pokud vás takové věci zajímají (měly by), je také daleko šetrnější k přírodě než suši. Až ve světových mořích nebude ani jediný tuňák, bibimbapu bude pořád dost.
Pokud dáváte přednost jednodušším chutím, vyzkoušejte agamo don (159 Kč) - plátky křupavé pečené kachny zalité sladkokyselou omáčkou teriyaki a posypané semínky sezamu. Mně se zdálo, že by se k tomu báječně hodilo pár kroužků zelené cibulky, ale na druhou stranu - právě jednoduchost je důležitou součástí zdejší kvality.
Dobrý je i hovězí bento box bulgogi (179 Kč). Jde o celé menu složené z voňavé polévky s pastou miso a tofu oživené čerstvou pažitkou, ze salátu, kimči - korejské speciality z kysaného zelí - a hlavního jídla. To tvoří velká porce jemných plátků hovězího ovoněných opečenou cibulkou a doplněných dušenou rýží.
Všechna zmíněná jídla byla velmi dobrá, zejména když uvážíme jejich cenu. Poněkud zklamán jsem byl několika dražšími pokrmy. Například jedním s názvem yuk ge zang (299 Kč). Jde o ostré dušené hovězí na zázvoru doplněné houbami, kousky mrkve a spoustou černého pepře. Bylo sice velmi dobré, ale za takovou cenu bych očekával, že rýže bude v ceně. Porce rýže je za 50 korun, takže celková cena se vyšplhala na 349 korun - celkem dost na restauraci, kde si ústa otíráte do papírových ubrousků.
GayaGaya |
Při své další návštěvě jsem si dal denzang zzige (279 Kč), a tam už byla rýže v ceně. Nejsem si jistý, jestli je tahle pepřová polévka dobrým tipem do letních dnů, protože se podává v teplotě, za níž se běžně taví železo, a kameninová miska syčí a prská ještě několik minut poté, co vám servírka polévku postaví na stůl...
Kromě toho, že je tedy opravdu neskutečně horká, je také velmi ostrá, takže chuť hlívy ústřičné, vepřového, tofu, cuket a zelených paprik je z větší části přehlušena pálivou červenou paprikou. Není to jako mexické čili ani jako ostré thajské kari, ale je to dost ostré na to, abyste si museli objednat pár dalších sklenic pití.
Když už jsem u toho: čepuje se tu dvanáctka Budvar (půllitr za 35 Kč) a dostanete tu i dobré nealkoholické pivo stejné značky (třetinku za 35 Kč).
Nejsmutnější akvárium světa
Obsluha je trpělivá a vyzná se, ale není nijak přehnaně aktivní a zdá se lehce laxní. Také atmosféra je poněkud nevyvážená. Místnost je dlouhá a vzdušná a je zařízena tradičním nábytkem - zhruba jak si tady představují tradiční asijský restaurant - i moderními židlemi a stoly. Hned vedle vchodu najdete asi nejsmutnější akvárium světa, kde pomalu plave pár osamělých ryb očividně rozjímajících nad vlastní smrtelností.
A pak je tu umělý bambus - tedy doufám, že umělý. Skutečné stromy asi těžko někdy dosáhnou tohoto odstínu zelené. Stěnu zdobí obraz v čínském stylu, který zobrazuje ženu hrající na cosi, co připomíná čínskou citeru guqin, a nad barem visí obrazy japonských samurajů bushido. Jinými slovy - najdete tu od každého něco, stejně jako na panasijském jídelním lístku. Těžko to ale bude ideální místo na rande.
Ale nenechte se zmást. Zajděte sem na oběd, stejně jako to dělají lidé z okolních karlínských kanceláří, dejte si nealkoholické pivo a bibimbap a nebudete litovat. Já jsem nelitoval. A když se sem zatouláte večer, dejte si kachnu nebo bulgogi. A suši můžete nechat na benzince.
Gayacelkový dojem - dvě lžičky |
