Není na světě bylina, aby na něco nebyla," říkávala mi moje maminka a předtím jí zase ta její a tak dále. K čemu ale je "áloj", ten churavě zelený kaktus, který nevykvete, nezavoní, mi bylo záhadou. Až do dne, kdy jsem v rámci záchrany zamilovaného plastového hrníčku s puntíky obětovala svou ruku.
Že by případné teplo mohlo můj plasťáček nevratně poškodit, mi už tenkrát cosi napovídalo, a tak jsem prozíravě nejprve zkusila, zda plotna náhodou nepálí. Plnou vahou své čtyřleté packy. Pak už si pamatuju jen proud ledové vody, škytavý pláč a příjemný chlad dužiny, kterou mi maminka na dlaň přikládala.
Aloe pomohla. Stejně jako sušené borůvky, které jsem zobala, když mě trápily průjmy, jako popíjení mátového čaje, když mě po dvou keřících angreštu rozbolelo břicho.
Naše mamka, povoláním personalistka, není žádná rusalka, co bosky a v batikované sukni poletuje po louce, aby sehnala něco kořínků k večeři. Jen s námi neběhala k doktorovi s každým pčíknutím a zkusila nejprve hledat pomoc v přírodě.
"Bylinky jsou nejúčinnější čerstvé, nasbírané ráno, jen co oschne rosa," poučuje mě, "samozřejmě ale nerostou po celý rok, takže je důležité je správně usušit nebo jinak upravit, aby si těch cenných látek uchovaly co nejvíc." Maminka suší hlavně na dřevěném roštu, na půdě, které je tmavá, ale teplá a suchá.
"Třeba levanduli ale svážu do malých kytiček a suším zavěšenou, z čerstvého měsíčku zase připravím mast – je dobrá na křečáky." Levandulový polštářek pak celá rodina najdeme na Vánoce pod stromkem a do mamčina kopřivového špenátu se zamiluje každý, komu páchnoucí zelený sliz ze školní jídelny znechutil i Pepka námořníka.
Tak pravil guru
Bylinkářskou vyšší dívčí je pak příprava směsí na vleklá či chronická onemocnění. Tady se maminka často nechává inspirovat známým bylinářem Pavlem Váňou.
Zeptala jsem se tedy přímo u zdroje. A dostalo se mi odpovědi hodné pravého bylinkářského guru: "Problém s játry? Dvě silnější léčivky, třeba dvouzubec trojdílný a smil písečný, je dobré doplnit ve směsi dalšími bylinkami, třeba řebříčkem, slézem, co nikomu neuškodí. Tyto pak nejsou zaměřené přímo na léčený problém, ale v nich obsažené slizy uhladí, a tím chrání sliznice, které jsou například užíváním antibiotik narušené," poučil mě pan Váňa.
"Podobně například na kameny či písek v močových cestách, což je častá záležitost, by směs měla obsahovat jednak byliny, které kameny rozrušují, případně obrousí, aby mohly těmi cestami projít, to může být zlatobýl, tužebník jilmový, rdesno blešník zvané též vrbice… No a jednak takové, které budou močopudné, tedy aby se písek co nejrychleji dostal ven, například vřes," dodává bylinář, jemuž se osvědčily šestitýdenní léčebné kúry zopakované čtyřikrát v průběhu roku. Největší sílu prý mají na přelomech ročních období, tedy když zima přechází v jaro, jaro v léto a tak dále. "Uděláte si jednou za čtvrt roku kúru na to, co vás trápí, a mezitím můžete pít, na co máte chuť."
Neubylinkovati se
Inu, jak říkával už farář Kneip, dobrého pomálu. Bylinkařit začněte opatrně a bylinným směsím prodávaným dnes i v supermarketech také nedůvěřujte automaticky. Třeba u zánětlivých onemocnění močových cest se panu Váňovi osvědčil takzvaný arbutin, ale...
"Tato látka je obsažena například v medvědici lékařské, listu osiky či hrušně, v brusinkách. Arbutin se ovšem teprve po vstřebání v játrech štěpí na léčivý hydrochinon. Toto předělávání jedné látky ve druhou může játra zatěžovat. Reklama je ale neúprosná – brusinka, ať už ta naše, nebo kanadská, je nám ze všech stran skoro vnucována, ale že by se měla užívat maximálně šest týdnů, to už nikdo nedodá." A takových případů je víc.
Lékořice podávaná déle než dva tři měsíce může způsobit otoky končetin. Odvar z babského ucha alias šalvěje zase mívá halucinogenní účinky.
Naproti tomu takový heřmánek prý platí na sto osmdesát nemocí a až na alergie, které může vyvolat, má samá plus. Když se mi před pár dny vrátil můj partner z Ukrajiny, měl po zákroku místního řezníka alias lékaře v puse jednu aftu vedle druhé. Jako správný drsňák se mé snaze vyrazit okamžitě na pohotovost ušklíbl se slovy, že "to nic není", a dál bolestí sykal.
Tak, mami, co pomáhá na afty? Hřebíček? To mít nebudu, v červenci svařák moc nedělám, něco jiného by nebylo? Heřmánek, OK. Chvíli se cukal, ale když jsem mu nálev postavila až před nos, obětoval se a pusu si vypláchl. A když jsem ho po pár hodinách přistihla, jak si další hrst suchých kvítků zalévá sám, bylo mi jasné, že si maminka bude moct udělat další zářez na pažbě.
Zapomenutá lahůdka
Česnek medvědí za svůj název vděčí skutečně medvědům, kteří jej coby první jarní zeleninu vyhledávali a po dlouhém zimním spánku bez něj nedali ani ránu.
Z klasického česneku má zase charakteristickou chuť i vůni, ale celkově je mnohem jemnější a jeho léčivé účinky naopak výraznější. V lese je potřeba ho trochu pohledat, roste od března do června, na stinných vlhkých místech, česneková vůně vás ale navede. Vůně vás upozorní i na to, abyste tuto bohulibou bylinu nezaměnili za jedovatou konvalinku.
Sbírají se hlavně listy, které se v kuchyni uplatní jako alternativa pažitky, jarní cibulky, česneku či pórku. Tato polozapomenutá léčivka má silné antibakteriální účinky, pomáhá při nadýmání, "čistí krev" a snižuje tlak.