Hard Rock Café: Hity z „friťáku“ dorazily do Prahy

Ikdyž se pražská pobočka Hard Rock Café zrodila až letos, jméno amerického rokenrolového restauračního řetězce tu je známé už od začátku 90. let. Tehdy totiž začali pouliční prodejci a stánkaři v centru Prahy turistům nabízet kromě všudypřítomných triček Prague: Czech It Out také trička s nápisem Hard Rock Café Prague. Mělo to jeden háček – žádné Hard Rock Café v Praze tehdy neexistovalo, což ovšem turistům toužícím po svém oblíbeném hamburgrovém žvanci nebránilo v tom, aby se ptali místních, kde tedy ta restaurace je.

Když mě tedy dnes osloví skupinka cizích teenagerů, kde je Hard Rock Café (což je překvapivě častý dotaz, jejž ve frekvenci přebíjí jen metro, "ty hodiny" a – bůhvíproč – muzeum voskových figurín), můžu jim skutečně pomoct. Pražská pobočka slavného řetězce je na Malém náměstí, odkud to budou mít k "těm hodinám" jen kousek.

 

Restaurace místo železářství
Asi nejsem jediná, kdo při pohledu na Dům u Rotta, kde Hard Rock Café sídlí, cítí lehký závan nostalgie. Celých sto padesát let bylo v tomto domě jedno z nejslavnějších českých železářství. V třípatrovém království nářadí všeho druhu, které vlastnila a provozovala rodina Rottů, se dalo sehnat téměř cokoli. V době největší slávy ve 30. letech minulého století se v obchodním domě U Rotta prodávalo na 70 tisíc kovových předmětů, elektrická zařízení, stavební materiál, výbava na hokej i potřeby pro rybáře. Interiér se vyznačoval prosvětleným atriem završeným kupolí ze skla a betonu – první svého druhu v Československu.

Nová budova se může chlubit jiným – a poněkud spornějším – prvenstvím: na 1900 metrech čtverečních tu sídlí největší pobočka Hard Rock Café v Evropě. Výzdoba je pochopitelně v rockovém stylu. Najdete tu řadu skleněných vitrín s památkami na osobnosti, které Café proslavily – například kytaru Boba Dylana nebo obnošenou koženou vestu Jimiho Hendrixe či (už méně vzrušující) klobouk a tamburínu české skupiny Žlutý pes.

Jsou tu oddělené boxy ve stylu amerických dinerů a ploché obrazovky, na nichž hrají záznamy z rockových koncertů. Uprostřed slavného atria visí pětimetrový křišťálový lustr ve tvaru elektrické kytary, což zní dost šíleně, ale ve skutečnosti je na něj docela pěkný pohled. Atmosféra je v Hard Rock Café poněkud neklidná: hudba je velmi hlasitá (pokud tu hraje živá kapela, tak ohlušující), většinou je tu plno a číšníci běhají od stolu ke stolu ve snaze uspokojit všechny zákazníky. Mimochodem nepřišla jsem na to, jakou drogu obsluze podávají, ale ať je to co chce, funguje to: všichni se na vás neustále usmívají. A dokonce se zdá, že ten úsměv je upřímný. Když jsem tu byla naposled, všimla jsem si číšnice, která se širokým úsměvem na tváři a mléčným koktejlem v ruce přímo stančila ze schodů v rytmu rockové hudby.

Příjemná obsluha je v Praze pořád dost neobvyklý úkaz, pro řetězec Hard Rock Café je ale samozřejmostí – majitelé si zakládají na tom, že ve všech ze 140 poboček ve 36 zemích se hosté mohou spolehnout na stejné menu, design i úroveň obsluhy. Jídlo je přesně takové, jaké od amerického řetězce očekáváte – málo zeleniny a spousta tuku.

Zkrátka a dobře, pokud máte dietu, nechoďte sem. Mohli byste si sice objednat salát s grilovaným kuřetem a medovo-citronovou zálivkou (290 Kč), ale i tohle nízkokalorické jídlo je tady ozdobeno plísňovým sýrem, nehledě na to, že byste tím pádem nikdy nezjistili, v čem vlastně spočívá kouzlo Hard Rock Café. Nejlepším způsobem, jak to zjistit, je objednat si Jumbo Combo (420 Kč). Na jediném talíři můžete ochutnat všechny zdejší předkrmy a nejrůznější omáčky: smažená kuřecí stehýnka s medovo-hořčicovou omáčkou (dobré, křupavé), opečené brambory rozkrojené napůl a plněné čedarem a slaninou, s kysanou smetanou (suché a bez chuti), kuřecí křidýlka v pikantní "heavymetalové" omáčce a s dipem z plísňového sýra (chutné a masité), cibulová kolečka s omáčkou barbecue (spousta) a mexické jarní rolky plněné špenátem (odporné). Prostě něco jako "největší hity z friťáku", když už jsme u té muziky.

O zdejším burgru už jsem psala – je skutečně skvělý, nabízejí ho deset druhů a má všechno, co má mít. Tentokrát jsem se tedy rozhodla dát si něco nového a objednala si žebírka pečená nad ořechovým dřevem (390 Kč). Je to 650 gramů masa podávaného na kosti. K obírání dostanete speciální nůž, kterým od sebe žebra oddělíte a do masa se můžete pustit rukama. Byla to asi nejlepší žebírka, jaká jsem v Praze jedla (když nepočítám žebírka mého kamaráda Steva z Alabamy, která jsou nedostižná). Maso bylo jemné a křehké, samo odpadávalo od kosti a mělo příjemně uzenou chuť. Podává se se zelím, hranolky a (bohužel studenými) fazolemi.

Sleva za špatnou obsluhu
Když jsem dojedla, býval by se mi hodil ubrousek – nebo raději rovnou tři –, abych si utřela zamaštěné prsty a skvrnu od omáčky na blůze. Když nám donesli Jumbo Combo, dali nám i pár navlhčených ubrousků, ale k hlavnímu jídlu už nepřinesli nic – ani talíř na odkládání kostí. Během mých dřívějších návštěv se mi zdálo, že obsluze není absolutně co vytknout, tentokrát jsem ale zdaleka tak spokojená nebyla. Trvalo jim věčnost, než odnesli špinavé talíře, a pak nám neutřeli stůl, přestože museli vidět, že je plný drobků a omáčky.

Aspoň že náš číšník byl tak příjemný. A kromě toho je tu možnost, že když nebudete s obsluhou spokojeni, vyplníte online formulář a při příští návštěvě dostanete slevu pět dolarů. Velmi americké. A velmi sympatické.