V sousedním Německu zvrátila po staletí zažité stravovací návyky během pár let invaze pizzy, gyrosu, hamburgerů a - döner kebabu.
Tehdy poprvé...
Posledně jmenovaný pokrm servíroval prý vůbec poprvé turecký "gastarbeiter" Mahmut Aygün ve své restauraci Hásir v berlínské čtvrti Kreuzberg (někdy se uvádí i v rychlém občerstvení "City-Imbiss" u stanice metra ZOO) právě před 40 lety, 2. března 1971.
Čtěte také: |
Co je potřeba k tomu, aby se z obyčejného jídla "přes ulici" stal fenomén? V případě döner kebabu dobře zafungovala kombinace skvělé chuti a snadné dostupnosti. Ve velkých německých městech, především v Berlíně, si lze pořádnou porci lahodného grilovaného masa se salátem a omáčkou v pita chlebu koupit prakticky v jakoukoli denní či noční hodinu. Sníst se dá na ulici, v parku i v restauraci a stojí něco mezi dvěma a pěti eury, tedy asi 50 až 120 korunami.
Živí se jím noční ptáci, studenti, co mají hluboko do kapsy, turisté "baťůžkáři" i dělníci, ale občas jím nepohrdnou ani "bílé límečky" či rodiny s dětmi.
Z talíře do pita chlebu
Aygünův geniální nápad spočíval v tom, že tradiční turecké grilované jehněčí (kebab), které se podávalo na talíři s rýží, zabalil do pita chlebu a umožnil tak zákazníkům, aby se do něj zakousli hned u stánku. Navíc přidal omáčku (zprvu jogurtovou), bez které prý Němci nejsou schopni pozřít žádné maso.
Sláva döner kebabu (od tureckého slova "dönnmek", otáčet, podle špízu, na kterém se maso hodiny griluje) se začala rychle šířit. Jen ve Spolkové republice se dnes podle údajů Sdružení výrobců tureckého döneru v Evropě (ATDID) vyprodukuje 300 tun dönerů denně, které se prodávají ve více než 15.000 stánků a restaurací. Celá branže zaměstnává 45.000 lidí a vykazuje roční obrat přes 2,3 miliardy eur (56 miliard korun).
Lepší než vuřty i hamburgery
Döner kebab, který se dnes běžně vyrábí i z telecího a kuřecího masa, mezitím dobývá další evropská města včetně těch českých. Nikde však není tak populární jako v Německu, kde dnes žije kolem 2,8 milionu lidí tureckého původu. Co do obliby překonává döner v zemi našich západních sousedů tradiční vuřty i americké hamburgery a je zřejmě nejpopulárnějším rychlým občerstvením. Například v Británii však jeho konkurenci nadále odolává tradiční fish and chips (smažená ryba s hranolky).
Čtěte také: |
Hlad po dozlatova opečeném döneru živí celou síť dodavatelů kořeněného masa na špízech, které běžně váží od deseti do 80 kilogramů. K pokrmu se dnes kromě tradiční jogurtové přidává i bylinková, česneková či pálivá omáčka.
Ne zrovna dietní jídlo...
Maso, které se peče na svislém špízu, se na rozdíl například od řeckého gyrosu krájí na velmi tenké plátky. Přesto, že se podává s čerstvou zeleninou, není döner žádný zázrak zdravé stravy.
Dietologové mu vyčítají zejména to, že je příliš slaný a tučný. Občas se vynoří i problém okolo dodržování hygienických norem. Několik skandálů s kvalitou masa a omáček přimělo například výrobce döner kebabu v posledních letech k tomu, aby se sjednotili a pokusili zavést pro výrobu svého "rodinného stříbra" jednotné normy.
Otec döner kebabu Mahmut Aygün, který do Německa přišel v pouhých 16 letech, na svém originálním nápadu nezbohatl. Nedal si jej totiž patentovat. Jeho vynález mu však spolehlivě zaručil nesmrtelnost a dodnes "živí" desetitisíce lidí - nejen noční hladovce, ale i mnoho lidí tureckého původu, kteří by jinak v Německu a dalších evropských zemích jen stěží sháněli práci. Díky Aygünovi se dnes döner kebab prodává i v jeho rodné zemi - zahraniční turisté se bez něj zkrátka nedokázali obejít.
