Hotel Grund se stejnojmennou restaurací stojí v Mladých Bukách necelé dva roky. Celý ho obklopuje golfové hřiště a golfisté také tvoří většinu klientely. Místní sem moc nechodí, ani na sváteční obědy, i když tu přes týden servírují výhodná obědová menu – polévku, hlavní jídlo a kávu za 150 korun. A hlavní chody nejsou žádné banality, podávají tu třeba hovězí maso protknuté slaninou připravené na smetaně s kořenovou zeleninou, doplněné perníkovým knedlíčkem, nebo holandský řízek s máslovým "brambůrkem" (jediné, co se dá zdejším jídlům vytknout, je používání zdrobnělin v jejich názvech).
Čtyřhvězdičkový Grund Resort upoutá už zvenku: celý objekt je z dílny italského architektonického studia Ferrari Pagani Tresoldi Architetti a rodinu Grundů přišel na 115 milionů korun. Což je nemalá cena za objekt, který se chce službami srovnat se středisky na západ od nás. Terasa, kde se dá sedět při hezkém počasí, je zastíněná lehkou střechou, která ze všeho nejvíc připomíná napnutou lodní plachtu. Taky tu pěkně profukuje. Zdi vnitřní restaurace pak zdobí obrazy od slavného českého výtvarníka Zdeňka Sýkory.
Hlavně nepřekombinovat!
Restaurace je nekuřácká, nijak velká a kromě víkendů tu nebývá plno. To sem totiž kromě golfistů chodí hlavně lidé ubytovaní v hotelu. Luxusním designovým prostředím nebo nechutí ke golfu by se ale návštěvník neměl nechat odradit – za jídlo tu nenechá majlant.
Tamnímu šéfkuchaři Jiřímu Středovi není ani třicet let, ale už i mnohem starším kolegům ukazuje, jak se dá na horách dělat poctivá a jednoduchá kuchyně. Jídelní lístek má jenom pár položek, takže se suroviny na přípravu dají uchovat čerstvé a v kondici. Každý měsíc se tu střídá sezonní nabídka, která respektuje, co se zrovna v přírodě urodilo: v dubnu se tu v polévkách a hlavních chodech objevoval medvědí česnek, květen patří chřestu a červen zase jahodám.
Vlastní kuchyni tu popisují jako mezinárodní, takže pokud by ke skladbě menu mohla mířit nějaká výtka, pak jedině, že se v něm objevuje málo místních specialit. Na druhou stranu se šéfkuchař Středa snaží věci nepřekombinovat a sází na jednoduché, přímé chutě.
Ty nabízí třeba součást stálé nabídky krkonošské kyselo (45 Kč). Hustou polévku tu připravují z chlebového kvásku do obrovského talíře a hustě sypou smaženou houskou. Kyselo je ošemetná věc: někdo má radši kyselejší, jiný sladší. Zdejší jemné mi ale chuťově sedlo a s pečivem leckomu poslouží ke spokojenosti coby lehký oběd. Kyselem bohužel typická česká kuchyně končí. I když, takové velouté (55 Kč), hutnou bílou polévku téměř konzistence bešamelu, by určitě konvenovalo tuzemským strávníkům z dob první republiky. Velouté, které jsme v Grundu měli, chuťově dominoval medvědí česnek, kterého je v pohostinství k vidění pomálu.
Mezi předkrmy tu najdeme jídla, jaká nabízejí skoro v každém luxusním hotelu. Ta zdejší jsou skvěle připravená. Gratinovaný kozí sýr (150 Kč) podávají na tak jemně krájené zelenině, až skoro člověk lituje kuchtíka, který ji musel připravovat.
Šafrán i pesto: dochuť si sám
Čím tu ale notně potěší každého hosta nevegetariána, jsou všechny druhy masa v nabídce. Od mléčného selátka po žlutoploutvého tuňáka (který na rozdíl od chudáka kolegy tuňáka obecného není odsouzen k vyhubení) – každému kousku se dostane adekvátní pozornosti. Hovězí líčka (255 Kč) Středa zkombinoval se žlutou čočkou a trochu silněji je okořenil. Maso bylo křehké a vláknité, čočka zase pikantní.
Well done připravený tuňák na přání (jedno z nejdražších jídel za 365 Kč) se po polévce skoro nedal sníst. Na porcích tu tedy nešetří. Ačkoli nemám ráda kopr, snítka super čerstvého a malé kousky v solné krustě na tuňákovi mi dovolily zapomenout na školní prohranou bitvu s koprovkou. Co mi navíc zvedlo náladu, bylo nabízené dochucení přímo na talíři: na jeho okraji byla jak hromádka pesta, tak tři zlaté kapky šafránového sladkého glacée, takže každé sousto mělo jinou chuť podle toho, v čem si ho člověk zrovna omočil.
Laškování s dortem Pokud někoho nezajímá ani tuňák, ani líčka, ať si na Grund skočí v zimě mezi lyžováním a v létě třeba během výletu alespoň na kávu (značka Tonino Lamborghini) a dezert. Kávu tu totiž umějí na jedničku, na cappuccino se tu nepráší žádná skořice a espresso má správnou velikost, pěnu i barvu.
Všem, kteří se ještě neseznámili s jednou z nejlepších čokolád na světě Valrhonou, doporučuji tak učinit s pomocí zdejšího čokoládového dortíku (95 Kč). Peče se na přání, takže si na něj host musí 15 minut počkat. Ale když pak dloubne lžičkou do teplého jádra bábovičky, rozpustí se stejně jako náplň z čokolády. Vanilkový créme brulée (95 Kč) pak oplýval vanilkou stejně jako dortík čokoládou. Jak člověka potěší, když v hebkém krému vidí tečky pravé vanilky a může si dopřát kromě dezertu samotného ještě megaporci ovoce v ceně. 
Na Grund Restaurantu je vidět, že ho vede šikovný mladý kuchař, který se nebojí dělat věci jinak, než je v kraji zvykem. Spolu se skvělým servisem – ochotná, vycvičená a milá obsluha přesně ví, co je na menu, a dokáže poradit, i když vlastně nevíte, na co máte chuť – a s rozumnými cenami za kvalitní jídlo bych podniku přála, aby se častěji zaplnil nejen golfovými nadšenci.
