Neznám nikoho, kdo by se vinou právě přeběhlé černé kočky přizabil v autě. Stejně tak nevěřím, že to co se náhodou stalo v pátek třináctého by se nemohlo stejně tak odestát o den dřív nebo později. Mám své rituály, ale nejsem pověrčivý. Přesto jsem za svůj život v restauracích narazil na jisté pověry, nebo pravidla, které bylo radno poslouchat. Protože jejich ignorování by mohlo mít za následek fatální ovlivnění finančního výsledku směrem k nule.
Pověra č. 1
První pověrou, na kterou si vzpomenu, bylo pravidlo: první platící host v daném dni nesmí být žena. Dodnes mi vůbec není jasné, kde a v čem má tato pověra kořeny a oporu. Co se stalo, tak strašného, že od jisté doby i dospělí rozumní mužové na place raději udělali první tržbu sami, třeba koupí balíčku cigaret, než aby dopustili platbu od dam, které do podniku vešli jako první. Přitom den v restauraci je událostmi tak nabitý a dlouhý, že pohlaví prvních hostů je zapomenuto nejdéle do půl hodiny po jejich odchodu. Snad je zatím jen nějaký druh psychologie, který číšníkům pomáhá překonat případné rozmrzení z malého výdělku s tím, že kdyby jako první platily ženy, byla by situace v kasírtašce zřejmě ještě podstatně horší. Každopádně netuším, zda je tato pověra ještě platná, spíš mám pocit, že sama zanikla s odchodem absolventů "staré školy."
Pověra č. 2
Drhou pověrou, kterou připomenu, je definice nejhoršího hosta. Jde o vousatého brýlatého pána v několika verzích: vousatý brýlatý pán ve společnosti, vousatý brýlatý pán, který přišel sám a vůbec nejhorší host je vousatý brýlatý zrzavý pán. Já jako nazrzle vousatý pán s brýlemi pomalu na cestě si snažím toto pravidlo nebrat osobně. I když na druhou stranu jsou dny, kdy dávám této pověře za pravdu a sám mám do ideálního hosta víc než daleko. Samozřejmě, že takových problematických hostů zažije obsluha více než je příjemno, ale jen vousatý brýlatý, eventuálně zrzavý pán má předem omluvu a může pouze příjemně překvapit.
Černý Petr
Spíš záhadným pravidlem než regulérní pověrou je fenomén "Černého Petra." I ty nejpovedenější dny, kdy je restaurace do posledního místa zaplněná, vše funguje bez výraznějších zádrhelů, mají svou oběť. Nikdy se to nestane u stolu, kde sedí nějaká větší společnost, ale zpravidla se jedná o nějaký nenápadný pár, který onoho dne platí krutou daň za spokojenost okolních spolustrávníků. Cokoliv, i sebemenší maličkost, která se nepovede, se stane právě jim. Pokud se na něco zapomene, jedná se vždy právě o jejich objednávku. Jestliže kuchyně toho večera zkazila jen jedno jediné jídlo, bylo to to jejich. Zkrátka a dobře tam funguje nějaká zákonitost, která se nedá porušit. Obsluha se cítí neschopně, bezmocně a nic si nepřeje víc než jejich brzký odchod. Hlavně pro jejich vlastní dobro. Pravý "Černý Petr" je navíc naprosto nekonfliktní a k dovršení pocitu trapnosti odmění obsluhujícího nějakým naprosto neadekvátně vysokým spropitným.
Sůl a pískání
Další pověru reprezentují symboly finanční smůly. Ať už jde o převrženou slánku nebo o veselé interiérové pohvizdování, rozumějme "napískávání bídy". Převržená slánka se dá ještě zachránit okamžitým přehozením špetky přes rameno, ale s pískáním je to složitější. To nám podle starého pana vrchního mohlo přinést neštěstí do peněženky v horizontu celého dospělého života.
Jistě by se v podobném duchu dalo pokračovat déle, ale jak tvrdím, nejsem pověrčivý, a tak jsem ty ostatní zřejmě zapomněl. Jen jedno dobré pravidlo se mi ještě vybavuje. Týká se hlavně stravování na dovolené nebo při nějaké zahraniční cestě a není to ani tak pověra hospodská, jako spíš hostovská. Sám jsem si její platnost ověřil z obou stran a opravdu funguje. Pokud jsem byl v nějaké místní restauraci nadšen a jsem rozhodnut si tam návštěvu zopakovat, tak tam nikdy nechodím hned následující den. Proč? Očekávání druhý den je zpravidla podstatně vyšší a šance podniku znovu ho překonat a opět něčím příjemně překvapit úměrně menší. A jako na potvoru to většinou dopadne ještě hůř a já jsem v pozici zmiňovaného "Černého Petra."
Ptal jsem se kolegů kuchařů, zda i oni mají nějakou svoji pověru, něco, co se týká například první smolné objednávky nebo čehokoliv spojeného s denní rutinou. Odpověď: Ne! A je to tak dobře. Právě i díky racionálně se chovající a dobře fungující kuchyni má obsluha na place méně problémů s neexistujícími jevy či bytostmi. A to je něco, co si zaslouží zaťukat na dřevo.
