Scott Van Wagenen je rodák z USA a v gastronomii v Berouně začínal podnikat s obyčejným stánkem rychlého občerstvení. Tak úplně obyčejný ten stánek ovšem samozřejmě nebyl. Hamburgery, které prodával, obsahovaly jednu surovinu, která je zásadně odlišovala od konkurence: hovězí maso.
Může to znít jako vtip, ale podle vyjádření výrobců i prodejců je běžný český spotřebitel zvyklý na specifické chutě. Takže místo sýru chce "výrobek sýrového typu", místo šlehačky vyžaduje ztužený olej a v případě hamburgeru mu není podezřelé, že cena mražené placky je menší než cena obalu, ve kterém jídlo dostane.
Přijmout tato specifická pravidla českého gastronomického hřiště se Van Wagenenovi naštěstí nechtělo, a tak ve svém fastfoodu začal nabízet "tex-mex" a hamburgery připravené z takových surovin, aby se za ně ani za výsledný produkt nemusel stydět. Chvála tex-mex a hamburgerů Těžko říct, jestli je v Berouně větší koncentrace cizinců, anebo se český konzument dokáže svých specifických chuťových návyků vzdát, když má možnost ochutnat kvalitu. Důležitý je výsledek Američanova snažení – navzdory nelehkým začátkům si stánek našel svoje zákazníky a po zhruba osmi měsících existence povýšil na "kamenné" bistro. Van Wagenen dokonce zvažuje další expanzi formou franchisingu.
Jednoduchá, avšak chuťově velmi pestrá jídla vycházející z mexické kuchyně jsou v USA velmi populární. Označení "tex-mex" odkazuje na oblast, odkud se tento fenomén začal šířit: Texas a Mexiko. Spolu s hamburgery jej mnoho lidí vnímá jako typický příklad poněkud podřadné americké gastronomie, je ale třeba si uvědomit, že podřadnost v jídle nevzniká jednoduchým nebo masově rozšířeným receptem, ale – a pouze – neúctou k surovinám a neschopností kuchaře.
Blackdog Cantina je skvělý příklad toho, jak se tahle jídla dají připravit kvalitně. A asi je to i jedna z mála cest, které na malém městě dávají ekonomický smysl. Nechceli totiž kuchař slevit z kvality a zároveň se vejít do rozumné ceny (která se rozhodně nerovná hodnotě průměrné stravenky), pak musí vymyslet, jak zpracovat levnější suroviny. Právě mexická kuchyně v tomto ohledu nabízí široké spektrum receptů.
Byla by však veliká škoda vnímat tento podnik jen jako tex-mex bistro. Tacos, burritos a hamburgery jsou sice jejich stálým a hlavním sortimentem, ten je ovšem doplňován speciální denní nabídkou. Při naší návštěvě to byl například jelení guláš (ten jsme ale neochutnali, náš záměr byl prozkoumat jejich stálou nabídku).
Málo místa pro spoustu zájemců Bistro v Pivovarské ulici poznáte už z dálky podle obsazené zahrádky, vedle které prý brzy pro děti vybudují pískoviště. Vnitřní prostory jsou poměrně malé a řekl bych, že původně byly navržené spíš pro běžný obchod. Jakmile počasí znemožní posezení na zahrádce, zcela jistě nastane o těch pár míst uvnitř bitva. Snad se do té doby podaří zlepšit vzduchotechniku, protože vedro uvnitř nás okamžitě vyštvalo ven.
Na vnitřní teplotě má největší zásluhu hlavní dominanta bistra, otevřená kuchyně. Od těch několika málo stolků ji dělí jenom bar, nad nímž je na tabulích vypsáno menu. Obě obsluhující slečny byly pohotové a milé, k pití nám nabídly domácí limonádu za 20 korun, kterou jsme s nadšením přijali. Snaží se tu také o to, aby měli v nabídce piva z malých pivovarů, za což jim patří další z mnoha pochval. Ve vedru, které panovalo, jsem namísto čtrnáctky nebo sedmnáctky z Dobřanského pivovaru Modrá hvězda raději sáhl po skvělé jedenáctce, Šerákovi z Hanušovic, za 25 korun.
Stovka a pár drobných, to stačí V Blackdog Cantině měli plno, přesto jsme na předkrmy dlouho nečekali. Chuť hovězího taca, malé kukuřičné tortilly za 35 korun, určovalo speciálně ochucené hovězí maso a lehce pikantní salsa zjemněná kysanou smetanou a salátem. Kukuřičné chipsy nachos s fazolemi, hovězím masem, salsou, avokádovým guacamole, zapečené se sýrem, svou vydatností mohly posloužit jako hlavní jídlo – a to jsme si dali jen malou porci za 95 korun.
Dlouze vařené hovězí maso ochucené paprikovou marinádou Adobo bylo také základem prvního hlavního jídla, burrita za 110 korun. Zdá se, že v tomhle bistru jakékoliv jídlo, které cenou osciluje okolo stokoruny, znamená vydatný chod. Velká tortilla plněná rýží, fazolemi a hovězím masem by klidně nasytila i dva strávníky. Chuťově opět dokonalé, výraznou náplň doplňovala krájená a semínek zbavená rajčata s koriandrem a salát, vše zjemňovala kysaná smetana.
Vrcholem a nezapomenutelným zážitkem byly hamburgery. Mají pět druhů s volitelnou váhou masa a jeden vegetariánský. Po tom všem, co už jsme snědli, jsme si pochopitelně vybrali menší, 140gramovou verzi – standardní dvousetgramovou si dáme příště. Menší varianta jejich Infarkt burgeru stojí 100 korun a kombinace šťavnatého hovězího, křupavé slaniny, sýra, rajčete, cibule, guacamole a sušené papričky ancho byla dokonalá. Nepodceňují ani bulky, které si nechávají péct v nedaleké pekárně podle vlastního receptu!
Návštěvu berounského bistra Blackdog Cantina bych nechtěl doporučit, ale rovnou nařídit. Finančně se to vyplatí snad i se započítáním nákladů na dopravu; ale i kdyby ne, můžete si být jisti, že v tomhle podniku lidem záleží na tom, co sníte.