Předminulý týden oblažily letní okurkovou sezonu českého bulváru vpravdě osvěžující titulky: "Pohlreich a spol. utekli z krčmy bez zaplacení." Při natáčení jednoho z dílů televizního pořadu Ano, šéfe! měl údajně štáb (podotkněme bez hlavního protagonisty Zdeňa Pohlreicha) vytvořit útratu takřka dvacet tisíc korun a následně ji odmítnout zaplatit. Zprávu převzala většina seriózních médií a průšvih byl na světě. Dovedu si představit kolik silných slov muselo padnout, jenže tentokrát nebyly v hledáčku hlavy lemplovských kuchařů. Ať už byla původní dohoda jakákoliv, a existoval dokonce nějaký bianco účet za příslib hvězdičky, nebo došlo jen k nedorozumění, povedl se svitavskému restauratérovi hned dvojitý marketingový zásah. Upozornil na svůj podnik pár měsíců před samotným vysíláním a ještě si vytvořil alibi pro eventuální negativní vyznění svého podniku s tím, že jde o mstu anebo jen pochybné dílo jakési bandy neplatičů.
Neplatiči ze sportu
Setkání s neplatiči patří bohužel v restaurační branži k ne snad úplně častým, přesto však celkem běžným jevům. Samotní nepaltiči jdou rozdělit do několika skupin. První jsou neplatiči ze sportu. Nezapomenu na velice úspěšnou fintu jistých mladíků v devadesátých letech. Na ulici se seznámili se slečnou a pozvali ji na večeři. Po dezertu, kávě a pár panácích se vytratili na toaletu a už je nikdo nikdy neviděl. Personál většinou neměl podezření, dokud u stolu seděla i chudák opuštěná slečna, na kterou následně padl úděl celou trachtaci vyrovnat. Obzvlášť zoufalá a nefér metoda.
Dalším druhem jsou neplatiči z hladu, takzvaní polosebevrazi. V paměti mi utkvěl slušně vypadající pán, který si objednal kachnu, pivo, kávu a po konzumaci požádal o účet. Když ho obdržel, přesunul ho před společnost, ke které si přisedl, se slovy: "Zaplaťte to, prosím" a doprovodil svou žádost pohledem psích očí. Bohužel u spolustolovníků neuspěl, občanku ani peníze neměl, tak jsme ho nechali nakonec být. Útrata byla kolem dvou stokorun, čas a energie, kterou bychom museli do řešení celé věci vložit, převyšovaly potenciální, velmi nejistý zisk. To je zároveň také důvod, proč tento druh neplatičů riskuje velice nepříjemnou, často agresivní reakci ze strany personálu. Ani to mu však nezabrání v tom, zkusit to. Pro mě osobně jde o těžce pochopitelný adrenalinový sport řízený heslem raději být seřezán s plným břichem než zůstat nepoškozen na těle, ale hladový.
Neplatím, mám k tomu své důvody
Další neplatiči mohou být vedeni přesvědčením, že prostě platit nemusí. Že k tomu mají oprávněný důvod. Třeba mouchu poletující kolem hlavy. Přesně tak postupoval francouzský host, který v Praze před lety projektoval stavbu známého hotelu.
"Poslouchej, kluk, já nic neplatit, tady lítá la muš," oznámil hned při úvodní objednávce. Nepomohla nabídka přesednutí k jinému stolu ani promptní zlikvidování otravného hmyzu.
"Lítala la muš, neplatím nic" bylo během večera zopakováno ještě mnohokrát, ale personál to celé bral jako žert. Chyba. Nakonec musela zasáhnout policie, protože v tomto případě byla útrata podstatně vyšší než u pána s kachnou.
'Holubí letka' a kouzelníci
Dalšími a asi nejčastějšími dvěma druhy neplatících hostů jsou kouzelníci a ti nápadní. Nápadní neplatiči mají většinou smůlu, jsou předem otipováni a v průběhu návštěvy bedlivě pozorováni. V případě nějaké dražší objednávky bývají tito hosté požádáni o doložení své momentální solventnosti.
Naopak, kouzelníci ve své zálibě neplatit umí chodit. Většinou zmizí tak šikovným způsobem, že se na to přijde až za určitou dobu a nikdo z obsluhy si nemůže vybavit jejich podobu. Pokud je podnik vybaven kamerovým systémem, podělí se alespoň personál o jejich podobu se spřátelenými podniky s vizí, že snad jindy a jinde budou ve svém unikání méně úspěšní. Kapitola sama pro sebe jsou plánovaní neplatiči. Mezi ně lze zařadit mimo jiné i notoricky známou "holubí letku". Skupinu osob, která ve větším či menším počtu "nalétává" na akce se sponzorovaným pohoštěním a bohatě vyzobává potravu i do přinesených zavazadel.
Do podobné kategorie patří chroničtí vymetači večírků, což je často jediná činnost, která dotyčné proslavila na stránkách duševně odpočinkových magazínů. Některé podniky se přitom snaží přilákat cílovou skupinu hostů, která by se ráda viděla na stejném místě jako ona známá celebrita. Pro tyto případy si v rámci reklamy návštěvu těchto neplatících "takycelebrit" tyto podniky přímo dotují.
