Už i k nám dorazil trend, se kterým se lze často setkat v zahraničí a jehož vrcholnou formou bylo například hostování slavného Thomase Kellera v Harrods. Americký šéfkuchař a autor několika kuchařek letos v říjnu v legendárním londýnském obchodním domě předváděl deset dnů hlavní hity svých michelinských restaurací.
Tento trend se snaží o to, aby vedle typických fastfoodů a kavárniček, ve kterých se lidé spěchající za nákupy mohou rychle občerstvit a nabrat síly k dalšímu shoppingu, vznikly skvělé restaurace s jasným důrazem na výjimečné jídlo, servis i prostředí. Restaurace, jež do rychlého světa nákupních center, letišť nebo nádraží vnesou jinou kvalitu.
Zatím zůstává u slov
V Brně se této příležitosti chopili provozovatelé známé restaurace Valoria a začátkem října slavnostně představili Garden restaurant, kde chtějí nabízet atraktivní mix francouzské a italské gastronomie. To, co se běžně označuje jako předzahrádka, je tím prvním, co již z dálky k restauraci upoutá pozornost. Ostrůvek díky květinám po obvodu úspěšně odděluje usazené hosty od okolí, ale také od samotné restaurace, do které se kvůli absenci soukromí usadí jen málokdo. Interiéru dominuje kamenem obložený bar, za kterým je otevřená kuchyně. To spolu s osvětlením vytváří exkluzivní prostor, kam ovšem nahlédne každý kolemjdoucí, a hosté jsou tak pod permanentním dohledem jak z kuchyně a baru, tak zejména z nákupní galerie.
Oběd v záři neonů. Brněnský Garden restaurant chce do obchodního centra Olympia vnést mimořádnou kvalitu, zatím se mu ale příliš nedaří.
Trochu rozpačitý bývá také úvod, kdy personál neví, jestli jste se zastavili a jen obdivujete interiér, nebo čekáte, zdali vás usadí, což vzhledem k úrovni podniku předpokládáte. Máte-li štěstí na místo na "předzahrádce", možná budete mít i štěstí na usměvavé vrchní, kteří zabodují perfektní francouzskou výslovností. Ale můžete mít i smůlu – pak zažijete trapné ticho, kdy číšník z jiné směny neví, co je to dijonská hořčice, nezná nabídku vína. Druhý zážitek provázejí také hrubky na tabuli inzerující vybrané položky z menu.
Nabídka jídel je na první pohled v pořádku. Stručné a logicky členěné menu odpovídá deklarovanému zaměření restaurace a pochvalu si zaslouží i označování a hlavně sama nabídka bezlepkových jídel. Předpokládám, že nejčastější výtkou hostů budou ceny. Za polévku, hlavní chod a dezert očekávejte útratu začínající na 300 korunách, což mnoha lidem přijde hodně (přitom ti samí možná v klidu akceptují 60 a více korun za kelímek popcornu v kině sídlícím v tom samém obchodním centru).
Spíš než s cenami je ale potřeba polemizovat s proklamovaným důrazem na sezonu a zejména na vysokou kvalitu. Hned u předkrmů jsem mohl být spokojený jen s jedním ze čtyř. Rajčatový mix s prosciuttem amozzarellou byl podezřelý na první pohled a potvrdilo se to i prvním soustem. Chtít v prosinci zralá a chutná rajčata je naivní, ale neumět je ani správně nakrájet, servírovat je s tuhou mozzarellou a chtít za výsledek, kde jsou jedlé jen dva plátky sušené šunky, 99 korun je minimálně drzé.
Na rajčatovém mixu jsou jedlé jen dva plátky sušené šunky.
Žádnou radost neudělal ani hovězí tatarák za 148 korun, který servírují namíchaný, a to bohužel tak, že kromě cibule a přemíry pikantní dijonské hořčice už žádnou jinou chuť nevnímáte. Salát Caesar se měl jmenovat spíš "římský salát se smetanovočesnekovým dresingem a česnekovými krutony", pak by mi asi ani nevadila ta nesmyslná vypražená slanina. Pouze tygří krevety s chilli za 159 korun splnily očekávání a decentní kombinace chilli a nevysušeného masa fungovala skvěle.
Tygří krevety s chilli.
Tak tedy jaro, nebo podzim?
Kvalita hlavních chodů byla naštěstí lepší, ovšem znovu ochutnat bych chtěl pouze jedno jídlo, a to ještě s drobnou úpravou. Na horké lasagne, které jsou jinak vynikající a za 189 korun s přehledem nejlepší jídlo, je opravdu nesmysl pokládat neochucený salát . Italské houbovochřestové risotto by nemělo míchat jaro s podzimem, ubrat trochu másla a za 169 korun to bude uspokojivý exemplář italské klasiky. To už nelze říct o válcovitých těstovinách cannelloni plněných ricottou a špenátem za 159 korun. U nich bych uvítal, kdyby se šalvějí nejen zdobily, ale kdyby se chuť a vůně tohoto koření nechala rozvinout vmáslové omáčce. (Mimochodem bych doporučil větší pečlivost při psaní italských názvů.) Steak z tuňáka s grilovanou zeleninou a kaparovou tapenádou byl správně natolik zprudka opečený, aby uvnitř bylo maso syrové. Jen za 345 korun očekávám jídlo kompletně precizně připravené, a tedy ne s ledabyle ogrilovanou i servírovanou zeleninou.
Absence preciznosti se projevila i u dezertů, které jsou jen velmi průměrné a bez šance na trvalejší zápis do paměti. Třeba čokoládové creme brulee za 99 korun se od laciné přeslazené čokoládové líbivosti snaží odlákat pozornost k nesmyslné mističce ovoce (v kombinaci malina – rybíz – fík – opravdu fík!). Jednoduchý koláč Tarte Tatin (bohužel v menu opět s překlepem) za 79 korun nechají pokazit jablky s jádřinci. Garden restaurant asi nakonec opravdu bude jediným místem v nákupním centru Olympia, kde se lze civilizovaně najíst. Bohužel kvalita a preciznost provedení neodpovídá cenám ani prostředí a host musí opatrně vybírat, místo aby se v klidu svěřil do péče šéfkuchaře.
