Lilek nechte vypotit. A připravte si z něj třeba kaši

Staří Řekové lilku říkali jablko bláznů, věřili totiž, že jeho přílišná konzumace může člověka připravit o rozum. Nebyli tak daleko od pravdy: syrový lilek k jídlu není – obsahuje jedovatý solanin. Stačí ale krátká tepelná úprava, a zmizí nejen solanin, ale i nepříjemná nahořklá chuť.

Lilek, u nás zvaný i baklažán, může podobně jako cuketa narůst do gigantických rozměrů a stejně jako u cukety u něj platí, čím menší, tím lepší. "Pokud si lilek pěstujete sami, nezapomínejte jej včas sklízet, jen tak si opravdu pochutnáte. Starší plody už obsahují velká nahnědlá semena, navíc mohou být vodnaté a hořké," radí Roman Paulus, šéfkuchař restaurace pražského hotelu Alcron. V obchodě vybírejte na omak pevné plody s hladkou slupkou a jasně zelenou čepičkou, a pokud si to recept vyloženě nežádá, lilek neloupejte – těsně pod slupkou prý obsahuje nejvíc tělu prospěšných látek.

VIDEO: Víte, jak správně předpřipravit lilek? Hanka Michopulu vám to prozradí ve svém videu. A přidá jednoduchý recept na pečené lilky s tzatziky. Na video se podívejte ZDE

Lilek se porcuje stejně snadno, jako čistí, ale ať už se rozhodnete pro podélné plátky nebo kolečka (ideální je tloušťka plus minus centimetr), ještě před samotným vařením mu dejte chvilku na to, "vypotit" se: Plátky z obou stran posypte solí (sůl je další a poslední zbraň proti nežádoucí hořkosti) a nechte ležet třeba na prkýnku. Lilek se během pár minut "orosí" a vy pak přebytečnou tekutinu osušíte třeba papírovou utěrkou.

Při pečení vcelku jej raději propíchněte

Tahle předpříprava je opravdu důležitá a vynechat se dá snad jen v případě, že plánujete lilek péct vcelku (v tom případě je radno plody baklažánu ještě před samotným pečením na několika místech propíchnout vidličkou nebo nožem, jinak hrozí, že v troubě explodují). Lilek totiž obsahuje spoustu jemných vzduchových bublinek, které jsou velmi ochotné vstřebávat jakoukoli tekutinu, kterou jim nabídnete.

Olej nevyjímaje. Teprve když z něj dostanete přebytečnou vodu, poruší se i pěnová struktura, a lilek pak nebude tuk nasávat jako houba.

Jedovatě zbarvené plody lilku jsou oblíbenou součástí arabské, francouzské i řecké kuchyně. Z přísně botanického hlediska je to sice ovoce (stejně jako například rajče), v kuchyni mu ale sluší ryze zeleninové úpravy: skvěle si rozumí s rajčaty, česnekem, bylinkami, ale i masem včetně ryb; dá se grilovat, péct i nakládat. "Můžete jej taky nechat trochu zkaramelizovat a pak vyšlehat do jemné kaše (viz recept)," doplňuje šéfkuchař.

Pečený mořský vlk s kaší z kandovaného lilku Budete potřebovat: * 500 g lilku * 40 g práškového cukru * šťáva z jednoho citronu * 60 ml oleje z lískových ořechů * stroužek česneku * tymián * sůl, pepř Postup: Lilek oloupeme, nakrájíme na kostičky a namarinujeme práškovým cukrem, citronovou šťávou, tymiánem a najemno nasekaným česnekem. Pečeme přiklopený v troubě při 200 stupních asi 40 minut. Během pečení průběžně mícháme, až je lilek zkaramelizovaný a měkký. Po upečení ještě teplý lilek rozmixujeme na jemnou kaši a postupně do ní zašleháme ořechový olej. Pokud je to potřeba, dáme pyré ještě do hrnce a vyvaříme přebytečnou tekutinu. Podáváme s pečeným mořským vlkem nebo jinou rybou a čínským zelím.

Pokud je pro vás dostatečnou výzvou už samotná barva téhle zeleniny, přidržte se klasiky: ratatouille (francouzská verze leča, neobsahuje ale uzeninu ani vejce, zato v ní nesmí chybět lilek, cuketa a čerstvé bylinky), babaganuš (pyré s arabskými kořeny z lilku, sezamové omáčky, citronu a olivového oleje) či musaka (zapečená směs mletého masa, nejčastěji jehněčího, lilku, rajčat a někdy také cukety či brambor) se u vás doma určitě zabydlí.