Jak napsala agentura AFP, "Pure Ceylon" pro svět čaje znamená totéž, co "single malt" pro whisky. Za to jsou také čajoví nadšenci ochotní platit a utratit za srílanský čaj až dvojnásobek částky, jaká se platí za míchaný.
Země je dlouhodobým hlavním vývozcem této komodity, ale nyní Asociace vývozců čaje (Tea Exporters Association - TEA) chce dovážet lístky ze zemí, jako je Keňa, Vietnam nebo Indonésie, a míchat je s kvalitnějším místním produktem.
Členové TEA, kteří představují více než 80 procent srílanských vývozců čaje, míní, že by ostrov měl využít zkušenosti s mícháním čajů a upevnit si tak pozici čajového centra, kterou ohrožují další země. Argumentují tím, že vysoká kvalita a jí odpovídající vysoké ceny posunuly značku Pure Ceylon Tea mimo dosah lukrativního masového trhu, jakkoli si toto průmyslové odvětví uchovává záviděníhodnou reputaci.
"Tratíme, protože náš čaj je příliš drahý," řekl AFP prezident TEA Niradž de Mel. "Nemáme levnější čaj, který by mohl soupeřit na trhu pro masy," dodal. Podle něj by Srí Lanka mohla téměř zdvojnásobit svůj vývoz 300 tisíc tun ročně, pokud přistoupí na "realističtější" pohled na světový trh a začne míchat své čaje s levnějším dovozem.
Srí Lanka aktuálně nedovoluje import čajů pro míchání, ale v květnu TEA oznámila, že oficiální srílanský úřad pro čaj SLTB tuto možnost zvažuje. Tato zpráva ihned vyvolala intenzivní diskusi mezi "puristy" a "realisty", jejichž bitva se následně přelila do tisku i na internet. Podle SLTB zatím žádné rozhodnutí nepadlo; podle úřadu je nicméně třeba najít nějaké "vyvážené řešení".
Puristé, mezi něž patří hlavní srílanský výrobce čaje Herman Gunaratne, se obávají, že míchání s levnějším čajem podkopá v dlouhodobém horizontu pověst tohoto odvětví. "Jsme známí nejkvalitnějším čajem," řekl AFP Gunaratne. "Proč bychom měli naši pověst ředit?" Čaj není na Srí Lance původní rostlinou, ale poté, co jeho první keřík na ostrově v roce 1849 vysadil Skot James Taylor, stala se tato komodita hlavním vývozním artiklem a hlavním zdrojem devizových zisků.
