Podle šéfkuchaře Jaroslava Sapíka je česká kuchyně mnohem rozmanitější a lepší, než její pověst. V kuchařce Česko na talíři soustředil přes stovku regionálních receptů. Upozornil, že předkové vařili zdravá jídla, když střídali luštěniny, obilniny, zeleninu i brambory. Každý pátek jedli ryby, maso bylo jen ve svátek.
"V mnoha regionech dodnes připravované chlebové polévky, obohacované vejcem, mlékem či podmáslím, s houbami a běžným kořením, především kmínem jen opisují nejrozšířenější pokrmy pozdního středověku," řekl ČTK.
V 19. století se totiž česká kuchyně začala prolínat se středoevropskou. Patrné jsou vlivy gastronomie rakousko-uherské monarchie, z níž si česká kuchyně některá jídla převzala. To, čím by se proslavila, však nemá, neboť palačinky, knedlíky a štrúdly si nárokují i jiní.
Roman Vaněk o dědictví babiček
Na dědictví babiček se soustředil Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu v kuchařce Kouzlo kuchyně Čech a Moravy. Na 40.000 prodaných výtisků předchozích Pokladů klasické české kuchyně ho zaskočilo; během jedenácti měsíců se dočkala šesti vydání.
Na rozdíl od regionální Sapíkovy kuchařky smíchal dohromady krajové pokrmy. "Vždyť nedělní oběd můžeme začít slezským bigosem, pokračovat karlovarským gulášem a končit pražským koláčem," řekl.
Vaňkovi se nelíbí, že lidé jsou buď kulinářsky "úplně vpravo", když se živí jogurty, saláty a pohankou, či "radikálně vlevo", kdy se přecpávají tučnými a kalorickými jídly. Radí používat selský rozum, protože dobré jídlo rovná se dobrá nálada, a tedy i zdraví.
Projedli jsme se k svíčkové
"Během staletí jsme se projedli ke svíčkové, nemůžeme to zpochybnit. Ať už svíčková, králík nebo zvěřina, pak na smetaně, mírně nasládlé, lehounce kyselé, výživné a vyžadující knedlík jako jedinou možnou přílohu," napsal v předmluvě Tomáš Karpíšek z restaurace Ambiente. Dosvědčuje, že na omáčce nelze šetřit, patří tam hustá smetana. Knedlíků ovšem nelze sníst deset.
Podle Jany Vašákové a Zdeny Skokanové, autorek kuchařky Jezte česky s podtitulem Rok v naší kuchyni, však českou kuchyni nedělají jen omáčky, knedlíky a jiná složitě připravovaná či kalorická jídla. Jsou to především čerstvé sezonní suroviny a inspirace tradicemi, uvádějí. I ony potvrzují, že naše babičky vařily jednoduše, dobře a také levně.
Ve své kuchařce se autorky soustředily na roční období a recepty jídel typicky jarních, letních, podzimních a zimních. První oddíl začínají bylinkami, poslední hustými polévkami a luštěninami. Zájemci tu naleznou nejrůznější úpravy pohanky, jáhel, dozvědí se, jak člověka zahřeje zázvorový čaj, i leccos zajímavého o vánočních specialitách včetně staročeské muziky. To se sušené ovoce spařilo horkou vodou, okořenilo skořicí, hřebíčkem, anýzem a badyánem, osladilo medem a s citronem vařilo do změknutí.
