Lidovky.cz

Na francouzských talířích často končí indonéské žáby

Jídlo

  17:00
BOGOR - "Ve jménu Alláha!" vykřikuje prodavačka a ostrým řezem odděluje hlavu žáby od trupu. Živočich odchycený v indonéských bažinách hemžících se komáry skončí na stole s bělostným ubrusem v některé módní restauraci v Paříži.
Žabí stehýnka (ilustrační foto)

Žabí stehýnka (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Indonésie je největším světovým vývozcem žab a dodává 80 procent těchto zvířátek do Evropy. Podle odhadů však je domácí spotřeba dvakrát až sedmkrát vyšší než export, protože Indonésané žáby rovněž milují, píše agentura AFP.

Pro Sri Mulyaniovou, jednačtyřicetiletou prodavačku žab, to je přímo požehnání. Časně zrána na trhu v Bogoru nedaleko Jakarty strhává Sri Mulyaniová kůži žab, noří prsty do slizkého masa a vyjímá vnitřnosti a takto vykuchané žáby hází na hromadu.

Kolik sní ve Francii žab?

Francie, která ročně zkonzumuje 80 milionů žab, reagovala na toto nebezpečí už v roce 1980 tím, že zakázala jejich odchytávání pro komerční účely. Koncem 80. let zakázaly lov žab také Indie a Bangladéš.

"Když se mi z toho zvedá žaludek, myslím na peníze, které si vydělám," říká. Prodavačka a její manžel Suwanto, jenž žáby chytá, si denně vydělají v přepočtu až 870 Kč. To je úplné jmění, jestliže si uvědomíme, že minimální měsíční mzda v Jakartě je v přepočtu kolem 4250 Kč.

"Žáby chytám od roku 1992," uvádí Suwanto, který má stejně jako mnoho Indonésanů jen jedno jméno. "Můj otec je také chytal." Osmačtyřicetiletý Suwanto nemusí chodit daleko, aby si vydělal na svůj chléb. Za jeho domem se do ztracena rozkládají rýžová pole a močály. Každý večer, když se již dosti setmí, vychází se skupinou přátel na lov.

Žáby jsou pro ekosystém důležité

S bosýma nohama v bahně se muži pohybují pomalu a potichu, aby svou kořist nevyplašili. Mdlé světlo jejich hornické svítilny jen nepatrně osvětluje okolí, ale jejich oči již přivykly tmě a snadno zvířata odhalí. Během několika okamžiků pochytají desítky žab v místech, kde by nezkušené oko nevidělo nic jiného než bahno. Když se po půlnoci vracejí domů, mají dohromady 50 až 70 kilogramů žab. A tak je to každou noc.

Ekologové varují, že tímto tempem může být žabí populace brzy zdecimována. "Obáváme se, aby žáby takto nevymizely," varuje Sandra Altherrová z německé organizace Pro Wildlife, která loni zveřejnila poplašnou zprávu o této situaci. Kdyby žáby vymizely, utrpěl by tím celý ekosystém, protože obojživelníci jsou důležití k tomu, aby se zabránilo rozšíření škůdců.

Muslimové žáby nejedí

Indonésie se tak chopila příležitosti. Na obrovském souostroví s rovníkovým podnebím, kde se žáby lovily už dlouho, je rovněž s oblibou konzumují, zejména významná indonéská menšina čínského původu.

Muslimská většina nad pojídáním žab ohrnuje nos, neboť věří, že zvíře je "harám", tedy koránem zakázáno. Sedmatřicetiletý Indočíňan Ferdian Čang přichází každé ráno nakupovat na trh v Bogoru, aby zásobil žabími stehýnky svou restauraci, kde tento pokrm patří mezi speciality. "Žijí v přírodě, jako biokuřata. Jejich chuť nemá sobě rovné," libuje si.

Autoři: ,
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.