Psi, kočky, fretky, myši, nic není jednodušší, tvrdí čtyřiasedmdesátiletý důchodce Boyt, než sebrat některé takové zvíře na kraji silnice, dopravit do jeho domu v Cornwallu na jihu Anglie, stáhnout kůži mu, vykuchat ho a uvařit.
Tento milovník přírody, jehož dům je vyzdoben lebkami zvířat a jejich vycpaninami, si dopřává tuto nezvyklou krmi už od 60. let. A vyzývá všechny, aby ho následovali.
ČTĚTE TAKÉ: |
Před ušklíbajícími se návštěvníky, jimž se svěřuje se svým prapodivným zvykem, prohlašuje: "Kdybyste to ochutnali, pravděpodobně byste to ocenili!" "Problém není v chuti takového jídla, ale v našich hlavách," konstatuje a míchá pozvolna se dusícím ragú.
"Musíte udělat první krok. Musíte si říci: je to opravdové maso," radí.
Pes je největší lahůdkou
Svěřuje se rovněž, že jeho oblíbeným pokrmem je pes. Na jeho talíři už skončili dva chrti a jeden labrador. Nicméně se jako džentlmen vždy nejprve snaží nalézt majitele usmrcených psů, než se do nich pustí.
Chuť psího masa, která je prý "kulatá, hutná a jemná", přirovnává k beránkovi, a radí popíjet k němu červené víno, například chianti.
Sice dává přednost psům, ale v jeho ledničce nalezneme rovněž slepýše a a káňata.
Dva týdny mrtvý jezevec? Ano, ale nejdřív odstranit larvy
Nemá také nic proti konzumaci odleželého masa a uvádí, že už vařil a jedl jezevce, kteří byli mrtví dva týdny. Doporučuje však nejprve odstranit larvy masařek a další hmyz.
"Jedl jsem už zvířata, která byla zelená a hnila. Když to dobře uvaříte, hniloba nijak konečný chuťový zážitek neovlivňuje," tvrdí Arthur Boyt. "Po požití zvířat usmrcených na silnicích jsem nikdy nebyl nemocný. Některým lidem, kteří tady jedli, sice bylo po návratu domů špatně, ale jsem si jistý, že to bylo z něčeho jiného," zdůrazňuje.
Zatímco Boyt dokončuje své ragú z jezevce, upřesňuje, že jí pouze zvířata, která zahynula při silničních nehodách a která osobně sebral. S lítostí dodává, že si může takhle vařit pouze za nepřítomnosti manželky, neboť ta je vegetariánka.
"Jednou týdně chodí na návštěvu k matce. Když tam zůstane přes noc, mám pěknou příležitost si udělat něco dobrého," říká.
Ve středu večer si pozval na návštěvu sedmnáctiletého Daniela Greenawaye, jenž už je celý nedočkavý, aby zasedl k tabuli. "Bude to zajímavé. Prý to je dobré," říká tento zednický učeň.
Hostitel si vyhradil hlavu zvířete a mladíkovi předkládá několik kousků podle jeho výběru. Talíře obloží vařeným špenátem a otevírá láhev silného španělského červeného vína Rioja.
Host nervózně krájí maso na talíři a pak uznává, že "to není špatné".
"Je to velmi jemné, je to tmavé maso jako u zvěřiny," raduje se Arthur Boyt. "Je to sladké, slané, dobře okořeněné. Á, tady jsou slinné žlázy. Mňam, mňam," pomlaskává nadšeně.
