Lidovky.cz: Byla pro vás druhá nominace v The World’s 50 Best Bars překvapením?
V roce 2012 to pro nás bylo obrovské překvapení. Tehdy jsme byli společně s maďarským Butikem vůbec první bar ze střední a východní Evropy, který v této soutěži získal nominaci. Pak samozřejmě přichází očekávání, jestli se tam dostanete znova. O to víc, když víte, jaký progres váš bar zažívá. Ale ano, překvapení jsme nakonec byli i tentokrát. A taky strašně rádi.
Lidovky.cz: Akademici ze soutěže se chystají návštívit váš bar. Znáte je?
Většinu těch lidí známe. Jsou to majitelé podniků, které v historii soutěže nominaci získaly. Já jsem tedy také jedním z akademiků. Je dobře, že je dnes komise tak široká, protože jinak bychom tam nikdy nebyli a vše by se točilo hlavně kolem Ameriky a Anglie, kde je úroveň i popularita barů logicky nejvyšší. Ale tím, že náš bar už je ve světě dost známý a Praha krásná, často jedou akademici navštívit obojí a my tak máme šanci je zaujmout. Nebo k nám zavítají na drink u příležitosti produktových školením, které v Čechách dělají. Na druhou stranu, určitě by bylo přehnané, kdybych řekl, že je znám všechny. Na to je těch akademiků opravdu hodně.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Pomáhá baru umístění v prestižním žebříčku?
Určitě. Hodně hostů za námi přijíždělo na základě vyhlášení finále. Věděli, že jsme se objevovali v nominacích nebo nás někdo jiný doporučil. V Americe a v západní Evropě je gastronomická kultura úplně jinde - odborné časopisy si kupují lidé z jiných oborů, běžně chodí do kvalitních restaurací, umějí si objednávat koktejly, vědí, co který znamená. Stane se, že sem přijede host s absolutním přehledem o historii jednotlivých koktejlů a kolikrát nás i přiučí. Takže ano, pomůže to každému baru. A je to velmi zavazující. Člověk nemůže udělat přešlap, protože by se mu to o to víc vrátilo.
Lidovky.cz: Jak vypadá samotné vyhlášení výsledků? Je to opravdu taková senzace jako předávání cen Oscar nebo Grammy, jak se říká?
Pro barový svět ano. Je to velká sláva. My tam jezdíme lehce ustrašení, takoví kluci z vesnice. Ale máme tam spoustu kamarádů, kteří nám od té nervozity pomůžou. Navíc, jak jsem říkal, ti lidi z oboru se mezi sebou znají, tak vše probíhá na velmi pěkné, přátelské úrovni. V roce 2012 se mi stalo, že po mojí pravé ruce stál Dale De Groff ze Spojených států a po levé Charles Schumann z Mnichova, což je vážně jako pro mladého českého herce Redford a Nicolson. Největší jména, která píší, publikují a jsou hlavní atrakcí všech akcí po celém světě. Takže si asi dovedete představit, jak mi bylo.
Lidovky.cz: Pomáhá vám, že se bar jmenuje Hemingway?
Hemingway barů je po celém světě velká spousta a často dosahují chatrné úrovně – jsou to zaplivané hospody se špatným servisem. Tak si občas říkám, jestli jsme si naopak nenaběhli a nejsme součástí něčeho, čeho nechceme. Ale Hemnigway byl známý barový povaleč s dobrým vkusem a nevzdat mu hold by byla škoda. Takže asi tak - uvědomuju si, že Hemingway barů existuje na světě spousta, ale já chci dělat ten nejlepší.
Lidovky.cz: Takže nejdřív byl název baru a od toho se odvíjel koncept?
Ono to bylo jednoduché. V roce 2002 jsem otevíral Hemingway bar pro jedny investory v Dubrovníku a když jsem viděl, jak je to krásné, koloniální, úplně jsem se do toho stylu zamiloval. Propadl jsem všem těm ratanovým sedačkám, žaluziím... Od začátku jsme měl představu, dělat to celé v návaznosti na Ernesta Hemingwaye a jeho život, čemuž jsme také přizpůsobili interiér a nabídku drinků. Když je koktejl spojený se Španělskem, přidáme do něj víno Shery, když je pojmenovaný po hotelovém pokoji v Mexiku, mícháme jej na bázi Tequilly.
