Lidovky.cz

PUNČOCHÁŘ: A najednou je každý šéfkuchař!

Jídlo

  9:14
Pro každou restauraci je zásadní spokojený zákazník, který za své peníze dostane přesně to, co si objedná. I já ve své restauraci chci takové klienty. Co jiného by si šéfkuchař ostatně měl přát. Problém nastane v momentě, kdy zákazník získá pocit, že by se měl skvěle najíst za svůj dvouhodinový plat.

Jan Punčochář foto: Grand Cru

Nevím jak vy, ale já když jdu do restaurace, a tím nemyslím na oběd za stovku, ale opravdu do dobré restaurace, mám chuť si vše užít. Je to stejné jako bych šel do kina, divadla nebo na koncert. Jdu za zážitkem, ne si našťouchnout pupek k prasknutí. Na takovou večeři nechodím každý týden, je mi jasné, že si na ni budu muset ušetřit.

Jdu si tam pro výborné jídlo, krásné víno a bezchybný servis. A jelikož si vybírám restaurace, kterým věřím, rozhodně se nehodlám pouštět do vymýšlení nových receptů, raději si nechám doporučit specialitu šéfkuchařem a víno sommeliérem. Od toho tam také jsou, tak ať se o mě pěkně postarají!

Bohužel u nás je zažito, že všichni mě chtějí okrást, dostat ze mě co nejvíce peněz, případně mi nabídnout to, čeho se potřebuji zbavit. Dovolte mi ale prozradit tajemství, které jsem odhalil už na začátku – cílem každé restaurace je spokojený zákazník, který se vrátí.

Jan Punčochář

Jan Punčochář se vyučil se v hotelu Ambassador a hned po škole pracoval v několika vyhlášených pražských restauracích. Deset let byl šefkuchařem v restauraci Le terroir, nyní působí jako šéfkuchař v Grand Cru.

Všichni máme skvělou možnost jezdit do ciziny, ochutnávat výborné jídlo, existuje spoustu food bloggerů, kritiků restaurací a jídel a najednou má každý pocit, že on je ten odborník na gastronomii. Už ale nevidí, že opravdu dobrý food blogger zná stovky restaurací, ochutnal stovky jídel, má třeba i vzdělání v gastronomii a dává lidem jen směr a své poznatky. V posledních letech je gastronomie trend, hodně se o ní mluví, a tím jde dopředu, což je skvělé. Na druhou stranu se čím dál častěji objevují chytrolíni, kteří přece všechno umí a ví nejlépe.

Kupříkladu  - když přijedete do Francie a jdete na oběd, na jídelním lístku budete mít dva studené předkrmy, jednu polévku nebo salát, jednu rybu, dvě masa, jeden sýr a dva dezerty. Zákazník si může vybrat dva nebo tři chody a absolutně nic jiného vám v restauraci nikdo neuvaří.

Ve Francii to každý bere, nic zvláštního na tom nevidí. Ale jakmile takový koncept přeneseme k nám, budou všichni mudrovat, že mají příliš malý výběr. Taková restaurace by u nás přežila sotva sezónu. Přitom je to škoda, jelikož čím méně jídel na jídelním lístku, tím více s tím může kuchař vyhrát a dát tomu jídlu zkrátka lásku. U nás máte výběr jak menu, tak a la carte, a přesto se najdou tací, kteří si z lístku nevyberou a nejraději by kuchaři napsali recept svého oblíbeného food bloggera. A snaž se panáčku!

Jídlo pod palbou

Nová rubrika serveru Lidovky.cz. O své názory, zážitky a dojmy z gastronomie se se čtenáři podělí šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk, šéfkuchař restaurace Grand Cru Jan Punčochář a kuchařka restaurace La Degustation Boheme Bourgeois Kamila Rundusová alias Kamura.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.