Mango a zázvor? Jarní tekutá bomba, říká barman z Alcronu

Ačkoli to na první pohled vypadá, že zázvor je jednou z oněch trendy asijských surovin, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel, pravda je, že jej v našich zeměpisných šířkách známe už po celá staletí. Přinejmenším v perníku či sušenkách nikdy nechyběl. „Platí to však jen pro zázvor sušený - tedy koření,“ připomíná Jakub Slaba, barman hotelu Alcron.

Čerstvé oddenky tu ale relativně nové jsou; jen se z prodejen zdravé výživy postupně přesunuly i do běžných obchodů a supermarketů (zázvor pochází z jihovýchodní Asie a pro svou příjemnou, sladce pikantní chuť se pěstoval již ve starověké Indii a Číně). Zaslouží si ne zrovinka elegantní „kořen“ vůbec tolik pozornosti? Nejspíš ano - pomáhá totiž při nevolnostech, při nachlazení a při zažívacích potížích. Údajně též aktivuje oběhový systém a snižuje hladinu cholesterolu, čímž chrání lidský organismus před civilizačními chorobami.

Břitkost na míru

„Mluví se i o schopnosti zázvoru odbourávat tuk, působí povzbudivě - říká se, že téměř stejně jako káva. Krom toho obsahuje taky řadu vitaminů, a protože rozšiřuje cévy, tělo krásně prohřeje,“ pokračuje barman s tím, že právě z těchto důvodů bychom mu právě nyní měli dát šanci. „Jistě, zázvor má specifickou chuť, ostrou a výraznou. Mimochodem, tu má na svědomí gingerol, což je látka podobná kapsaicinu, který najdeme například v pálivých paprikách či chili. Onu pálivost a výraznost lze ale v jídle a především nápojích velmi lehce regulovat.“ Například tím, že čím tenčí plátky zázvoru budete krájet, tím bude pokrm nebo nápoj výraznější, zázvor ze sebe vydá víc chuti.

Platí to například pro oblíbený zázvorový čaj: pokud chcete jen lehounce štiplavý odvar, zalijte pár plátků oloupaného zázvoru vroucí vodou, sceďte a vzápětí vypijte. Odvážnější mohou použít kus větší, nastrouhat jej a nechat louhovat o chvíli déle. Pokud chcete nálev, který vám vžene oheň nejen do tváří, kus oddenku - i se slupkou - nejprve trochu rozdrťte, třeba paličkou na maso, poté dejte na pár minut „zapéct“ do trouby a teprve potom z něj připravte čaj - nejlépe tak, že oddenek nejenže vařící vodou zalijete, ale podobně jako šípky jej necháte chvíli povařit. 

Minuta by měla stačit i těm nejotrlejším. K ochucení se hodí citronová nebo pomerančová šťáva, med, ale i hřebíček či skořice. „Med ani citron ale nikdy nepřidávejte přímo do vroucího nálevu,“ upozorňuje Jakub Slaba. Vitaminy a ostatní látky, jichž si na medu tak ceníme, snášejí maximálně 60 stupňů, citron jen o něco málo víc.

Medová voda

Přesné dávkování nenajdete ani v dnešním receptu na limonádu. Kromě zázvoru v něm hraje jednu z hlavních rolí mango, ale definitivní poměr obou složek barman nechává na vás. „Obecně: na limonádu by měl stačit kousek velký jeden až dva centimetry na osobu,“ shrnuje barman.

Na limonádu nestačí oddenek oloupat a nakrájet. „Oloupaný kousek zázvoru je na limonádu možné nastrouhat, ale pak v ní budou plavat kousky, i když použijete to nejjemnější struhadlo,“ pokračuje Jakub Slaba. Pokud chcete opravdu čistou zázvorovou šťávu, sáhněte spíš než po struhadle po lisu na česnek: „Kousek oloupaného zázvoru jím protlačíte a vyjde čistá tekutina. Pokud by v ní přece něco plavalo, zachytíte to jemným sítkem.“

Stejně jako čaj můžete také limonádu dochutit citronem a nějakým sladidlem - kromě medu se hodí i cukr. Obě sladidla však nepřidávejte „jen tak“, lepší je rozvar či takzvaná medová voda - nechte med rozpustit v malém množství vody. „Čistý med je příliš viskózní a do koktejlů se nehodí,“ vysvětluje barman. Rozvar či medová voda se naopak se zbytkem surovin výborně spojí.