ZAHÁLKA: Dlouhá pracovní doba, žádná dovolená. Být kuchařem je především dřina

Tento obor, nechci tím zlehčovat jiné profese, protože každá má své, je o tvrdé práci, dennodenním drilu a nasazení. Leckdy jsme pracovali v nevyhovujícím pracovním prostředí, dělali 15-16 hodin denně a častokrát v neklimatizovaném prostoru plném stresu a neměli jste ani čas se najíst. Sednout si k jídlu byl komfort, který se podařil jednou za týden, a to mluvím o štěstí. 

Dolovená je jen slovo

Dovolená je slovo, o kterém jste si mohli nechat jen zdát. Když jste se jí náhodou dočkali, tak jste si ji museli stejně napracovat. To znamená poprosit kolegu, aby to za vás vzal, a vy pak dělali 14 dní v kuse za něho. A být nemocný, to jste si skoro ani nemohli dovolit. Tím pádem jste stejně v horečkách chodili do práce, protože jste věděli, že za vás práci nikdo jiný neudělá, a když ano, tak zadřete kolegu nebo šéfa.

Tak jsem to alespoň zažil já a spousta mých kolegů v začátcích profesní kariéry. Naštěstí ta doba už je pryč, i když některé věci zůstávají pořád. Jako je pracovní doba, která je buď dlouhá, nebo extra dlouhá. Pokud máte fungující podnik, tak kuchaři nemají moc prostoru a času se najíst v klidu. Stres na pracovišti je každodenním chlebem. Ale i tak, přes tyto věci tento obor miluji nade vše, a tak to musí být i u mých kolegů a je to hlavní kritérium, dle kterého vybírám kuchaře. Jinak než s láskou se tento obor dělat moc nedá, protože vás to potom akorát semele, a je to na vašem jídle hodně znát.

Hodně mých přátel, nebo známých chce dávat své děti na tento obor, jen protože to vidí v televizi. I děti mých kamarádů se mne ptají, kolik si takový kuchař vydělá, a že je to super práce. Připadá jim to děsně fajn a cool. 

Jelikož je tento obor hodně zmedializovaný ve světě, kde jsou kuchaři i celebrity a velmi uznávaní lidé. U nás je to zas díky pořadům a lidem jako je Zdeněk Pohlreich a Roman Vaněk, kterých si nesmírně vážím. Vaření, kuchaři a profese jako taková, začíná být velmi zpopularizovaná a každý chce být minimálně jako Gordon Ramsay, Heston Blumenthal a tak dále.

Proto říkám všem, kdo se mne ptá na náš obor. Ano, práce kuchaře, když jí máte rádi je úžasná, každý den můžete objevovat nové a nové věci, ochutnávat suroviny a jídla, o kterých někteří lidé nemají ani ponětí, že existují, anebo si je ani nebudou moct nikdy dovolit. Ano, můžete vydělat i peníze a pár vyvolených se dostane i na kuchařském piedestalu velmi vysoko. S tímto oborem se dá i hodně cestovat a poznávat jiné kuchyně a produkty.

Ale také se nesmí zapomenout na to, kolik to všechny ty známé kuchaře stálo dřiny, kolik hodin strávili v začátcích a tráví i nadále v kuchyni, kolik stresů zažili, když se něco nestíhalo, nebo když na ně někdo řval, ať už to byl šéf, kolega a jiní. Kolik časů musí strávit studiem a to studium nekončí…v tomto oboru se učíte celý život. A váš osobní život jde trochu na druhou kolej. Skoro veškerý čas tomuto oboru podřizujete.

Nechci nikoho odrazovat od této profese, jen se teď a tady snažím říct, že nic, co děláte, a budete dělat není zadarmo. Že to, co děláte, a co chcete do budoucna dělat vás v prvé řadě musí bavit, tedy když máte ten komfort, že si obor, nebo profesi můžete vybrat sami (a to si troufám říct, že naštěstí v naší zemi už jde), pokud nejste líní a netrpíte zahálkou.