Jedním z tajemství úspěchu je sníh. Díky jeho izolačním vlastnostem je chráněno révoví a nezmrzne, když v zimě teploměr ukazuje minus 36 stupňů Celsia. Vinaře zde znepokojuje spíše slunce. „Skutečným problémem jsou příliš krátká léta a příliš silné jarní sluneční paprsky, kdy mohou prasknout očka vinné révy, když je země ještě zmrzlá,“ vysvětluje čtyřiasedmdesátiletý Nelimarkka.
SOMMELIÉR: Vinařský podvod číslo dva. Burčák čistí tělo asi jako projímadlo |
V příznivých letech může vyrobit až 400 lahví bílého, růžového a červeného vína. Jeho specialitou je Sundom White, který vznikl kombinací odrůd Madeleine Angevine, Gewurztraminer a Solaris.
Hannu Hokka, amatérský znalec vín a bývalý expert u státní společnosti Alko, která má monopol na prodej alkoholických nápojů, je nadšen. „Víno je příjemné a dobře vyvážené, hodí se k salátům a k rakům. Kdybych to nevěděl, nikdy bych si nepomyslil, že pochází od finského vinaře,“ prohlašuje.
Vzácnost finského vína
Ve Finsku, kde jsou národními nápoji pivo a vodka, jsou vinaři vzácní. Pivo stále ještě představuje téměř 50 procent spotřeby alkoholu v zemi, i když spotřeba vína v posledních 20 letech rostla: v roce 1995 tvořila 11 procent spotřeby alkoholických nápojů a v roce 2014 už 19 procent.
Nelimarkka přesto doufal, že se mu podaří s vínem uspět. Byrokracie Evropské unie jej však odrazuje. Bez ohledu na všechno jeho úsilí nemůže pro víno Sundom používat tento název, protože Finsko není na evropském seznamu regionů produkujících víno.
Placené prohlídky s degustací
Nemůže ke všemu ani kvůli státnímu monopolu své lahve prodávat. Aby tento zákaz obešel a mohl se dál oddávat svému koníčku, pořádá pro zájemce placené prohlídky svých vinic, které končí degustací vína.
Všechno začalo v 70. letech. „V roce 1975 si manželka objednala v Nizozemsku cibule tulipánů u společnosti, která prodávala i sazenice révy. Objednal jsem si jednu a ukázalo se, že jde o Pinot Noir, který patří k odrůdám, jež se obtížně pěstují. Musel jsem se tedy učit,“ vzpomíná Nelimarkka.
PŘIBYL: Stáčená vína? Smutný fenomén České republiky |
„Prvních 20 let jsem četl všechny příručky, dělal jsem kurzy na dálku, ale nikdy jsem neuspěl,“ přiznává. Díky neutuchající vytrvalosti se mu podařilo vymyslet vlastní metodu, jak chránit víno před chladem. Révu před zimou ořezává nejméně o 30 centimetrů a obkládá ji kameny, které zadržují teplo u paty keřů a chrání je před zimou a vlhkostí, a částečně ji také na zimu obaluje plastovou plachtovinou.
Dostatek slunečního svitu
V létě mu přichází na pomoc půlnoční slunce. Podle jeho propočtů je na jeho vinici v průměru o 30 dní slunečního svitu více než na jihu Itálie.
Letos mu však příroda nadělila to, bez čeho by se raději obešel: příliš mnoho deště. Zatímco jih Evropy trpěl vlnami veder, Finsko prožívalo nejchladnější červen a červenec za posledních 50 let. Nelimarkka doufá, že návrat slunce a tepla na konci léta může jeho sklizeň zachránit. S vinobraním počítá na počátek října, poněkud později než obvykle. Pak bude víno zrát ve velkých skleněných džbánech, nikoli v tradičních sudech, protože Nelimarkka považuje tento proces za příliš obtížný.
