Během večera zazpíval před zcela vyprodaným hledištěm v doprovodu kapely Golem Jana Václavíka své největší hity včetně těch muzikálových. K těm nejúspěšnějším písním patří například Sbohem, lásko, já jedu dál, Maria, 16 tun, La Bamba, Artista či Léto s Josefinou. Jedním z jeho hostů byl kytarista Lubomír Brabec.
V publiku převažovali Lauferovi fanoušci středního a staršího věku, kteří evidentně chtěli při zpěvu svého nestárnoucího idolu omládnout. I když oslavenec to vyvracel, když citoval jednoho francouzského šansoniéra. Ten tvrdil, že umělec má umět stárnout se svým obecenstvem.
"Podle mě kecal, protože, jak vidím, stárne jen umělec," složil publiku kompliment. Pak uvedl směs starých vykopávek, jak řekl a pomalé skladby střídal se svižnými. Odzpíval Silvii i Supermana, přičemž jeho kreaci robota odměnili diváci potleskem. S živou odezvou se setkala i swingová směs z repertoáru Franka Sinatry, který patřil k jeho vzorům.
Josef Laufer se narodil v srpnu 1939 ve francouzském městě Sables d'Ollone českému lékaři židovského původu Maximu Lauferovi. Ten se v roce 1936 jako dobrovolník v občanské válce ve Španělsku oženil se zdravotní sestřičkou Edelmirou Perezovou de Montaněz. Celou druhou světovou válku pracoval otec rodiny v Anglii jako lékař ve službách RAF. Malý Josef tam prožil část dětství, teprve v roce 1947 se rodina vrátila do Československa.
Po studiích na pražské Divadelní fakultě založil Laufer pantomimický soubor. Přitom vyučoval tento obor na taneční konzervatoři v Praze a zahájil svou kariéru zpěváka a baviče. Koncertoval s vlastní skupinou Golem a účinkoval i v několika filmech. Na plátně i televizní obrazovce ztvárnil tři desítky rolí. Hostoval v činohře Národního divadla, v Hudebním divadle Karlín, v Semaforu i v Rokoku. V roce 1969 se oženil s kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou a v témže roce se jim narodila dcera Ester.
V polovině 70. let vyšla z jeho dílny píseň o kapitánu Minaříkovi. Byla oslavou tohoto agenta komunistické Státní bezpečnosti, který se vetřel do Svobodné Evropy a plánoval proti ní atentát.
Po listopadu 1989 se z toho pro Laufera stal škraloup v kádrovém profilu. V 80.letech vytvořil ve dvou filmech roli zuřivého reportéra Egona Ervína Kische, v posledních letech se dostal do širšího povědomí rolí v trojdílné sérii Kameňáků režiséra Zdeňka Trošky.
Na přelomu let 1992/1993 absolvoval Laufer západoevropské turné, při kterém režíroval a moderoval mezinárodní show nejlepších muzikálových čísel z Broadwaye. Kapelu Golem a tanečníky skupiny Uno doplnili tehdy američtí zpěváci. Od začátku 90. let mu vyšlo sedm alb. V posledních letech svůj talent uplatnil zejména v muzikálech.