V Římě žil od počátku 50. let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum.
Jeho úmrtí potvrdil Michal Klement, asistent českého velvyslance ve Vatikánu. "V posledních týdnech už bylo zřejmé, že kardinál odchází z tohoto pozemského života, včera ve 21 hodin v kruhu svých spolupracovníků a přátel zemřel," řekl Radiožurnálu Hylmar.
Špidlík byl jedním z největších znalců východního křesťanství s letitou pedagogickou praxí a širokou publikační činností.
Kardinálem jmenoval Špidlíka v roce 2003 papež Jan Pavel II. Jezuitský duchovní se tak po Miloslavu Vlkovi stal 21. kardinálem z českých a moravských diecézí. Špidlík patřil k těm, kteří mohli zesnulého papeže nazývat svým přítelem.
Významný teolog
O tom, že český teolog měl ve Vatikánu renomé, svědčí i to, že před volbou nástupce Jana Pavla II. přednesl konkláve duchovní úvahu (volby se kvůli věku nad 80 let již nemohl zúčastnit). V Itálii žil Špidlík přes 50 let. Tvrdí, že vždy se cítil jako Čech, druhý domov si ale zamiloval a našel tam přátele.
Akademickou dráhu začal v roce 1955 poté, co obhájil doktorát na Papežském institutu východních studií. Působil na Gregoriánské univerzitě, ale i na vysokých školách v Americe či v Africe.
V roce 1995 vedl jako třetí Slovan v historii církve duchovní cvičení (takzvané exercicie) pro papeže a vatikánskou kurii. O rok později byl pověřen spoluodpovědností za teologickou a uměleckou projekci při výzdobě soukromé kaple Jana Pavla II.
Podílel se na ní sochař Otmar Oliva, Špidlík sám navrhl libreto pro mozaikovou výzdobu.
Studia v Maastrichtu
Kardinál Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v chudé rodině v Boskovicích na Blanensku. Po maturitě začal studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a latinu. Když byly vysoké školy uzavřeny nacisty, vstoupil Špidlík do noviciátu jezuitského řádu.
Po obsazení řeholního domu Němci dokončil studia na Velehradě. Po únoru 1948 odešel studovat teologii do nizozemského Maastrichtu, kde byl později vysvěcen na kněze a vyslán do Říma.
Do komunistického Československa se Špidlík už nevrátil. V roce 1951 začal pracovat ve Vatikánském rozhlasu a spojení s rodnou zemí udržoval prostřednictvím oblíbených promluv. Od roku 1984 byl poradcem Kongregace pro svatořečení, později i poradcem Kongregace pro východní církve.
Pašované knihy
V roce 1990 Špidlík sice odešel do důchodu, nečinnosti se ale neoddal. Dále pracoval a cestoval. Byl například inspirátorem založení centra pro východní studia Centrum Aletti v Olomouci.
Špidlík byl nejen vědcem, ale i barvitým popularizátorem a vypravěčem.
Počet publikací, které napsal, je obrovský. K těm nejvýznamnějším patří Ruská idea nebo Spiritualita křesťanského východu. V době totality patřily jeho česky vydávané a do Československa pašované knihy k tomu nejzajímavějšímu, co zde mohli křesťané a další zájemci číst.
V některých Špidlíkových dílech si ale na své přijdou i nejmladší čtenáři, kterým věnoval knihy Bajky o moudré sově či Profesor Ulipispirus a jiné pohádky.
